Honzíkova cesta
Bohumil Říha
Veselý a laskavý příběh malého Honzíka, který se vypravil k babičce a dědečkovi na vesnici a zažívá tam každodenní malá dobrodružství. Kniha s nezaměnitelnými ilustracemi Heleny Zmatlíkové, která oslovuje už celé generace malých čtenářů.
Přidat komentář
Bude mi třicet, takže jediný důvod, proč knihu číst, je jasný. Čtenářská výzva, jupí!
Dětským knihám se neříká dětské jen tak ze srandy. Haló, tady jsem, jsou pro děti a jestli je to spoiler, vlezte mi na záda. Moje o dvacet let mladší já by dalo pět z pěti. Protože nic jiného nebylo (vždy jsem brečela přes trafikou, proč je Kačer Donald tak drahý, že mi ho rodiče kvůli tomu nechtějí koupit) a já měla jenom to, co bylo po bráchovi (nejenom knihy, smutné to dětství). Jako v dospělé se ve mě perou dvě věci. Takový rozkol.
Mám hodnotit tak, jak to upřímně vidim teď? (Mezi těma většinovýma 5/5 bych fakt svítila.)
Mám hodnotit hodnotit tak, jak se mi to líbilo jako malý holce? (To by bylo lživé hodnocení, už fakt nejsem malá holka.)
Mám z obou hodnocení udělat průměr? (Do toho se mi moc nechce. Sice tím nikoho nenastvu, ale bude se mi blbě spát.)
Tak jo, nadechni a dej jednu hvězdu. Za odvahu. Sama sobě. Že jsi to v tomhle věku přečetla.
Povinná mimočítanková četba, kterou si člověk rád přečte i nepovinně. Přečetl bych si ji i teď znova po 35 letech.
Po letech čtu svému dvouapůlletému vnoučkovi. Ač je jinak jako rtuť, u čtení téhle knihy ani nedutá a vydrží klidně dva celé příběhy za sebou. A je úžasné, když mi druhý den řekne, že by chtěl taky takovou zlobivou kozu, jako má děda v Koníkovicích a takovou kuličku, jako má Honzík, aby mi ji mohl dát. Až přijde čas, pořešíme třeba i družstevníky.
Je mi velikou ctí, že mohu zrovna tuhle knihu zahrnout do Čtenářské výzvy 2016. Milovala jsem ji jako dítě. Dnes se k ní vracím po téměř čtyřiadvaceti letech a musím říci, že je skvělá pořád!
Přemýšlím, zda jsem zde neměla oblíbených pouze několik kapitol nebo už si skutečně nepamatuji děj :)...
Často se u některých pasáží přistihuji, že nacházím dvojsmysly i pro dospělé :D
Úplně první knížka, kterou jsem přečetla. Pamatuju si, jak jsem spolu s ostatními prvňáčky louskala velká písmenka a snažila se číst nahlas (hrůza):-D
Oblíbená knížka z dětství. Teď jsem si ji připomněla, když jsem ji přečetla synovi. I jemu se moc líbila a taky ho fascinovaly ilustrace paní Zmatlíkové a krásně vyvedená první písmena kapitol. :-) Určitě se k ní vrátíme.
Měla jsem ji u babičky a dědy v knihovničce. Knižka je to velice milá s nádhernými ilustracemi Heleny Zmatlíkové. Trošku z ní sálá doba minulá, ale myslím, že na kráse ji to neubírá.
Za mé školní docházky jedno z prvních povinných knih, ale bylo to milé čtení, všichni jsme tehdá záviděli Honzíkovi ty úžasné prázdniny na venkově u babičky, všichni jsme chtěli psa a o družstevních lívancích jsme snili nad tácem ze školní jídelny, který měl svůj nezapomenutelný odér a na něm těžko specifikovatelný pokrm. Četla jsem ji s úspěchem i svým dětem, pokouším se číst i vnučkám a vůbec se mi nezdá, že by ji nerozuměly. Je to milé povídání.
Asi si ji pamatuji hezčí. Protože byla první? Nevím. Každopádně družstevní kuchyně byla silná káva i na mě.
Neskonale milá a nostalgická knížečka. Dnes jsem se k ní vrátil po cca 20 letech a i tak mi nejedna příhoda připadala víc než povědomá. Oproti dřívějšku ale dneska podstatně děsivěji znějí fráze jako: "Družstvo za ně hodně utrží." "A dědečku, ty dostaneš taky něco?" "Jakpak ne," zasmál se dědeček. "Jsem přede družstevník!" :)
Štítky knihy
zfilmováno venkov pro děti od 5 let kamarádi dětská dobrodružství
Autorovy další knížky
1957 | O letadélku Káněti |
1977 | Přede mnou poklekni |
1986 | Vítek |
1984 | Dětská encyklopedie |
1976 | Velká obrázková knížka pro malé děti |
Kniha Honzíkova cesta je v
Právě čtených | 8x |
Přečtených | 3 130x |
Čtenářské výzvě | 524x |
Doporučených | 90x |
Knihotéce | 681x |
Chystám se číst | 43x |
Chci si koupit | 19x |
dalších seznamech | 17x |
Je to kniha pro děti a na nic jiného si nehraje. Je to příběh z časů dávno minulých. Málokdo si umí dnes představit, že by v tak útlém věku poslal své dítě samotné na venkov k příbuzným, když je všude tolik vražd a úchylů a podobných věcí. Na druhé straně právě proto možná budou dnešní děti závidět malému Honzíkovi jeho dětská dobrodružství a kniha bude ještě o to víc podněcovat jejich touhy a představivost. Příběh je psán lehkým čtivým stylem. Ve svém věku už to pochopitelně nepotřebuji číst znovu, ale chápu že je to kniha mezi dětmi oblíbená :D