Houbařka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/406858/bmid_houbarka-pRl-406858.jpeg
4
2939
2939
Co všechno skrývá mycelium? Viktorie Hanišová debutovala v roce 2015 nadšeně přijatým románem Anežka o komplikovaném vztahu matky a adoptivní dcery, o skrytém rasismu a stereotypech. Také v pozadí nového příběhu je ukryto rodinné tajemství, které si hrdinka odnáší ze svého dětství a na které se snaží zapomenout. Jenže lze skutečně uniknout tomu, co se už jednou stalo? Sára žije ve staré chalupě na Šumavě a živí se sběrem hub. Každé ráno si nazuje letité pohorky, popadne košík s utěrkou, v kapse pohladí ostrý nožík a vyrazí. Už sedm let chodí po stejné trase, sedm let od jara do podzimu sbírá houby na týchž místech a za pár stovek je prodává. Jako dobrovolná poustevnice se s nikým nepřátelí ani neopouští Pošumaví. Jen občas vyrazí za psychiatričkou do Plzně přesvědčit ji o svém vyrovnaném duševním stavu. Zpráva o matčině smrti proto Sářin život příliš nezmění. Avšak co se zdá jako nepatrnost na povrchu, bouřlivě bují pod ním.... celý text
Přidat komentář
Smutná kniha, o to víc, že člověk docela brzy tuší ‘o co tady jde’, přesto kniha čtenáře vtáhne. Doporučuji.
Tak tohle byla KNIHA. On ten příběh byl sám o sobě moc dobrý, ale jak to bylo napsané a jak byla propletená minulost s přítomností, knihu zvedlo na další level. Protože začátek je psaný lehčeji, párkrát jsem se i zasmála, aby potom autorka přitlačila a prozradila, co se tehdy přesně stalo. A jak to Sisi změnilo a jak se dostala tam, kde je.
Celá kniha je psána krásným stylem a celé ty košaté popisy věcí a přirovnání byly mnohem děsivější, než kdyby autorka napsala: "A stalo se tohle a potom tamto."
Rozhodně si přečtu další knihy autorky, protože Houbařka ve mě vyvovalala strašně moc emocí. Hlavně pocit zoufalství a zhnusení nad tím, co jsou lidé schopní udělat a obětovat, aby na první pohled vypadali jako dokonalé typy před společností, která je formuje, protože úspěch se nedopouští a jakmile nesplňujete kolonky byť o milimetr nebo se snažíte ukázat, říct pravdu, je to tvrdě potrestáno. Nejste hned raději za svoji průměrnou rodinu, kde nikdo nic nedokázal, takže si nemáte co přehazovat a prostě se máte jenom rádi? Jenom tak? Protože jste rodina? Já teda jsem...
tato kniha musí na každého zapůsobit,jak křehká je rodičovská láska a hrozná zrada rodičů.Sára prožívá život se svými bratry a rodiči,miluje chatu na Šumavě a sběr hub s otcem,vše nakonec pokazí otec a Sára začne žít zvláštní život,podle mě je to statečná žena,která se nikdy nevzdá.Kniha mě donutila hodně přemýšlet.
Kniha začíná krásným vztahem Sáry s otcem, velkou láskou k houbaření, šarvátkami se staršími bratry... . Vše končí jedné noci, kdy desetiletá dívenka nechápe, co se děje. Od té doby stále více upadá do depresí. Přečetla jsem první knihu od Viktorie Hanišové. Zaujala mě natolik, že si ji přidávám mezi své oblíbené spisovatele.
Na tuto knihu jsem se velice těšila, ale nakonec mě asi trochu zklamala...
Psaní autorce zcela jistě jde, slovem vládne výborně - četlo se to opravdu dobře. Důkazem je i to, že knihu jsem přečetla za dva dny i přesto, že mě vlastně děj moc nebavil. Zkrátka člověk to snadno zhltne, nutí vás to číst pořád dál, ale nakonec až zas tak velký dojem nezůstane.
Knihu bych pomyslně rozdělila na dvě roviny - mě se dost líbila ta část houbařská, popisy hub, kde které rostou, na jaké pokrmy se hodí, i líčení lesa, okolí Sušice a "výprav" za houbami mě bavily.
Naopak ta druhá, asi důležitější a dramatičtější část, mě prostě nechytla. Hlavní zápletku jsem si tipovala už podle anotace a částečně i obálky ( u které nevím, jestli je spíše nevkusná nebo vtipná - vzhledem k vážnosti tématu asi spíš nevkusná). To, co se v rodině odehrálo, toho kostlivce, autorka vylíčila šetrně, což oceňuji. Jinak na mě ovšem příběh působil poněkud křečovitě, naaranžovaně a nevěrohodně, možná i díky postavám rodinných příslušníků, které přes veškerou spisovatelčinu snahu vyznívají tak trochu ploše, nebo jsou snad vylíčeny až jaksi prvoplánově negativně.
Závěrem: Houbařka pro mě byla taková ne úplně špatná jednohubka, ale určitě to není kniha, ke které bych měla chuť se opakovaně vracet.
A tak časté porovnání s Do tmy od Anny Bolavé si neodpustím ani já - Do tmy u mě jednoznačně vede, jak úchvatnou atmosférou, tak příběhem, a vlastně i hlavní hrdinkou, do které se mi přes její svéráznost snad dařilo vcítit,což se mi u houbařky Sáry bohužel nestalo...
Prečítané na podnet relácie Knihy Dada Nagy. Príbeh smutný, ale veľmi dobre a citlivo napísaný. Popri veľmi nešťastnom osude mladej Sáry, boli zaujímavo a poučne opísané aj druhy húb. Celkovo boli opisy veľmi pútavé.
Jedna z knih, u které mi bylo fyzicky zle. Někdy stačí jen náznaky, aby člověku běhal mráz po zádech. Zlo na nás číhá všude, bohužel je to tak. Hanišová vystavěla dvě příběhové linky, u nichž jsem hltala každé slovo, a které se spojily v ne zcela ucelený konec. Čtenář si tedy musí domyslet, co bude s hrdinkou, houbařkou Sárou/Sisi, dál. Autorka mě ani napodruhé nezklamala. Témata, která už jsou literárně propíraná po mnoho let, zpracovává originálně. A její popisy jsou velmi sugestivní. Kdykoliv se ocitla Sára v lese, byla jsem tam s ní a nasávala vůni hub.
Jak rozdílná může být jedna a ta samá krajina. Jednou do ní vkročíte plni radosti s lidmi, které máte rádi, podruhé v ní s pochmurnými myšlenkami hledáte pomoc. Sáře, hlavní hrdince této knihy, se kdysi stalo něco hodně zlého, svoji psychiku si asi nikdy již úplně neurovná, každopádně samota v lese a na polorozpadlé šumavské chalupě je pro ni útěchou. Viktorii Hanišové se podařilo naprosto věrohodně popsat člověka nacházejícího se právě v takovémto rozpoložení a na takovém místě. Není to vůbec veselý příběh. S každou další stranou budete zabředat hlouběji a hlouběji do Sářiných depresivních stavů, ale také do tajů její rodiny, jejíž citová vyprázdněnost byla pro mě asi tím nejděsivějším z celé Houbařky, přesto budete chtít číst dál a dál.
Houbařka zahrála přesně na tu správnou strunu. Vcelku obyčejný začátek, který postupně pohledy do minulosti odkrývá kostlivce ve skříni a pozadí toho, proč teď Sára žije sama v rozpadající se chaloupce na Šumavě. Poskytuje hluboký vhled do nemocné duše a otevírá tak trochu 13.komnatu. To, že se kniha tak mazlí s houbařením a ukazuje, že houbařit se dá téměř kdykoliv, je příjemný bonus :-)
Pozvolna plynoucí děj knihy s jednou hlavní hrdinkou, která se hledá, tápe, přemýšlí, kam se svým životem. Mladá houbařka v lese hledající sama sebe na stále stejných místech. Tento typ knih mi sedí, líbí se mi jejich poetično a celkové naladění a vnitřní svět člověka.
Není to pro mě kniha, která by mě dostala do kolen díky zvratům nebo nečekaným zápletkám. Ale je po okraj plná pocitů, křivd, bolesti a hlavně je o dokonale vykresleném obrovském boji hlavní hrdinky - nemůžu za to všechno, co se stalo, já, když ti, kteří mi mají být nejblíž, to tvrdí? Takhle fyzicky špatně mi u knížky nebylo hodně dlouho. Především jsem si z ní odnesla to, že kostlivci se mají pěkně vytahovat na světlo jakkoliv jsou děsiví a nechutní, než aby hnili a rozkládali člověka zevnitř. "Trhala jsem rychle jako nějaký stroj. Vykonávala jsem všechny činosti tak jako obvykle a přitom bych měla zoufale křičet a rozběhnout se proti stromu. Propíchnout si klackem krkavici nebo ho přetáhnout klackem po zádech..."
Dobrá kniha, ale podle nadšených recenzí jsem asi čekala trochu víc. Konec mě zklamal. Poté, co autorka ukázala pochopení pro psychické potíže, přijde závěr ve stylu deus ex machina "problémy zmizí, protože já jsem se rozhodla". Přitom stejný pokus o radikální řešení už nejmíň dvakrát Sisi v knize udělá a vždycky selže. Houbaření byla jedna z mála částí jejího života, ve kterých byla pevná v kramflecích. Dokonce i jen díky houbám navazovala nějaké sociální vztahy. Pokud skutečně stála o trvalou změnu a zlepšení, musela by v reálném životě jít po malých krůčcích a stavět na tom, v čem si je jistá. Proto ten konec pro mne byl buď ukázkou autorské bezradnosti, nebo prostě "špatným koncem", kdy Sisi naposledy zkusí radikální řez, opět selže a buď skončí zase ve špitále, nebo si konečně uvaří tu muchomůrku.
Houbařka je svým námětem hodně podobná knížce Do tmy Anny Bolavé, jen se nesbírají léčivky, ale houby. Ale to je vedlejší. Příběh má spád, je celkem uvěřitelný, jen poměrně zbytečná pasáž ke konci knížky o léčebně. Konec dost zvláštní. Nemyslím, že je nutné všechno na konci knížky vyřešit, tak to není ani v životě, ale tady nebyl konec ani tak otevřený, jako divný.
Jsem z knihy trošku zklamaná, jelikož jsem na ní slyšela samou chválu a já nějak čekala víc. Četla se hezky, vtáhlo mě to do děje, ale s tím dějem jsem se nějak neztotožnila. Zneužívaní otcem mi příjde jako poměrně ohrané literární téma (kdyby alespoň jeden z rodičů byl nevlastní). A konec jsem moc nepochopila jak byl myšlen. Snad obrat k lepšímu :-)
Četla jsem Anežku, byla výborná, a tak jsem samozřejmě sáhla i po Houbařce. Opět tady máme rodinné drama, temné proudy od povrchem, vlastně velmi smutné čtení o osamělém životě jedné nešťastné holky. Knížka je velmi čtivá, dala jsem ji za dva dny. Místy jsem měla pocit, jako bych četla "pokračování" Do tmy Anny Bolavé, námět je dost podobný. Můžu doporučit. Akorát ten konec... ten si pro sebe pořád ještě přežvýkávám a nevím, jak si ho vlastně vyložit. Pro mě vyvolal víc otázek než odpovědí, ale... to je vlastně dobře, ne?
Štítky knihy
přátelství Šumava sexuální násilí zneužívání rodinné vztahy pro dívky samota sebedůvěra, sebevědomí psychická traumata vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Na tuto knihu jsem se na základě recenzí velmi těšila. Bohužel jsem ale očekávala více. Kniha se sice četla celkem dobře, i když mě občas trochu nudila. Přečetla jsem ji během 3 dnů, přesto mne ale nedokázala vtáhnout do děje. S postavami jsem se nedokázala ztotožnit, byly popsány tak trochu ploše, jak už tu bylo zmíněno. Šumava je mi blízká, tudíž jsem ocenila část knihy věnované houbám a okolí Annína, ale ta hlavní dějová linie mne nechávala chladnou. Bohužel si asi další literaturu od autorky nepřečtu, není to můj šálek čaje. Jak jsem si ale všimla, na spoustu lidí tato kniha zapůsobila, tak to doporučuji alespoň zkusit.