Houbařka ekniha

od:


KoupitKoupit eknihu

Co všechno skrývá mycelium? Viktorie Hanišová debutovala v roce 2015 nadšeně přijatým románem Anežka o komplikovaném vztahu matky a adoptivní dcery, o skrytém rasismu a stereotypech. Také v pozadí nového příběhu je ukryto rodinné tajemství, které si hrdinka odnáší ze svého dětství a na které se snaží zapomenout. Jenže lze skutečně uniknout tomu, co se už jednou stalo? Sára žije ve staré chalupě na Šumavě a živí se sběrem hub. Každé ráno si nazuje letité pohorky, popadne košík s utěrkou, v kapse pohladí ostrý nožík a vyrazí. Už sedm let chodí po stejné trase, sedm let od jara do podzimu sbírá houby na týchž místech a za pár stovek je prodává. Jako dobrovolná poustevnice se s nikým nepřátelí ani neopouští Pošumaví. Jen občas vyrazí za psychiatričkou do Plzně přesvědčit ji o svém vyrovnaném duševním stavu. Zpráva o matčině smrti proto Sářin život příliš nezmění. Avšak co se zdá jako nepatrnost na povrchu, bouřlivě bují pod ním....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/406858/big_houbarka-pRl-406858.jpeg 4.51986
Žánr:
Romány, Literatura česká

Vydáno: (ekniha), Host
více info...
Nahrávám...

Komentáře (575)

Kniha Houbařka

kazetko
předevčírem

Kniha mě vtáhla a já ji četla furt. Moc dobře napsaná, skvěle vystavěný příběh.

ivzu77
14. října

Další kniha od této autorky je zase mistrně napsané dílo, smutné, popisující lidské trauma a zpackaný život mladé dívky, která ale věřím najde sílu a odpoutá se od zlého a její cesta bude následně šťastná.
Zapůsobilo na mne stejně jako Rekonstrukce. Je to smutné a bolestivé v tom, že se to skutečně děje.
Myslím na všechny, kteří mají podobné zkušenosti.


Lady S.
13. října

Zajímavé. Je pravda, že jsem byla "nucena" číst dál a dál, abych se dozvěděla, jak to dopadne, avšak ten pomyslný konec příběhu nenastal, respektive nenastal tak, jak bych si představovala. Pojetí příběhu bylo určitě zajímavé, leč za mě nedokončené.

u_marketa
06. října

Tak byla Sára nemocná, nebo nebyla? Jasně, byla traumatizovaná, ale léky od psychiatričky nebrala, zato přemýšlela, jak před doktorkou nemoc nasimulovat, aby si udržela invalidní důchod. Já jsem jinak na Sářině straně, ne že bych do té postavy chtěla nějak rýpat, měla od dětství naloženo dost. A chápu, že se potom blbě zvedá, že po nějaké době už trochu chybí vůle vrátit se zpátky do života a začít se sebou něco dělat. Přivydělávat si sběrem hub je krásná práce, moji rodiče to dělají taky (dokonce taky na Šumavě), jenže ti jsou v důchodu. I proto jsem si ze začátku myslela, že Sára je na tom věkově podobně, načež mi vyrazilo dech, že je jí pětadvacet. Spíš bych souhlasila s psychiatričkou a jejím - podívejte, Sáro, jste mladá, takže vám svět leží u nohou, je třeba do něj trochu vykročit. A k obálce knihy - je tam opravdu to, co tam vidím? V tom případě je mi z toho docela blbě, pardon, to si snad dělají v nakladatelství srandu...

Prateri
05. října

Těžko mohu něco ke komentářům této knihy přidat. Přečetlo ji přes dva tisíce čtenářů, vysoké hodnocení a česká autorka, která chytí za srdce. Vyprávěný příběh nepatří k těm veselejším, rodina Sáry by celá potřebovala nakopat. A konec jsem pochopila tak, že Sára ví nebo tuší, co bude dál.
Příběh je ze Šumavy - a tam je krásně.

leanyka
29. září

(+ SPOILER) Krásně napsaná knížka. Příběh Sáry, která žije svoje šťastné dětství až do doby, kdy ji její milovaný otec, se kterým chodí na houby, otevře v noci dveře do pokoje. Neskutečně smutný příběh. Neskutečné, že vlastní matka zavírá oči před neštěstím dcery. A ani o pár let později ji není schopna pomoci. A tak se Sára ocitne v blázinci a nakonec tráví svůj život na chatě a chodí každý den na houby, které nosí do restaurace.

suiteki
27. září

Prosím dvojku a trochu víc štestí pro Sáru.
Příběh jsem si užila, člověk si možná uvědomí jaké " maličkosti" ( viz. noha Sářiny matky) mohou měnit životy, kdy jeden okamžik spustí kolotoč na kterém už se vezou všichni.
Kniha si mě získala místem, kde se odehrává kus Sářina života- rozpadlá chatrč a lesy zahalené ranní mlhou, hned bych se rozběhla jim vstříc.

Rind
25. září

Jak Viktorie Hanišová umí krásně smutně psát o lidských traumatech…
Uvidím s odstupem, ale zdá se, že na Sáru si občas vzpomenu a budu doufat, že se má dobře.

1 ...