Grandhotel
Jaroslav Rudiš
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/16457/bmid_grandhotel-bq8-16457.jpg
4
463
77
Hlavní postavou „románu nad mraky“ je třicetiletý samotář Fleischman. V životě se mu nedaří. Nikdy nic nedokázal. Nikde nebyl. Neměl žádnou holku. Ale rozumí mrakům, tlakovým výším, nížím a směrům větru. Jeho životu dává řád graf s počasím a postupem času i Franz, starý sudetský Němec, který jezdí do Liberce pohřbívat své spolužáky. Fleischman, který nezná ani vlastní křestní jméno, pracuje jako holka pro všechno v Grandhotelu na Ještědu. Při pozorování oblohy na magickém místě mezi nebem a zemí zjistí, že cesta ven z obklíčeného města i jeho vlastního života vede jedině skrz mraky. Do jeho plánu ovšem vstoupí servírka Ilja, která se jednoho dne objeví v hotelové recepci. Rozhodnutí opustit město za každou cenu už ale není možné vzít zpět. Podle námětu knihy vznikl scénář pro film Davida Ondříčka Grandhotel (2006). V roce 2019 vyšel dotisk.... celý text
Přidat komentář
Nejspíš mě víc bavilo prostředí, kde se děj odehrával, než příběh samotný. Jinak nic náročného, úsměvné. Já ani nevím jak to dílo mám hodnotit. Jsem asi rád, že jsem si doplnil do své četby dalšího českého autora.
Znáte takový ten pocit, kdy začnete číst knihu a hnedka od první strany víte, že to prostě bude skvělý? Tak přesně takhle jsem to měla s Grandhotelem od Jaroslava Rudiše. Nestává se mi to často, ale tady se to vydařilo a fungovalo to až do konce.
Krátké, svižné kapitoly nás zavádí do Liberce, který je český, ale taky svým způsobem německý - a je to z té knihy dost dobře poznat, jak moc dobře autor tohle prostředí zná. To místo, konkrétně hotel Grandhotel na Ještědu, tu hraje svou významnou roli - myslím, že ten genius loci tu je velmi silně vepsán - jako by to prostředí hotelu bylo samostatnou postavou ovlivňující postavy lidské, bez které by to prostě nešlo. To je prostě fantastické. V Liberci jsem v minulosti sice byla, na vrcholku Ještědu ale nikdá, tak mám najednou pocit, že to musím napravit.
Hlavní hrdina Fleischman je svým způsobem smolař, ale přitom docela svéráz, jehož jsem si oblíbila od samého začátku. Bavilo mne sledovat svět jeho očima. Jeho komentáře šmrncnuté cynismem a ironií mne kolikrát dost odrovnaly a já se musela nejednou smát. Neumím to asi úplně přesně popsat, ale jeho nátura mi v něčem byla prostě blízká. Možná tím, že je svým okolím vnímán za podivína. A já se občas cítím stejně. Trochu mi v jedné věci připomínal Winterberga z Poslední Winterbergovy cesty - tak jako Winterberg míval záchvaty historie, měl Fleischman zase záchvaty počasí. A jako byl z Winterberga na mrtvici Kraus, tady byl z Fleischmana na mrtvici bratranec Jégr. Taková jako paralela, zdá se mi. Nestěžuju si.
Tohle bylo prostě skvělý čtení a jako prostě 5 hvězd bez diskuze.
Knihu hodnotím spíš pozitivně, i když mi přijde jako taková chabý pokus o intelektuálštinu. Kolísání mezi snem a lží na jedné straně a pravdou a skutečností na druhé je trochu divně vybalancované, postavy jsou až příliš typizované. Hlavní postava je takový nějaký pábitel, ale ne úplně povedený. Na druhou stranu jako určitý experiment, budiž.
S mírným odstupem od dočtení vlastně stále nevím, zda ani jak se mi kniha líbila. Příběh mi připadal velmi depresivní, byť s takovým pohádkovým (?) koncem ("vzhůru k mrakům") a hrdinové se mi vesměs nelíbili (všichni fabulovali, tedy lhali o sobě a své minulosti, a tak nějak proplouvali životem, i když některým se jistá cílevědomost rozhodně nedala upřít, jen kdyby zase nevedla k depresivním činům).
Zajímavé pro mne bylo místo děje, ale o ještědské stavbě jsme se moc nedozvěděli, víc snad o Liberci (nočníku Evropy). A samozřejmě o mracích a dalších prvcích počasí. Styl nebyl špatný, líbilo se mi i rozkrývání významu německých jmen i vývoje toponym (jak šel čas v Liberci).
Takže střídavě oblačno, asi takový průměr. Útlá kniha slibovala rychlé pročtení, ale kupodivu jsem nad ní strávila nepředpokládaně více času (pro depresivnost se mi k ní moc nechtělo vracet, to kdyby vás to zajímalo).
Hodně zvláštní příběh,Fleischmann je sám a přesto není sám. Místy hodně úsměvné a na hranici představ. Sem tam trocha filosofie a zamyšlení nad podstatou bytí.
Samotný příběh je vcelku jednoduchý, hlavní hrdina svým způsobem taky. Krátké kapitoly, nic náročného na čtení.
Co mi vadilo tak to neustále opakování jistých frází. A nejvíc to "ale k tomu se ještě dostanu".
Knihu jsem si chtěl přečíst protože jsem viděl film a protože pocházím z toho města sevřeného horami.
Je smutné, že už i tato kniha stará ani ne 20 let ukazuje Liberec, jak vypadal - viz obchodní dům Ještěd.
Hrabalovské, melancholické i nebesky lehké vyprávění pro všechny, kteří - navzdory všemu - touží po svobodě.
Příběh Fleuschmana, obyvatele Liberce. Velmi melancholické až depresívní. Naděje v odletu balónem.
(2013)
Osobní deník podivína Fleischmana napsaný lehce poetickým stylem, ve kterém jsou vztahy jako počasí čekající na správný vítr. Ale slunce v duši nečekejte.
„Říkám jí, že vítr stojí na začátku a konci každé změny počasí, každého pohybu mraků, každého kusu světa. Vyprávím jí, že vítr je pohyb vzduchu, který způsobují výkyvy tlaku a rotace země. A že jsou větry horizontální, stoupavé i padavé a hromada dalších. A že na horách fouká víc než v nížině.“
Po Českém ráji a Národní třídě byl tohle třetí pokus, určitě nebyl poslední, ale zatím nejlepší. Dlouho jsem se u knížky nezasmál podobným způsobem. Vzhledem k občasným návštěvám Liberce, si při té příští vyjedu na Ještěd a zkontroluju mraky.
„Hurikán je tropická cyklona. Hluboká tlaková propast. Pustošivý vítr. V Japonsku se mu říká tajfun. V Austrálii willy-willy. V Karibském moři uragán. Ke svému vzniku potřebuje tři věci: teplou vodu, vlhký vzduch a sbíhavé rovníkové větry. Ale dost možná stačí, když někde mávne moucha křídly. Nebo motýl. Nebo komár. Nebo když někdo někomu zamává na ulici. Možná proto já nikomu nemávám, abych tím mávnutím nezpůsobil katastrofu.“
Nebylo to pro mě úplně to pravé ořechové. Například co se týče jazyka, který zde mnozí vyzdvihují - mně jako prostě nesedí :-) Ale našla jsem si svoje. Celkové ladění knihy, ač poměrně neuchopitelné a nerozebratelné (taky dobře) má v sobě něco mi blízkého, stejně tak některé téměř poetické momenty. A také ono "člověk musí skončit tam, kde se narodil" v kombinaci s touhou překonat své vnitřní hranice a za života se dostat dál, abychom ocenili právě to místo, jež bylo naším výchozím bodem - to je asi ústřední myšlenka, kterou jsem si z knihy vzala. Ač možná trochu jinak, než byla zamýšlena. Každopádně jak tu již bylo několikrát zmíněno, kniha je zvláštní, je jiná. Možná trochu jinak jiná, než mám ráda, na druhou stranu pořád lepší jiná než obyčejná či průměrná. Něco ve vás nechá. Nejspíš.
Film som videl ako prvý, neraz. Páčil sa mi, dokonca aj naďalej sa mi páči, i keď je asi o niečom inom, ako kniha, možno čiastočne o niečom inom. Kniha je skvelá, omnoho lepšia ako film, hlbšia, skrátka iná. Som urputne spokojný, Rudišov spôsob písania mi vyhovuje a oslovuje ma. Nebolo to moje prvé stretnutie s týmto autorom. Mám chuť navštíviť Liberec a horu Ještěd. Kedysi som tam bol, dávno, vyše tridsať rokov tomu nazad :-))
Ve shodě s komentářem Inozuka mi hned po několika stránkách naskočila podobnost se stylem B. Hrabala. Není to totéž, ale společné rysy se najdou. Přitom si nemyslím, že by autor klasika "kopíroval".
Ani Fleischman své okolí neposuzuje a neodsuzuje, prostě jenom pozoruje a popisuje. Jeho propojení s německou minulostí rodného města, odkazy na neustále přejmenovávaná náměstí a ulice, významy (německých) jmen, to je něco úžasného, podobně jako jeho nepřetržité zaujetí počasím a všemi jevy s ním spojenými.
Příběhy všech postav, z nichž některé se časem doslova vyloupnou ze své slupky a vypadají úplně jinak - další významný prvek tohoto románu. Kniha poměrně útlá, ale velmi hutná. A podle mě skvělá. Zkouším si představit film, a tady mi ta podobnost s Hrabalovým stylem naskakuje okamžitě. Snad se k němu časem dostanu.
"Člověk musí skončit tam, kde se narodil."
Hlavní postavou a vypravěčem je Fleischman, řečený Mrakomor, člověk, kterého trauma z dětství a jeho špatné zvládnutí (způsobené až apatickým nezájmem okolí) ovlivnilo na zbytek života. Líbilo se mi jeho vyjadřování, jak opakuje události, mlží a říká, "ale k tomu se ještě dostanu" nebo "kdyby vás to zajímalo" nebo "Jako prostě" Příběh sám byl zajímavý a dobře napsaný, ale to podání: Než se prokoušeme přes seznamování kdy/kdo/co/kde/jak/proč/za kolik, tak je osmdesát stránek pryč. Potom se to rozjede, ale stejně se tahle kratičká knížka táááhne jako týden před výplatou.
Další Rudišovo kniha, co mě naprosto dostala. Je fakt, že se člověk do příběhu musí ponořit a na začátku se ve čtení trochu přemáhat, ale pak, pak vás to do děje naplno vtáhne a vy se najednou přistihnete, že máte pocit, jako byste byli na Ještědu společně s hlavním hrdinou, Fleischmannem. Jako byste společně s ním cítili onen chlad a samotu, která tam převládá, která vás naprosto obklopuje a prostupuje vším. Fleischmann, tak trochu blázen, který je toho názoru, že za všechno může počasí. A o ničem jiném než o počasí vlastně ani nemluví, nic jiného ho nezajímá. Fleischmann, který je tak trochu chudák, který se vymyká měřítkům "normálnosti".
Během četby jsem si ho ale (a možná právě proto) zamilovala a nejradši bych ho objala, jak mi ho bylo líto. Někdy naše životy nejsou jednoduché a tento příběh je toho jen ukázkou.
A závěr knihy, bože... běhal mi mráz po zádech.
Štítky knihy
zfilmováno sudetští Němci Sudety rozhlasové zpracování Liberec Ještědsko mraky, oblaky Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2021 |  Winterbergova poslední cesta |
| 2002 |  Nebe pod Berlínem |
| 2013 | Národní třída |
| 2010 | Konec punku v Helsinkách |
| 2018 | Český ráj |
Kniha Grandhotel je v
| Právě čtených | 6x |
| Přečtených | 678x |
| Čtenářské výzvě | 79x |
| Doporučených | 11x |
| Knihotéce | 91x |
| Chystám se číst | 90x |
| Chci si koupit | 6x |
| dalších seznamech | 1x |
U této knihy se mi nelíbila žádná postava, prostředí a nevyhovoval mi ani styl, jakým je psaná. Hlavně to nekonečné opakování.
Nicméně - dočetla jsem ji na dva zatáhy, takže si mě nějakým způsobem podmanila. A ještě teď, několik dní po přečtení si vybavim tu zvláštní atmosféru, kterou je Grandhotel schopen navodit.
Takže určitě má kniha něco do sebe.