Hana
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/324332/bmid_hana-VSx-324332.jpg
5
13514
3491
Třetí román úspěšné Aleny Mornštajnové. Pokud existuje něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí druhým. Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se navzdory zákazu svých rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tak, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a poodhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, vycházející ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí... celý text
Přidat komentář
Kniha přečtená téměř na jeden zátah. Na rozdíl od jiných knih s podobným tématem se mě kniha po dočtení poslední stránky pustila a nezanechala ve mě žádné hlubší emoce. Je to čtivé, to ano, ale pozornost hodně odvádělo „kdo je kdo a kdo kým byl než je tím, kým je teď“.
To že jde o výjimečnou autorku jsem věděla, získala si mne již knihou Slepá mapa, kterou jsem si zamilovala. Tiché roky jsou také poutavé, Hotýlek až konečně byla v knihovně volná Hana. Začátek je pro ni klasický, ale časem se dostanete za hranu z které již není návratu, jde zkrátka o knihu co se neodkládá a dojem z ní je silný.
Strhující osudy židovské rodiny před válkou, během ní i po ní. Včetně toho, o čem se v dobách mého vzdělávání nemluvilo - zde epidemie tyfu v roce 1954. Ptala jsem se na to své matky, která v tu dobu končila střední zdravotnickou školu a jen zázrakem se její škole povedlo vyhnout se zdravotnickému "nasazení" v té oblasti.
Ačkoli se jedná o již tolikrát zpracované téma, přináší Hana opět něco nového. Autorčina skvělá schopnost propracovat každou kapitolu, každou větu, volbu každého slova tak, aby byl čtenář součástí děje, je naprosto nepřekonatelná. Od Mornštajnové jsem četla více knih, Hanu řadím na krásné první místo, společně s Tichými roky.
Po přečtení knihy Les v domě od stejné autorky (Aleny Mornštajnové) jsem si myslela, že už mě asi žádná česká kniha nepoloží tolik - no, safe to say, že jsem se neskutečně mýlila. Knihu Hana jsem si měla příležitost přečíst ve štafetě u @stafety.rachel, které za pořádání této štafety moc děkuji! Zároveň se předem omlouvám holkám po mně, protože skoro všechny moje lepíky a popisky se nachází pouze v první polovině knihy :D. Od druhé poloviny totiž příběh nabral úplně jiné energii a nálady, která mi vzala slova, dech a naopak probudila slzy a pocity, které jsem cítila neskutečně silně. Alena Mornštajnová se totiž dokáže postarat o to, abyste příběh nečetli, ale prožívali. Osobně jsem knihy z období 2.sv.v. nějak nevyhledávala, ale protože jsem již měla zkušenosti s autorkou, bez váhání jsem tuto knihu popadla, aniž bych si přečetla anotaci či hodnocení - a jsem za to ráda! Děj je psaný z několika úhlů a časových linek. Poznáváme do detailu postavy, některé více či méně, a jak toto období ovlivnilo jejich životy. Je to opravdu silný příběh, který ale rozhodně stojí za přečtení. 4,5/5
Míjí mě nadšení touto autorkou...dozvěděla jsem se o tyfove epidemii ve Valmezu (který znám) a o které jsem predtim nevěděla.Toť vše. Za to děkuji. Celou dobu jsem měla pocit, že je to jen o "efektu" a pointa knihy mě v tom spíše jen utvrdila.
Pokud budu chtít číst dalsi knihy o podobné tématice, za mě existuje spousta autorů a knih, které jsou literarne i myšlenkově na jiné urovni.
Kniha na mě působila velmi komerčně, psaná s cílem vytěžit z tohoto hrozného tématu co nejvíce emocí. Bylo to skoro až bulvární zobrazení lidského utrpení, které má zcela mizivou literární hodnotu. Podle mého názoru by měla existovat hranice při zpracování takovýchto témat.
Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy přečetla, bravo. Skvělý předválečný, válečný a poválečný příběh jedné židovské rodiny.
Příběh, kde nejdříve do osudu rodiny zasáhnou historické okolnosti a další ránu o pár let zasadí obyčejná náhoda. Příběh je vyprávěn očima dítěte a pak i očima další postavy dospělé ženy, některé dějové linie se prolínají, dochází k popisu jedné situace dětskými očima a i popisem dospělé ženy, což vede k dost překvapivým dějovým obratům. První a poslední část románu je psaná v ich formě a druhá část v er formě, což dělá knihu také zajímavější. Nechtěla jsem už číst knihy s tématikou Holocaustu, ale přečetla a nelituji. Povedené, promyšlené a dokonalé dílo. Knihu jsem už četla 2x a slyšela na Audiotéce, asi se k ní budu pořád vracet. Myslím, že by si tato kniha zasloužila filmové zpracování nebo klidně mini TV sérii, ať tam dají vše. Divadelní představení jsem neviděla, ale velice by mě zajímalo.
Jak děj knihy člověka vtáhne dovnitř a vypustí ho až na konci. Silný a smutný příběh. Po přečtení něčeho takového si vždycky víc vážím toho co mám.
Působivá a výborně napsaná kniha, děj vyprávěný ze tří perspektiv je přehledný a díly skládačky do sebe postupně zapadají. Nemám to jinak ve zvyku, ale tuhle pasáž o Vojně a míru ocitovat musím:
„Z knihovničky v pokoji, o který se dělila s Rosou, vytáhla Tolstého tlustou knihu, z níž se lidstvo stejně nepoučilo, protože ti lidé, kteří čtou klasiky, jsou dost chytří, aby chápali nesmyslnost války i bez líčení její krutosti, a ti, kdo by se poučit potřebovali, po žádné z moudrých knih nikdy nesáhnou.“
Vyprávění které vtáhne a i přes silné téma se dá kniha přečíst na posezení. Líbilo se mi vyprávění z několika úhlů, čímž člověk získá nový pohled na předchozí události a reflektuje to myšlenku, že pokud se nezajíme o historii vlastní rodiny, nemůžeme pochopit věci do hloubky. I přes to, že je první a třetí část knihy výtečná (a obě mi dokázaly nahrnout slzy do očí), druhá sice dává do souvislosti další skutečnosti a nabízí jinou část historie, ale po nějaké chvíli jsem si uvědomil, že mě nevtáhla jako část předchozí, zpětně bych řekl, že byla moc rozvláčná a ztrácela tempo. Nebýt toho, dal bych plný počet hvězd i přesto, že je to knížka nenáročná na přemýšlení. Určitě chci ale vidět divadelní adaptaci!
přečteno za jedno posezení, senzačně napsané, silné příběhy, které nenechají oči suché
Výborná kniha, první, kterou jsem od Mornštajnové četla. Skvěle napsané, čtivé tak, že jsem se nenadála a už jsem byla na konci knihy :D.
Po dlouhé době jsem četl knihu od českého autora a dovedu díky tomu i asi více ocenit dobrý příběh z českého prostředí.
Příběh byl vyprávěn z pohledů tři postav během 3-4 časových linií, které se občas překrývaly.
Příběh byl poměrně zajímavý a bavil mě. Každý byl svým způsobem o něčem jiném a každá z postav měla jinou povahu a jiné životní cíle. Určitě zajímavá část byla i ta v koncentráku, protože tentokrat tu postavu znáte celou knihu a díváte se potom jinak na jejich utrpení, než když příběh začíná rovnou tam.
Určitě knihu mohu dále doporučit.
(SPOILER)
Moje první kniha na tohle téma. Příběh Hany a její rodiny za období druhé světové války. 3 generace, propojí celé válečné období - začátek války, průběh války a poválečné období. Je to čtivé, napínavé a poslední kapitola (té jsem se bála nejvíc) - příběh Hany který je emocionálně nezvladatelný. Nebyla jsem schopná to ani procítit jak bych chtěla jelikož ti, kteří přežili koncentrační tábory museli projít neskutečnou představou bolesti.
SPOILER!
Hana si dávala za vinu neuskutečněný odjezd do Anglie ale proč? Šanci měli i poté co nakonec dopis doručila. Její matka sama nebyla schopná se rozhodnout jestli odjet nebo ne. Větší hloubku by to mělo kdyby Hana dopis opravdu nedoručila a matka dejme tomu nedoručený dopis jednoho dne našla.
Jak to teda je? Byla Ida opravdu nevlastní sestra Miri? Na konci příběhu mohlo i tohle vyjít na povrch.
Štítky knihy
Židé pro ženy rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust
Hana
Za mě skvělá kniha, kterou určitě doporučuji si přečíst. Rozsahem byla přesně tak akorát, příběh byl vyprávěn velmi poutavě a přesto se nesnažil hrát na city...prostě to bylo tak a tak a konec zvonec... Jsem ráda, že jsem se nakonec ke knize odhodlala a těším se na další od autorky.