Evžen Oněgin
Alexandr Sergejevič Puškin
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/489581/bmid_evzen-onegin-ITh-489581.jpg
4
751
132
Tento román ve verších o znuděném, mladíkovi z vyšší společnosti se řadí k základním dílům světové literatury. Evžen Oněgin, přesycený společenským životem v Petrohradě, odjíždí na venkov, kde zdědil po svém strýci statek. Společnost mu dělá jeho věrný přítel, básník Lenský, ale splín Oněgina neopouští ani zde. Díky Lenskému se seznámí s Taťánou a ta je Oněginem okouzlena natolik, že se mu ze své lásky zoufale vyzná v dopise. Oněgin jí však neodpoví a její city odmítá… Poté, co v souboji svého přítele Lenského zabije, vydá se na bezcílnou cestu po světě, ale nenalézá ve svém životě smysl. Když si nakonec uvědomí svou chybu a vrátí se do Petrohradu, už je pro něho a Taťánu pozdě… Puškinovo vrcholné dílo je příběhem plným emocí a zvratů. Jeho hrdina bývá označován za tzv. „zbytečného člověka“ a Puškin v tomto románu, napsaném originální formou (tzv. puškinovským veršem), mistrovsky zobrazuje zmarnění lidského života.... celý text
Literatura světová Romány Poezie
Vydáno: 2022 , 1400Originální název:
Евгений Онегин (Jevgenij Oněgin) , 1833
více info...
Přidat komentář
Jako náctiletá jsem jí poslouchala z rozhlasového i televizního vysílání, ale ke knize se mohu vrátit kdykoli se mi zasteskne po libozvučných verších.
První zážitek byl natolik silný, že došlo na životní předsevzetí.
Čtenářské zážitky z ruské klasiky jsou nám Slovanům blízké.
Překvapivě dobré, verše se četly moc hezky (vůbec se mi nezdá, že by byly těžké na pochopení, jak tady někteří píšou), příběh trošku slabší ~ 4/5
Nádherné. Veršů se nemusí nikdo bát, jsou krásné, libozvučné, srozumitelné, plné emocí - lásky, vášně, nenávisti, zloby. Krásný a smutný příběh. Dýchne na Vás život na ruském venkově i ve městě. Tehdejší smysl pro čest, zásadní pilíř lidského charakteru.
Nesmrtelná klasika. Nebojte se označení povinná literatura, tahle kniha opravdu stojí za to.
Vrcholné dílo romantické ruské literatury, naprostá nutnost pro kohokoliv, kdo si myslí, že je sečtělý. Skvostné, dechberoucí, nepopsatelně krásné.
Pro vychutnání tohoto díla je potřebná citová vyzrálost čtenáře, který si zavzpomíná a zopakuje co v životě prožil, anebo citová nedozrálost kdy čtenář nachází něco co mu v životě schází. Většinou jsou čtenáři ženy u nichž je rozvinutější citová složka. Hroší kůže-muži dílo tak neprožívají.
K tomuto skvělému dílu mě přivedlo stejnojmenné představení divadla Anfas, během něhož jsem se do Evžena zamilovala. Od té doby jsem četla již několikrát a pořád stejně mě baví a uchvacuje nejen příběh, ale také forma, protože Puškinovy verše jsou prostě nádherné (a české překlady za tím rozhodně nezaostávají).
Kniha je podle mě moc na přemýšlení. Knihu jsem si vybrala, protože mě celkem zajímalo Puškinovo psaní. Hned na začátku jsem zjistila, že tahle kniha není nic pro mě. Nechápala jsem a ztrácela jsem se v řádcích. Četla jsem, ale nepamatovala jsem si vůbec nic. Nedoporučuji lidem co čtou radši oddechovky a moc nemusí verše..
Toto dílo mě zaujalo okamžitě díky naprosto krásným veršům, ve kterých Puškin dokázal zobrazit jak emoce hlavních hrdinů, tak děj o nenaplněné lásce. Stále velmi aktuální kniha, která patří právem mezi povinnou četbu.
Krásný příběh, nádherné verše...
Mimochodem, tip pro ty, kteří se ve verších občas ztrácejí: zjistila jsem, že pokud si čtu nahlas, nestává se mi to. Možná to někomu pomůže...
V rámci opakování k maturitě jsem letmo znovu přečetla Evžena Oněgina a musím říct, že se skutečně jedná o jednu z mých nejoblíbenějších knih. Je to dokonalé vyvážení formy a obsahu. Styl, kterým je Evžen napsaný je naprosto unikátní a zbožňování hodný, příběh je nádherný a kniha navíc obsahuje řadu odkazů k jiným nejen literárním dílům. Pro mě skutečně vrchol světové literatury.
Až se k nám přes ty naše hráze
vzdělanost jednou dostane,
po jistém čase (při úvaze
filozoficky nestranné
tak za pět set let) zaručeně
i cesty podlehnou té změně:
ruskou zem v prudkém rozvoji
síť silnic přetne, propojí.
Přes vody vzklenem do oblouků
sta mostů z pevné oceli,
odsunem hory, tunely
Prokopem pod řečišti toků,
křesťanským duším světlo dá
na každém rohu hospoda.
Knihu jsem četla opět jen kvůli maturitě. A myslím, že jsem byla dost hloupá, když jsem koukala na to, kolik má kniha stran a jak je tlustá, protože kdybych vybírala podle obsahu, možná bych teď neměla v seznamu tolik blbostí, pardon. Každopádně, Evžen Oněgin mi dal fakt zabrat! Půlku knihy jsem vůbec neměla tucha, o co jde. Nechápala jsem, vůbec. Na konci jsem byla fakt ráda, když jsem ji dočetla. Myslím, že tohle opravdu nebyl můj šálek kávy. Pro někoho asi fajn oddechovka, pro mě rozhodně ne, bohužel...
Štítky knihy
romantismus ruská literatura ruská poezie romány ve verších
Autorovy další knížky
| 1999 |  Evžen Oněgin / Евгений Онегин |
| 1955 |  Piková dáma |
| 1962 | Vyšel jsem dřív než hvězda ranní |
| 1960 | Piková dáma a jiné povídky |
| 1938 | Měděný jezdec |
Kniha Evžen Oněgin je v
| Právě čtených | 23x |
| Přečtených | 1 393x |
| Čtenářské výzvě | 127x |
| Doporučených | 69x |
| Knihotéce | 417x |
| Chystám se číst | 273x |
| Chci si koupit | 49x |
| dalších seznamech | 17x |
Nesmrtelný příběh. Krásné a emotivní verše...Pro mě naprostá klasika, kterou by měl znát každý.