Houbařka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/406858/bmid_houbarka-pRl-406858.jpeg
4
2939
2939
Co všechno skrývá mycelium? Viktorie Hanišová debutovala v roce 2015 nadšeně přijatým románem Anežka o komplikovaném vztahu matky a adoptivní dcery, o skrytém rasismu a stereotypech. Také v pozadí nového příběhu je ukryto rodinné tajemství, které si hrdinka odnáší ze svého dětství a na které se snaží zapomenout. Jenže lze skutečně uniknout tomu, co se už jednou stalo? Sára žije ve staré chalupě na Šumavě a živí se sběrem hub. Každé ráno si nazuje letité pohorky, popadne košík s utěrkou, v kapse pohladí ostrý nožík a vyrazí. Už sedm let chodí po stejné trase, sedm let od jara do podzimu sbírá houby na týchž místech a za pár stovek je prodává. Jako dobrovolná poustevnice se s nikým nepřátelí ani neopouští Pošumaví. Jen občas vyrazí za psychiatričkou do Plzně přesvědčit ji o svém vyrovnaném duševním stavu. Zpráva o matčině smrti proto Sářin život příliš nezmění. Avšak co se zdá jako nepatrnost na povrchu, bouřlivě bují pod ním.... celý text
Přidat komentář
Příjemné překvapení!
Co se mi líbilo:
- kontrast letní atmosféry a houbaření, které pro většinu lidí znamená relax, s poměrně těžkým dějem
- po dlouhé době česká kniha, v níž převažuje spisovný jazyk nad obecnou češtinou.
Co se mi líbilo méně:
- ráda bych se někdy dočkala knihy s hlavní hrdinkou, která nebude sužována psychickými poruchami či neurózami; jsem přesvědčená, že i kolem "normální", sympatické postavy se dá vystavět zajímavý moderní román
- vztah Sisi s Evženem a jeho případné nekalé úmysly zůstaly nedořešeny.
Opět vydařená, čtivá kniha od české autorky. Jedna z knih, o které ještě nějakou dobu budete přemýšlet a určitě jen tak nezapadne. Určitě to ale není žádné veselé čtení, je velmi depresivní a určitou dobu máte pocit, že hrdinka je stará paní nad hrobem, které zbývá pár let, aby to doklepala, ale tak to není a o to je to horší zjištění. Konec zajímavý, druhý díl by nebyl k zahození :-)
Knížka na víkend :) Hezky napsana, napínavé tema. Konec mohl být lepší. S knížkou jsem měla otevřený i atlas hub abych se orientovalala
Z české literatury určitě jedna z nejlepších knížek za posledních pár let, četla jsem teď podruhé a pořád jsem z ní nadšená. Četla jsem i Do tmy, se kterou je srovnávána, ale ta mě moc nenadchla, Houbařka je mi sympatičtější. :) Vůbec celková atmosféra knihy mě dostává do kolen - ponurá, temná, přesto Sisi neztrácí naději, že bude líp. Jinak čtivě napsáno, konec by mohl být více uzavřený, ale nevadí. I tak výborné čtení, byť téma veselé nebylo.
Velmi zajímavá kniha. Ale přesto si myslím, že se toto téma (a potažmo i podobný styl psaní) začíná objevovat v české literatuře až přespříliš. Ano, narážím tím na Annu Bolavou a její knihu Do tmy. Četl jsem zde v komentářích, že jsou rozporuplné názory na to, jestli se tato kniha v něčem shoduje s knihou Do tmy. Podle mě v určitých pasážích ano! Pro bližší a detailnější komparaci by bylo potřeba podrobit tuto knihu literárněvědné analýze a interpretaci a následně porovnat téma, motivy, žánr (a mnoho dalšího) u obou knih. To už je úkol pro literární vědce. Já vidím paralelu například v tom, že se koloběh dne nebo delšího časového úseku točí kolem sběru, zde kolem sběru hub (u Bolavé to byly byliny). V knize by se dalo najít mnoho takovýchto podobností. Tím ji ale nechci označit jako kopii.
V této knize totiž objevujeme i jiná témata, jako zneužívání, pobyt v léčebně apod. Funkční, a i když někdy zdlouhavé, byly popisy různých hub, které vypravěčka pojmenovávala a zhodnotila. Tím bylo vykresleno zapálení hlavní postavy do sběru hub a mykologie obecně. Z příběhu ale nebylo vidět jen jednoznačné a fanatické zapálení pro tuto činnost (to sloužilo spíše jako jakási kulisa), v knize byly spíše vykresleny vztahy v rodině a v blízkém okolí hlavní hrdinky. Zajímavé byly také dopady zneužívání na následný sexuální život dospělé osoby a s tím související problémy v navazování vztahů (nejen partnerských). Téma zneužívání bylo popsáno nenápadně a s citem. Příběh byl ale protkán retrospektivními odbočkami, ve který se čtenář mohl často ztratit, a tak bylo nutné číst pozorně.
Doufám, že se dočkám komparace této knihy s knihou Do tmy.
Knihu doporučuji.
Kniha je tak dobře napsaná a tak příjemně se čte, že se od ní těžko odchází, i když je to v podstatě koncentrovaná deprese. Příběh je vykreslen tak poutavě, že i když Vám hlavní hrdinka přijde sebevíc nesympatická, postupně jí začnete fandit a přejete si pro ni alespoň kousek šťastného konce. :)
Velice přesvědčivé dílo. Kvalitní jazyk, čtivé. Moc se tam neděje a přesto tam je stálé napětí.
A kdo má rád houby, tak si tam přijde na své.
Lidé mají tendenci za houbu označovat to, co vidí na povrchu.
....to, co vykukuje z půdy, představuje jen nepatrnou část obrovského organismu.
Moje první kniha od této spisovatelky. Moc pěkný příběh z prostředí Šumavy. Překvapující konec
A jak to bylo dal?
Takoveho konce jsem se bala, ke konci jsem zpomalila s tim, ze to nesmi dopadnout blbe. Tolik mi ta holka prirostla k srdci, tak moc bych ji prala dostat se na nulku a s Vojtou jeste vyse!
POZOR SPOILER, prozrazení děje:
Nesdílím všeobecný názor, jak je kniha úžasná a skvělá. Ano, je dobrá, ale současných 91%? No nevím, čte se pěkně, ale tak nějak už tušíte o co tu půjde.
Hlavní postava je žena, která byla v dětství zneužita/zneužívaná otcem, rodina se tvářila, že to nevidí a matka, přesto, že chytla otce přímo při činu, okomentovala situaci slovem "Pardon" a následně odešla z pokoje. Sára neustále v podvědomí prožívá hrozné noci a psychicky se hroutí. Postupně se v příběhu dozvídáme, že byla hospitalizována na psychiatrii, kam ji uklidili rodiče. Následně Sára nevidí jiné východisko než se odstěhovat na zchátralou chalupu, žít tam a živit se sběrem hub.
Pořád jsem čekala na nějaký ten zvrat: kdy už konečně se přes to přenese nebo zkusí vyhledat pomoc v nějaké osobě. Nakonec, po smrti obou rodičů, akutním zánětu ledvin a moč. měchýře a rozpadnutím střechy na "chalupě" se snad Sára konečně rozhodla vyprdnout se na houby a začít žít.
Tak asi tak nějak bych shrnula obsah knihy. Byla dobrá, byla čtivá. A pro mne průměrná.
Klasický psychologický román. Máte na takový chuť? Zklamaní nebudete, ale fanfáry slyšet také nebudou..
Po tolika pochvalných recenzích jsem asi čekala víc. Kniha není špatná, přečteno za 4 dny, ale v podstatě nemám z knihy žádný pocit.
Hodně zvláštní a dost smutná knížka. Připomínala mi knížku Do tmy od Anny Bolavé.
Tahle se mi ale líbila o hodně víc. Příběh byl zajímavý, hlavní hrdinky mi bylo líto.
Nebyla to její vina, jaká byla.
Už se těším, až vyrazím do lesa na houby :-)
Tak tohle bylo něco. Jsem moc rada, ze jsem ji četla, ale svým blízkým ji doporučit nemůžu, protože se stydím. Stydím se za to co musela hrdinka prožít, za její rodinu, za společnost... Několikrát jsem měla chuť knihu odložit s tím, ze na takový příběh nemam sílu, ale už jen kvůli Sáře jsem ji docetla. Ještě teď, nějakou chvíli po přečtení mám slzy v očích protože jsem knihu nečetla, já ji žila
Kniha, která není žádný thriller, žádná krev... Přesto děsivá. Houbařka má takové zvláštní plíživé tempo, přesto vás nutí číst dál a dál. Za mě plný počet hvězd, podle mě si je Houbařka zaslouží.
Kdesi jsem četla, že Houbařka Viktorie Hanišové bývá nejčastěji srovnávána s knihou Do tmy Anny Bolavé. Říkala jsem si: oujé, tak to bude nářez. A byl, přestože sběračka hub je ve srovnání se sběračkou bylin ten nejspolečenštější člověk na světě. Každopádně jde o skvělé čtení, které je umně vystavěno tak, aby pro zradilo v každou chvíli jen malý střípek a aby finále člověka srazilo na kolena.
Štítky knihy
přátelství Šumava sexuální násilí zneužívání rodinné vztahy pro dívky samota sebedůvěra, sebevědomí psychická traumata vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Krásná, i když děsivá kniha. Romantická, i když strašně temná. Je hrozné, jak chyby a hříchy jedněch lidí poznamenají životy těch druhých.
Ze začátku jsem se do knihy nemohla tak nějak začíst. Ale pak jsem ji nemohla zase odložit. Tolik ráda bych Sisi obejmula, pošeptala jí, že bude dobře, chytla ji za ruku a pomohla udělat krok sice do neznáma, ale k lepšímu. Naštěstí se vše vyvinulo, tak jak se vyvinulo, já udělala hlasité UF, knihu zavřela a běžela do knihovny rychle pro další!
Kéž by takové příběhy zůstaly jen v knihách....