Hana
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/454686/bmid_hana-JfO-454686.jpg
5
13594
13594
Ak existuje niečo, čo preveruje ozajstnosť ľudského života, potom je to utrpenie. A ak existuje niečo, čo život znehodnocuje, potom je to utrpenie, ktoré človek spôsobuje iným. Lenže čo keď je napriek tomu nevinný? Čo keď je to všetko len zhoda okolností a človek je iba bezmocným nástrojom osudu? Je zima roku 1954 a deväťročná Mira sa napriek zákazu rodičov vyberie k rieke voziť sa na ľadových kryhách. Spadne do vody, čím sa jej neposlušnosť prezradí, a je za to potrestaná tým, že na rodinnej oslave nedostane zákusok. Nevinná príhoda z detstva však pre Miru znamená zásadný životný zvrat. Nasleduje tragédia, ktorá ju na dlhé roky pripúta k mĺkvej a depresívnej tete Hane a odhalí pohnutú rodinnú históriu, čo popláva ďalej s prúdom jej života ako ľadová kryha. Príbeh, vychádzajúci zo skutočných udalostí, podáva Alena Mornštajnová v strhujúcom tempe a so zmyslom pre dramatickosť, až má čitateľ pocit, že sleduje napínavý film. Zostáva iba otázka, či sa kryha osudu nakoniec predsa len roztopí…... celý text
Přidat komentář
Při čtení knihy jsem po celý čas nevěděla jaký názor si na ní mám vytvořit. Teď jsem ji dočetla a nemám slov. Vždy se bojím, že velmi chválené knihy mě zklamou, protože vždy mám trošku větší očekávání. Paní Mornštajnové se podle mě povedlo ale něco skvělého. Není to jen kniha plná krutosti holocaustu, ale právě života. Zaujalo mě proplítání generacemi a velmi citlivý styl vyprávění. Ovšem co mě nejvíce zaujalo byla Hanina homole. Každý ji bez pochyby má. Každá je originální, jinak silná, citlivá. Ale jedno mají homole stejné a to, že když se vyčerpá, rozbije už nikdy ten člověk nebude stejný... Příběh mě velice zaujal a určitě ho budu doporučovat. Protože jak už bylo zmíněno, Hana není vyprávění jen o krutosti Holocaustu, ale i krutosti života, které je mnohdy velice silné a nepředvídatelné, jako si právě vzít věneček na oslavě a nečekat nic zásadního...
Knížka není napsaná chronologicky a o to je zajímavější a nenechá vás ji odložit, dokud ji nedočtete.
Téma holokaustu se celou dobu táhne jako \"smrad\", aby vás na konci úplně převálcovalo a rozložilo na atomy ve své syrovosti a krutosti.
Vnitřní svět hlavních hrdinek je vylíčen do detailu, takže na konci se loučíte s kamarádkama.
Knížku doporučuji pro ty, co mají rádi pitvání vnitřního světa a také židovství.
Já se k ní určitě zase vrátím...
Do knihy jsem se pustila především proto, že jsem o ní hodně slyšela a četla. Přiznám se, že moc nečtu knihy českých spisovatelů...no ale jsem ráda, že jsem udělala změnu a knihu jsem si přečetla. Nějak moc jsem se nikde nepídila, o čem kniha vlastně je, takže jsem byla opravdu překvapená! A super...od poloviny jsem se nemohla odtrhnout...
Na Hanu jsem narazila vlastně náhodou a teď si připadám jako literární analfabet, protože jsem o ní nikdy neslyšela. Nicméně jsem ráda, že jsem ji mohla číst, šlo to samo a ačkoli knihy o holocaustu už vůbec nevyhledávám (mám dojem, že vše už bylo napsáno), tahle byla trochu jiná. Nerozpitvává hrůzy koncentráku, ale spíš ukazuje, jaké šrámy na těle a duši mladé holky mohly nechat a jak nikdo nechtěl věřit tomu, že válka opravdu přijde. No a pak ukazuje taky to, co zažije nejedno mladé děvče - kluka, který naslibuje hory doly (ono mu ve své naivitě uvěří) a pak nemá ani odvahu říct jí, že už ji nemá rád. Až na to, že v tomto případě to mělo zcela fatální důsledky jak pro Hanu, tak její rodinu.
"Chci si to přečíst znovu", tak to byl můj pocit po dočtení..nic víc není potřeba psát.
Nikdy se mi nechtělo číst knihy o válce a koncentráku, do četní knihy s věnečkem na obalu se mi také nechtělo, nicméně ihned po pár prvních stránkách jsem byla vtažena do děje a nemohla přestat, opravdu jsem ji četla jedním dechem a žasla. Pohled na příběh z několika stran, ostatně tak, jak Mornštajnová píše i své ostatní knihy, se mi moc líbí a dává příběhu úplně jiný rozměr. Za tuto knihu tleskám a dávám plný počet. Měla by být v povinné četbě v 9.třídě.
Tohle je snad poprvé, co se mi podařilo si přečíst knihu tak dobře a tolikrát hodnocenou. Bála jsem se, protože se mi často stává, že jsem zklamaná. Hana však nezklamala.
Líbil se mi příběh z pohledu nevinných očí dítěte, které nerozumí předsudkům. Líbil se mi pohled z očí mladé ženy, která se nevyzná v tom, co znamená "mít známost", kterou nemiluje - ta slova jí k sobě nesedí. Žloutkové věnečky, chléb v šuplíku, rozmačkaná rajčata.. Příběh Hany mne dostal nejvíce, možná proto se po ní kniha jmenuje. Člověk, na kterého se díváte, jako by neexistoval, byl průhledný, protože nevypadá dobře - nevypadá zdravě ani psychicky, ani fyzicky. Přesně proto se na lidi nemáme dívat shora, pokud je neznáme. Protože my nevíme, co zažili.. Proč jsou takoví, jací jsou. Příběh o sebeobětování, poslušnosti i vzpírání se požadavkům rodičů. Příběh o lásce, zradě a zklamání, které boří zdi naivity v postavách. Příběh o tom, že když už musíte na klopě nosit znamení podřadnosti, musíte ho přišít jak nejlépe umíte.
Při čtení knihy jsem se málem rozbrečela, ale trochu mě zklamalo, že jsem to vydržela, že mě kniha nezlomila.
Nedala bych celých pět, kdyby to bylo možné, spíš 4,5. Určitě doporučuji.
Kniha je rozdělena do tří částí. První vypráví Mira o svém životě, druhou pak o svých předcích a třetí, ke které celá kniha tak nějak směřuje, vypráví záhadná teta Hana. Všechny tři části se čtou velmi dobře, postavy a hlavně vypravěčky vám přirostou k srdci. Autorka se nad ničím dlouho nepozastavuje a děj plyne v celkem rychlém tempu. A snad právě proto, navzdory tématu knihy, nejsem tím nijak extra emočně zasažená. Hany mi je líto, ale úplně jsem to s ní nedokázala prožívat. Měla jsem pocit, že sedím v rychlíku a sleduju Hanin příběh a než stihnu v sobě zpracovat jednu skutečnost, už se na mě valí další. První část s Mirou byla perfektní.
Mornštajnová mě překvapila, ale malé mínusy kniha přeci jen má... 4,5*
Dlouho jsem přemýšlela, jestli dát lepší 4* nebo horších 5*. Rozhodla jsem se pro 5*, protože kniha je to dobrá. Nicméně jsem očekávala mnohem víc. Což není chyba knihy. Čte se to výborně, neuvěřitelně rychle, dlouho se mi nestalo, že bych knihu přečetla během dvou dnů. Nápad s věnečky se mi moc líbil. První část knihy, se mi tolik nelíbila, nesedlo mi, že děj vypráví dítě. Zbytek knihy, kde už je to o Haně se mi líbil více. Nicméně uznávám, že to vše hezky zapadne do toho, co jsme se dozvěděli v první části. Trochu mě mrzí, že postavy nebyli napsány více do hloubky. Na druhou stranu to je jistě důvod, proč se kniha četla, tak rychle. Pro mě osobně je to problém, protože ve mně kniha nevyvolala žádné emoce.
Dobře vymyšlený příběh, víc jsem tam nenašla. Z Aleny Morštajnové asi moje oblíbená spisovatelka nebude. Ani tahle knížka mě nepřesvědčila, mám raději jiný styl psaní.
Původně se mi do čtení moc nechtělo. Knihu jsem koupil ve výprodeji eknih, protože měla opravdu velice dobré hodnocení, jen jsem se malinko obával toho, aby to nebylo takové to ženské čtení. Komentáře od mužů tady pod knihou je velice těžké i jen dohledat, což mě malinko znervózňovalo. Bál jsem toho, že to bude nějaký emoční románek s předvídatelnými situacemi, nerealistickým chováním postav ovládaných pouze pudy a jednoduchými emocemi, které budou, s prominutím, lehce slabomyslné. Na tenhle druh knihy mi ale nesedělo hodnocení a tak jsem jí zkusil.. a jsem vážně rád, že jsem nedal na původní obavy, protože kniha je to vážně výborná a z tohoto druhu literatury je to jedno z nejlepších děl, co jsem kdy četl.
Není to žádný zjednodušený černo bíly příběh s jasně danými rolemi a charaktery postav. Není to žádná pohádka o tom, jak se má dát jen na své emoce a pak bude všechno do konce života už jen krásné a sluníčkové. Naopak, je to velice příjemně napsaná a chytlavá kniha, ukazující člověka se všemi jeho problémy, komplexy a egoismy. S jeho slabými i silnými stránkami, s následky za jeho činy a dopady na jeho okolí. Zbabělost ohledně učinění rozhodnutí, zaslepenost a naivita růžových brýlí, omezenost vlastní žárlivostí, to všechno krásně popsané a ukazující následky tohoto chování, které přece "zase tak moc ublížit nemůže". Když jsem se krátce před tím, než jsem začal knihu číst, bavil s jednou známou a ta mi řekla, že u téhle knihy platí, že čím více lidí by si jí přečetlo, tím líp, tak musím potvrdit, že pod tenhle názor bych se i já po jejím přečtení podepsal a doporučit jí můžu opravdu všem. Méně než 5 hvězd dát určitě nemůžu.
Skvělá knížka. Přečetla jsem ji jedním dechem. Smutné osudy lidí, kteří se po hrůzách koncentračních táborů nedokázali vrátit do reality všedních dnů a dělat, jako kdyby se nic nestalo. Silný příběh.
Perfektní a čtivá knížka. Přečteno během dvou večerů. Už chápu, proč má tahle kniha tak vysoké hodnocení. Příběh rozdělený do tří částí. První, kterou vypráví Mira jsem si zamilovala úplně, prostředek nám mnoho věcí vysvětlí a pak vyprávění tety Hany a pochopení všeho, co bylo v knize do té chvíle.. vlastně i samotné obálky. Knihu jsem si zamilovala. Doporučuji.
Paní Mornštajnová je velmi kvalitní spisovatelka, dle mého úsudku je jedna z nejlepších v současné době. Neuvěřitelně propracovaný příběh. Doporučuji. Velice čtivá knížka na někoho může působit smutně až depresivně.
Po knize jsem sáhla, jelikož se o ní pořád dozvídám a to není ani letošní novinka. Tak jsem si řekla, že odhalím, co skrývá a nalezla jsem velmi propracovaný generační román, jenž neustále šokoval svými zvraty a nechyběly mu ani chvíle napětí. Podivínství Hany, jež se zdálo být na začátku bráno jako prosté bláznoství, se postupně odkrylo a odhalilo celý příběh hlavní postavy, od zrazenoé lásky až po hrůzy války, které museli čelit. Líbilo se mi, jak byl román rozdělen, byl velmi čtivý a místy byl velmi znepokojující.
Velmi silný příběh, který ve mě zanechal nesmazatelnou stopu! Autorka skutečně velmi dobře čtivou formou popisuje hrůzné osudy lidí z válečných let. Hodně se mi líbí rozdělení do třech hlavních kapitol a popis příběhu s posuny v čase vpřed i zpět a z úhlu pohledu více osob. Kniha ukazuje i to, že co může působit jako podivínské chování pro společnost, pod tíhou zážitků a emocí proživšího vysvětluje a ospravedlňuje toto jeho chování.
Po dlouhé době jsem se rozhodla pro román, protože jsem byla překvapená z vysokého hodnocení a musím přiznat, že to je HODNĚ silný příběh!
Štítky knihy
Židé pro ženy rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust
Na začátku jsem váhala, zda se do knížky pustit. O 2. světové válce jsem přečetla mnoho knih a nečetly se mi lehce. Ale jsem ráda, že jsem knihu dočetla.
Doporučila bych Hanu jako povinnou četbu k maturitě. Když nám ve škole říkali, že Židé nesměli mezi ostatní a později museli žít v Terezíně, nedovedla jsem si moc představit, jaká hrůza to musela být. Když se člověk dovídá stejná fakta, ale na pozadí osudů konkrétní rodiny, vnímá to úplně jinak.