Hana
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/454686/bmid_hana-JfO-454686.jpg
5
13520
3491
Ak existuje niečo, čo preveruje ozajstnosť ľudského života, potom je to utrpenie. A ak existuje niečo, čo život znehodnocuje, potom je to utrpenie, ktoré človek spôsobuje iným. Lenže čo keď je napriek tomu nevinný? Čo keď je to všetko len zhoda okolností a človek je iba bezmocným nástrojom osudu? Je zima roku 1954 a deväťročná Mira sa napriek zákazu rodičov vyberie k rieke voziť sa na ľadových kryhách. Spadne do vody, čím sa jej neposlušnosť prezradí, a je za to potrestaná tým, že na rodinnej oslave nedostane zákusok. Nevinná príhoda z detstva však pre Miru znamená zásadný životný zvrat. Nasleduje tragédia, ktorá ju na dlhé roky pripúta k mĺkvej a depresívnej tete Hane a odhalí pohnutú rodinnú históriu, čo popláva ďalej s prúdom jej života ako ľadová kryha. Príbeh, vychádzajúci zo skutočných udalostí, podáva Alena Mornštajnová v strhujúcom tempe a so zmyslom pre dramatickosť, až má čitateľ pocit, že sleduje napínavý film. Zostáva iba otázka, či sa kryha osudu nakoniec predsa len roztopí…... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Nevím, jestli je tu ještě někdo mimo mě, kdo Hanu nečetl, ale jestli ano, tak si jí, prosím, přečtěte. Nechápu, proč mě tak dlouho míjela, proč jsem jí v té čtečce měla takovou dobu, až se na ní začalo prášit. Díky výzvě #ctemezapraceneknihysrenulkou16 se na ní naštěstí konečně dostalo.
Kniha je rozdělena do tří částí, první vypráví Mira, Hanina neteř, která jako malá holka přijde o celou rodinu kvůli tyfu, zbyla jí jen teta Hana, ale Hana je divná. Skoro nemluví, nosí černé oblečení, má skoro bílé vlasy a v kapse pokaždé nosí krajíc chleba. Soužití Miry s Hanou je nakonec obohacující pro obě.
V druhé části se rozkrývá Hanina minulost a důvody, proč nemá ráda Jaroslava. Také se dozvíme více o osudu Rosy za války.
Třetí část pro mě na čtení byla úplně nejhorší, protože se tu Hana dostává do Terezína a její životní cesta je velmi krutá. Někdy jsou i ta nejmenší rozhodnutí nakonec špatná nebo mají katastrofické následky.
Hana měla v životě velkou smůlu, a přestože to chtěla vzdát, jí to osud několikrát nedovolil.
My se nevezmeme, právě proto, že jsi Židovka. Kde žiješ? Nevšimla sis, v jaké jsi situaci? Hitler Židy nenávidí! Říkal jsem ti, ať odjedeš. Tak mě do toho teď nezatahuj.
O minulosti musíme vědět co nejvíc, abychom neopakovali stále stejné chyby. Jednotlivé události spolu vždycky nějak souvisí, zapadají do sebe a vyúsťují v další dění. Jen pochopení souvislostí je cestou, jak se může lidstvo pohnout dopředu.
Pro mě jedno z nejtěžších, ale nejsilnějších knižních témat, které umí Alena Mornštajnová popsat naprosto bravurně.
Vytahuji knihu HANA, kterou jsem přečetla už hodně dávno. Postavy, které se v knize objevují, potkáváme dnes a denně. Zamyslet se však nad holocaustem, válečným obdobím a hrůzy, který si prožili naši předci, je pro čtenáře vždycky emoční smršť.
Naši spisovatelé ale o této době psát umí naprosto skvěle! Hanka oživila mé vzpomínky na moji babičku, která se narodila v roce 1912 a vyprávěla mi asi nejbarvitěji o tom, co zažila. Můj dědeček si prošel koncentračním táborem za pomoc židům, já ho bohužel už nepoznala.
Tuto knihu vyzdvihnu jako jednu z nejlepších od této spisovatelky (pro mě), přestože dnes je tolik diskutovaná její poslední kniha.
Každé naše rozhodnutí může zásadně ovlivnit nejen náš život, ale i životy druhých. Tomu není jinak i v tomto nádherně popsaném příběhu, kde následuje v podobném stylu rozkrytí vztahů hlavních postav. Špatná rozhodnutí a snad ještě horší charaktery lidí, od kterých to nečekáte, zamrazí. Nebudu lhát. Plakala jsem, hodně.
Nejsmutnější na tom je asi to, že lidé, kteří vám ublíží nejvíce, si snad ani neuvědomí, jak moc vám zasáhli do života a jak pohnou Vaším osudem špatným směrem.
Skvělá kniha, DOPORUČUJI!
Asi toho není moc co napsat, aby to tu nezaznělo. Do knížky se mi dlouho nechtělo, protože poslední dobou se na těžká témata necítím. O holokaustu a koncentračních táborech jsem přečetla hodně knih a silných příběhů a proto jsem byla zvědavá, jestli je tato kniha opravdu tak výjimečná. A musím říct, že je. Líbilo se mi, že kniha zaznamenává velkou časovou rovinu a více osudů, které se navzájem proplétají. Ze začátku jsem nechápala, proč jsou ty časové roviny tak přeházené a trochu mi to vadilo. Po přečtení musím přiznat, že to byl geniální tah, který přidal knize na hodnotě. Jestli je emočně těžké takovou knihu číst, jaké pak musí být ji psát? Smekám.
Po Haně jsem sáhla až po zhlédnutí divadla Hana, takže jsem stále srovnávala. Byla to síla, hodně těžký a emotivní příběh, tolik neštěstí. Musím ale říct, že Les v domě se mi líbil víc.
Ďalší podarený román s detailným vykreslením psychiky postáv. Príbeh zachytáva život troch generácií žien jednej rodiny, pričom kľúčovou postavou je Hana. Autorka má cit pre štylistiku a vie opísať aj tie najbanálnejšie veci pútavo. A potom, keď prídu na rad seriózne témy, dokáže ich spracovať citlivo a ľudsky, a to bez toho, aby niečo zamlčala. Atmosféra je vynikajúco vykreslená v každom období, či už pri pomalom idylickom živote v malom meste alebo v koncentračnom tábore. Hovorí sa, že nejde o cieľ, a dôležitá je tá cesta k nemu. V tomto prípade sú však cieľ aj cesta rovnako hodnotné. V závere Hana vysloví múdrosť, z ktorej by sme všetci mali čerpať inšpiráciu.
S touto tématikou jsem přečetla už několik knih, viděla několik filmů a vždy mi běhá mráz po zádech. Kdybychom všichni v minulosti věděli to co víme dnes, určitě bychom se nemuseli trápit myšlenkami typu: "Kdybych já tehdy....".
Ani nevím co napsat. Po přečtení ve mně rezonuje tolik emocí a smutku. Na Hanu nezapomenu nikdy. Jedno vím jistě lidstvo se nepoučí nikdy. Bylo mi ctí tuhle knihu číst.
Na tuhle knihu jsem v knihkupectví koukala nespočetkrát, ach - jak mě lákal ten žloutkový věneček s cukrovou polevou na titulní stránce, který ve mně evokoval romantický příběh z cukrárny...ale pokaždé jsem ji tam díky anotaci a hypu okolo knihy nechala. Tento žánr a obecně české autory ve většině případů nevyhledávám, a tak jsem si říkala, že kniha nebude nic pro mě. Jak jsem byla blbá. Po přečtení bych Hanu od brilantní Aleny Mornštajnové zařadila do povinné maturitní četbyprotože odkaz této knihy by měly mít na paměti všichni.
Nezapomenout a hlavně neopakovat.
Zřejmě jsem musela do knihy dozrát, a tak jednoho dne při objednávce z @knihobot.cz skončila u mě v košíku. Přečetla jsem ji za den a s čistým svědomím můžu říct, že lepší knihu jsem dlouho nečetla, jestli vůbec. Žádná kniha ve mně nikdy nevyvolala takový hluboký zážitek a emoce, nikdy jsem u knihy neuronila ani slzu u Hany se mi to povedlo už před 40 stránkou, a to nemluvím o závěrečné kapitole, kdy se mi po tváři kutálely slzy jako hrachy Už ani nevím, kolikrát mi při čtení přejel mráz po zádech nebo jsem se jen tak zarazila a přemýšlelao minulosti, budoucnosti, zkrátka o životě jako takovém. Celý zážitek z knihy jen umocňuje to, že autorka čerpala ze skutečných událostí.
"Neměla jsem proč žít, ale neuměla jsem umřít."
Těžko říct, jestli by mě kniha pohltila stejně i v mladším věku, kdo ví... ale teď, ve svých 28 letech můžu s určitostí říct, že zážitek z této knihy ve mně zůstane dlouho troufnu si říct i napořád. Tolik hlubokých myšlenek, které mi z hlavy jen tak nezmizí, na pouhých 300 stránkách. Každý den bychom si měli připomínat, jak se vlastně máme dobře, protože to, co bereme v dnešní době, jako samozřejmost byla v minulosti pouze výsada.
Nečekejte knihu o II. světové válce, holocaustuprotože tím Hana opravdu není. Je to příběh židovské rodiny mapující život a osudy 3 generací, zejména Hany. Příběh o hrůzách, lidské krutosti, nepřízni osudu, neopětovaných citech, ale také o naději, víře a lásce. Ve třech časových rovinách se prolínají osudy jednotlivých postav a celý příběh získává postupně ucelený obraz.
Knížku hodnotím s odstupem pár měsíců po přečtení. Knížku jsem šla číst s předsudkem a v tomto ohledu se žádné překvapení nekonalo. Knížku bych doporučila, jako četbu pro 2. stupeň, je to přeci jen hodnotnější četba, než dívčí románek. Kniha je psaná jednoduše a čtivě, takže je naštěstí raz dva přečtená. Autorce slávu přeji, ale četla jsem již 2 knihy a obojí byl velký podprůměr. Bohužel je z mého pohledu tato literatura ztrátou času, proto jsem byla naprosto šokovaná, když jsem se dozvěděla, že některé střední školy tuto autorku ve výuce zmiňují.
Knihy o válce, koncentračních táborech apod mi přijdou všechny pak dost podobné... Tahle je ale TOP.. první kniha, u které ukápla slza.
S knihami o holocaustu moc zkušeností nemám. Tato je asi první. Doporučila mi ji kamarádka, nelituji. Určitě lepší čtení než Hotýlek.
noo, jsem v rozpacích.. takže za 3..
jak je v komentáři od @VlezlejSpratek "Dobře napsaný, děj, co odsejpá a člověk se u toho nenudí. Ale jak se říká, že každá knížka vám něco dá, tak moje nevzdělaný já se dozvěděl o o tyfu, co řádil v roce 1954 ve Valašským Meziříčí. Ale není to málo ?"
A já naprosto souhlasím. Ale taky chápu, že davová hysterie zasáhla i tuto knihu. Na holokaust se nesmí zapomínat a díky této knize se zase přiblíží víc lidem, co by se tomuto tématu jinak vyhnuli.
Hana je knihou, která ve vás určitě zanechá různé emoce. Autorka opět skvěle zahrnula příběh do těžké doby a bravurně vystihla nelehké osudy lidí, kteří se stali obětí tehdejších historických událostí.
První knížka, kterou jsem četla od Aleny Mornštajnové. Nerada čtu knihy o holokaustu.
Tato kniha mě nesmírně zaujala. Děj byl napsán neobvyklým způsobem. Myslím, že by si jí
měl povinně přečíst každý.
Moje první kniha od autorky a rozhodně ne poslední. Sedl mi styl psaní i gradace příběhu. Kniha by klidně mohla být povinnou četbou pro studenty středních škol, protože je to citlivě napsaný příběh o válečném utrpení. Doporučuji.
I když knihy s touto tématikou rozhodně nevyhledávám, je dobře, že se knihy o druhé světové válce a holokaustu pořád píší. Dnešní generace se o téhle strašné době dozví v hodinách dějepisu pouze pár dat, jmen, míst a čísel, ve sdělovacích prostředcích jen občas probleskne nějaká zmínka, a tak zůstává právě na literatuře, aby vzpomínky na tuto dobu uchovala a zprostředkovala těm, kdo ji sami nezažili (i když je otázka, nakolik věrně o ní dokáží psát současní spisovatelé, kteří sami čerpají informace už jen zprostředkovaně). V tom je i hlavní přínos téhle knihy. Po literární stránce mě už tolik nezaujala - většina postav je na můj vkus trochu psychologicky plochých, vyprávění je takové suché, emocionálně chudé. Přesto je to kniha působivá - možná právě pro ten kontrast mezi střídmostí výrazových prostředků a závažností a tragikou tématu a příběhů jednotlivých postav. A také stavba románu a zápletka jsou výborné, jen se mi nechce věřit, že by osud Hany vycházel ze skutečných událostí, jak se tvrdí na obálce knihy (ještě tak bych si dokázal představit, že Hana v sobě kombinuje osudy několika reálných postav).
Tady už asi ani nemá smysl zmiňovat víc, vše už je tu napsáno. Byla to má úplně první zkušenost s touto autorkou a i když jsem podle hodnocení věděla, že to bude dobré, tohle jsem nečekala. Byl to pro mě přímý zásah do srdíčka. Zase jedna z těch knih, která mě chytla, nepustila, rozcupovala na kousíčky, zahodila a nakonec úplně emočně rozložila. Jedna z těch, které je po přečtení potřeba rozdýchat. Je to velmi silný a zároveň velmi smutný příběh a já tímto paní Alence Mornštajnové děkuji za to, že jsem díky ní mohla do této části historie nahlédnout o trochu víc. Ještě víc jsem si díky ní uvědomila, jak bychom si měli vážit života, jaký tady máme. I když nám třeba někdy přijde, že už žádná naděje není. Vždycky je a příběh Hany je toho důkazem. Autorku si tímto přidávám do oblíbených, za mě to byl opravdu čtenářský zážitek a všem, kteří tuto knihu do teď ještě nečetli, určitě DOPORUČUJI.
Štítky knihy
Židé pro ženy rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust
Velice silná kniha kterou by si podle mě měl přečíst každý. Zařadila bych ji klidně mezi povinou četbu. Těším se na další knihy od autorky