Houbařka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/406858/bmid_houbarka-pRl-406858.jpeg
4
2962
2962
Co všechno skrývá mycelium? Viktorie Hanišová debutovala v roce 2015 nadšeně přijatým románem Anežka o komplikovaném vztahu matky a adoptivní dcery, o skrytém rasismu a stereotypech. Také v pozadí nového příběhu je ukryto rodinné tajemství, které si hrdinka odnáší ze svého dětství a na které se snaží zapomenout. Jenže lze skutečně uniknout tomu, co se už jednou stalo? Sára žije ve staré chalupě na Šumavě a živí se sběrem hub. Každé ráno si nazuje letité pohorky, popadne košík s utěrkou, v kapse pohladí ostrý nožík a vyrazí. Už sedm let chodí po stejné trase, sedm let od jara do podzimu sbírá houby na týchž místech a za pár stovek je prodává. Jako dobrovolná poustevnice se s nikým nepřátelí ani neopouští Pošumaví. Jen občas vyrazí za psychiatričkou do Plzně přesvědčit ji o svém vyrovnaném duševním stavu. Zpráva o matčině smrti proto Sářin život příliš nezmění. Avšak co se zdá jako nepatrnost na povrchu, bouřlivě bují pod ním.... celý text
Přidat komentář
Super knizka, cetla se sama. Moc se mi libilo i netradicni prostredi lesa, kde se hrdinka pohybuje a popisy hub. Jen konec mne lehce zklamal.
První co jsem si řekla po dočtení poslední stránky bylo" ...to jako vážně? Takhle to opravdu skončí?....." I přesto, že knížka byla o vážném tématu, vše o houbách pro mě bylo zajímavé a knížka se mi fakt četla velmi dobře, tak i přesto všechno mi tam prostě něco chybělo. Podle hodnocení jsem asi očekávala zkrátka pecku a tou bohužel tahle knížka pro mě nebyla. Otevřené konce u knížek sice moc nemusím, ale dobře, vždy si nějaký závěr udělám. Ale tady to prostě žádný konec nemá. Nebo jsem ho jen nepochopila.
Jsem smutná z toho, jak někteří rodiče zničí život svým dětem. Otcova vina je hrozná, ale matčina není o nic menší. Moje poděkování autorce, že se pustila do takového tabuizovaného tématu.
Kniha se mě líbila a to vůbec nebylo jisté, že se do ní pustím. Napřed jsem četla Anežku a byla jsem dost zklamaná. Podle mne se vůbec tyhle dvě knihy nedají srovnávat.
Co nechápu je komentář od Dresia. Vždyť to přece není věc rozhodnutí.Jak získat důvěru v sebe sama a v lidi kolem, když ti nejbližší, kteří mají chránit a pomáhat, ji tak hrozně ublížili. A co víc, oni ji uklidili, aby jim to selhání nepřipomínala.
Přesto, že se mně knížka líbila dávám jen 3*. 4* a 5* dávám jen těm o nichž vím, že se k nim ráda někdy vrátím. Houbařku už číst znovu nebudu. Ten smutek, co po přečtení cítím, už nechci opakovat.
Výzva 2019 - 10. Kniha od současné české autorky
Skvela kniha, krasne napsana, ac me misty mrazilo, obcas jsem se i pousmala. Krasny, smutny pribeh.
Hodně podobné knize Do tmy - styl je sice méně květnatý, ale o to přímější a tvrdší je zpověď hlavní hrdinky. Stejně jako tam, i tady je v hlavní roli žena v dobrovolném vyhnanství, kterým se vyrovnává s minulostí. Silná variace na to, že před sebou samým nikdo utéct nemůže.
Chtela jsem si ji pridat do ctenarske vyzvy, jako knihu, ktera me zaujala obalkou - ty stare ilustrace hub jsou moc pekne. Ale po precteni jsem si uvedomila, jak je obalka vlastne nevkusna, cela kniha je psana v uplne jinem duchu a toto si snad nezaslouzila...
Poutavá a čtivá kniha. Příběh, který se zdánlivě odehrává na houbách, ale čím víc se čtenář ponoří do děje, zjistí, že nic není tak, jak to vypadá...
Zajímavá hrdinka, ale příběh byl celkem předvídatelný. Víc se mi líbila Anežka nebo od A. Bolavé Do tmy.
5 hvězd je málo! Silný příběh. O lásce k houbám a zároveň o nenávisti k minulosti, která nás pronásleduje celý život. Sugestivně popsány les i houby,mnoho zajímavostí o jejich sběru, houbový guláš jsem od Mrože cítila před sebou! Hodně dobrá kniha.
Moc hezké čtení. Od začátku jsem se zacetla a přečetla za dva dny. Jen ten závěr, přišlo mi to takové neukončené...
Další skvělá knížka od české autorky. Nejsem zrovna odborník na psaní recenzí. Takže prostě jen...... mohu doporučit.
Tato kniha se mi netrefila do vkusu. Hlavní hrdince jsem nepřišla na chuť.
Nechtěla se léčit, odmítala terapii, nechtěla pracovat, chtěla jen chodit na houby, ale to potom taky ne...
Trauma může člověku zničit život. Ale jen proto, že se tak rozhodneme. I když, možná jsem to jen nepochopila.
Knížka se mi líbila, narazila jsem na ni v souvislosti s knihou Do tmy Anny Bolavé (obě hlavní hrdinky se věnují sběru). Musím říct, že knížka se mi moc líbila, autorka se pustila do ožehavého tématu, který skrze hlavní hrdinku líčí až mrazivě výstižně. Určitě doporučuji k přečtení.
Tak tohle byla naprostá pecka! Hodně, hodně silný příběh o velmi těžkém tématu. Kniha se nečetla snadno. Ne proto, že by byla špatně napsaná. Právě proto, že byla napsaná tak skvěle. Ta tíživost celé situace z knihy sálala ze všech stran. Bylo to hodně sugestivní, syrové, místy až drsné. Při čtení se mi svíralo srdce a občas jsem si musela mezi čtením dávat pauzy, abych dokázala všechno vstřebat. Moc, moc doporučuju. Ale rozhodně nečekejte nic veselého, ani lehkého.
O knize jsem předem nic nevěděla a byla pro mě příjemným překvapením.
O jezení hub mám stejné mínění jako Sissi, při sběru by mě nazvala přizdisráčem, stejně jsem ale měla chuť hned vyrazit do lesa. Ruda mě neskutečně bavil.
"Druhá" dějová linka je děsivá! Po dočtení si říkám proboha, kolik lidí se stalo podobnou obětí a kolik lidí je zavřeno v léčebně jen proto, že je to pro ty venku snazší? Hrůza! Nečinnosti matky se snad ani nedá věřit...
Na to o jak tíživém tématu kniha je, se čte sama. Myslím, že ve mně dlouho zůstane.
Abych pravdu řekla,čekala jsem více,knihu i námět hodnotím silnější průměr.Že byna mě kniha zapůsobila tak,že bych ji četla ještě jednou to ne.Ale positivum to má-rozšíření vědomostí o houbách
Nectete pred prectenim. Nerikam, ze by se tohle strasne Tema Melo tabuizovat. Ale spis by to melo byt Tema odborne literatury. Pokud mate chut knihu v pulce vyzvracet, neni to pro me ten spravny efekt. Bohuzel, schema klasicke, pribeh predvidatelny, a zadne pouceni z neho pro me neplyne. JE TO jak s holokaustem. Nezazije, nepochopis, zazijes, asi nepochopis stejne. Vzdycky jsem si myslela, ze se to dnes tyka jen rodin chudych, nevzdelanych, a pri problemech s alkoholem a drogami. Vzdyt byt uspesny znamena take ovladat se. A spolecnost je tolerantni a otevrena ke kazdemu, kdo nikomu neublizuje. A Jake strasne nasledky to pro celou rodinu vzdy ma, je zname. Nejvetsi prednosti pro me byl ten houbovy byznys. Skoda toho okolo, dozivotni trauma muze vzniknout z ledasceho. A obalka je na druhy pohled podle me opravdu nevkusna. Nekdo projevil ponekud hloupy smysl pro humor. Dodatek: Ja vkus mam, tak vam povim vtip. Pise Aranka dopis: mile Bravicko, je mi 12 let, sem stale
pana, je muj tatinek homosexual? JAnezka se mi libila mnohem vic...
Moje druhá kniha autorky - Anežka mě zaujala...
Cením si toho, že se česká autorka pouští do ožehavých temat...
Už v úvodu si říkám - proč žije mladá dívka v ústraní ?
Mycelium - to je podhoubí - a zde je to rodinné zázemí, které dívku zranilo...
A co mne těší ?
Jen kontakt s člověkem může zraněnou duši vyvést ze samoty...
V závěru cítím naději - a jako houbařka ocením i informace o sběru hub
Štítky knihy
přátelství Šumava sexuální násilí zneužívání rodinné vztahy pro dívky samota sebedůvěra, sebevědomí psychická traumata vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Po nějaké době jsem opět zabrousila do českých literárních vod a přečetla si Houbařku od Viktorie Hanišové.
Tento psychologicky lazený příběh, vypravovaný hlavní hrdinkou Sárou, mě naprosto dostal. Litovala jsem ji pro to, co zažila a vůbec se nedivím, že utekla do šumavských lesů a všech se stranila. Proč by měla zůstávat v "domově", kde místo pocitu lásky a bezpečí, prožila takový otřesný zážitek a kde se jí nikdo, ani vlastní matka, nezastal a nenabídl jí pomocnou ruku k lepšímu vypořádání se s minulostí? Moc se mi líbilo i zapracování tématiky houbaření do celého příběhu. Tak trochu mě zklamal konec. Ale věřím, že jí nakonec došlo, že na ní někomu opravdu záleží a šla za ním...
Knížku doporučuju všem, kteří mají rádi společenské romány, poukazující na stále aktuální problémy, jako je zneužívání dětí, rozpad rodin či stále častější psychická onemocnění. A nemyslím si, že by tento příběh nenabízel nějaké ponaučení či hlubší myšlenku. Já jednu našla. A to sice to, že jakmile je člověk svědkem nějaké nepravosti, tak by neměl mlčet a tiše čin přehlížet, ale měl by zakročit a oběti pomoci. Ať je na pachateli jakkoliv závislý nebo ať k němu chová jakékoliv city...
Určitě se poohlédnu i po dalším titulu této autorky.