Dvůr trnů a růží
Sarah J. Maas
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/307426/bmid_dvur-trnu-a-ruzi-xBw-307426.jpg
4
4339
4339
Dvůr trnů a růží / Na dvore z tŕňov a ruží série
< 1. díl >
Úžasný a mrazivý příběh na motivy Krásky a Zvířete od autorky série Skleněný trůn. Když devatenáctiletá lovkyně Feyre zabije v lese vlka, zaútočí na ni podivný tvor. Odvleče ji do svého doupěte, které se ukáže být jiným světem. Tam zjišťuje, že tajemným únoscem je jedna z nesmrtelných bytostí, které kdysi vládly světu. Nenávist se postupně mění v lásku. Feyre čeká těžký úkol - musí přijít na způsob, jak zachránit tajuplný svět i svého únosce. „Oslňující svět, dokonale propracované charaktery postav a samozřejmě vrchovatě romantiky“. - RT Book Reviews „Jednoduše úchvatné … Série Skleněný trůn byla hitem, (a) tato nová řada je připravena pokračovat ve stopách Skleněného trůnu“. - Booklist „Sarah J. Maasová přichází s něčím, co může být její dosavadní nejlepší práce… okouzlující, strhující a nápadité… Budování nového světa je dokonalé, tak jak to dokáže jen Maasová!“. - USA Today... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno:
2016
,
CooBoo
Originální název:
A Court of Thorns and Roses , 2015
více info...
Přidat komentář
Úžasné fantasy, akorát jak jsou všude ty vykřičníky, že je to plné erotického obsahu... ne. Možná v dalších dílech, ale tady na to vážně není prostor.
Též moje 1. Fantasy v životě, kterému jsem vůbec nedávala naději, protože mám raději ty reálné romantické. Můžu říct, že mě to opravdu milé překvapilo, že hned po dočtete jsem si musela letět pro 2. Díl.
Ale zase musím strhnout 1, protože na to že je tu napsáno plno vykřičníků s erotickým obsahem... slabota
Musím se ztotožnit s komentářem pod sebou - asi nějak nechápu davový šílenství po tomhle braku (a vykrádačce). Zaprvé - Feyre mi lezla neskutečně na nervy asi půlku knihy. Můj ty zrzku, taková nána protivná a oni ji všeci fakt milujou. Navíc jsou to nadsamci, co kopulujou při měsíčku před zraky dalších sexy víláků a víl. Zadruhé - jazykově to taky není žádnej zázrak. Je to prostě napsaný tak, aby se to líbilo a četlo, ale někdy bych si radši oči vypíchla kružítkem.
Jo, chytla jsem se. Přečetla jsem tři díly za sebou (abych neztratila nit, když už jsem se do toho pustila). A stejně jsem někdy byla úplnej mimoň.
Za sebe doporučuju mnohem víc Siri Petersen nebo Samanthu Shannon.
Slabejch 50 %, víc si to podle mě nezaslouží.
Pořád tápu, kde se v Young Adult stal problém. Ne, že by Dvůr nebyla čtivá řada, to ona je. Ale pokud je tohle jedna z nejpopulárnějších YA a jeho nejvýraznější představitel, dává to celému žánru nálepku naivní blbost, která je plná hezkejch šatů a chlapů jak z pohádky a taky podezřele dokonalejch badass hrdinek. Zaujme to hlavně čtenářky, který to budou považovat za vrchol fantasy, protože nikdy nevzali do ruky nic jinýho, než hezky ilustrovanou obálku. Každopádně chytla sem se taky, co si budem. Co mě ale naprosto vytáčí je, že je tady (i u ostatních knih v sérii) někdo vážně schopnej napsat, že Maas je Paní autorka s velkym pé, a že po přečtení tohodle už se vám do jinýho autora nebude chtít a všechno dokonalý, bezchybný a tak. Takže bych tu ráda ujasnila jedno. Knihy sou super oddechovka, kdy si chcete přečíst naivní fantasy hovadinu, protože ste přeci jenom ženská, a občas potřebujete sklenici nutelly, pyžamovej den, romanci, erotiku a já nevim co ještě. A v takovejhle případech je tahle řada prostě nejlepší volba. I když to od druhého dílu je víceméně jedno a to samý, tak aspoň víte, co čekat a skvěle se zabavíte. Ale nic víc na tom neni. Neni to ani bůhvíjakej literární zázrak ani výtečnej a kreativní nápad. Kolikrat je to dokonce až strašně kýčovitý a cringy. Tímhle jsem se k tomu vyjádřila za sebe, a pokud někoho urazím tak la pardon.
Moje první fantasy. Na tento žánr jsem nikdy moc nebyla, ale lákaly mě recenze a spojení fantasy a romantiky. Dlouho jsem se k přečtení přemlouvala, myslela jsem si, že budu zklamaná, vždyť přeci nadřirozené bytosti a jiné světy nejsou nic pro mě...Přiznávám se bez mučení, že jsem si po prvních padesáti stránkách řekla, proč vlastně ne? Nadpřirozeno mi vůbec nevadilo, četlo se to skvěle. Myslím, že se ze mě nestane skalní milovník tohoto žánru, nicméně si moc ráda občas spestřím čtení něčím podobným. Minimálně budu pokračovat v této sérii a uvidíme :-)
(SPOILER)
Kráska a zvíře. Tuto pohádku jistě znáte. A právě kniha Dvůr trnů a růží je jejím temnějším a mnohem záludnějším rettelingem.
Všechno začalo Kotlíkem. V tomto příběhu v dávných dobách byli lidé otroky vládců vznešených víl. Ovšem lidé se vzbouřili a po krvavé válce byla stanovena Úmluva, aby zabránila vraždám na obou stranách a vznikla zeď oddělující říši víl Prythian a smrtelníků.
Poté, co devatenáctiletá Feyre zabije v lese vlka, odvleče ji podivný tvor do svého doupěte, kde s ním má do konce života za trest žít. Ze zvířete se vyklube okouzlující vílí vladař Tamlin, který kdysi s dalšími magickými bytostmi vládl světu. Nepředstavujte si ale žádnou pohádku na dobrou noc.
Příběh mě od první stránky naprosto nadchl. Vůbec jsem netušila, co se děje, kde je pravda, komu věřit. Vše bylo zamotané a když se vyjevila pravda, byla jsem překvapená. Násilné a krvavé scény se doplňují s romantikou i vášní a i zde se rodí milostný trojúhelník.
(SPOILER)
Tak jsem se konečně dostala k té všemi milované sérii Dvorů. Jelikož jsem velká fanynka Trůnu a Maasovou miluju, byla jsem dost natěšená. Moje pocity z knihy i po dvou týdnech stále přetrvávají a já ne a ne vychladnout.
Začátek s rodinou Fayre byl fajn, přestože mě její sestry i otec nehorázně vytáčeli a být Fleyre, nalovím si jen pro sebe a ostatní, buť ať se přinutí něco dělat, nebo umřou hlady. Dále mě to bavilo, dokud nepřišel Tamlin. Na Jarním dvoře jsem se příšerně nudila. Pořád jsem knihu odkládala, ale jelikož to je Maasová, vydržela jsem. Nekonečně opakované popisy krajiny, dále Fayřino chování (její rodina se má dobře, ona žije v luxusu, prakticky nemá nic na práci, ale přesto si ztěžuje, je protivná, hrubá). Když už ji tohle chování opustilo, následovaly další nekonečné popisy ala romantika s Tamlinem, která mi přišla nucená a ani trochu přirozená.
Pořád jsem čekala kdy se konečně začne něco dít! Vždycky když už to vypadalo nadějně... zase nic. Tamlin mi ze začátku až tak nevadil, dokud nedošlo na část pod Horou.
Ano, spoilerům jsem neunikla, takže jsem se těšila, až se objeví Rhysand. Teprve potom mě to začalo bavit. Kdyby ho nebylo, asi bych knihu nedočetla a ani se nepouštěla do dalšího dílu. Jediný z mužů měl nějaký charakter, líbila se mi jeho arogance a nutil mě pokračovat ve čtení. Nehledě na to (přestože Fayre zdrogoval, ano, to fakt nebylo správné, i když vím, proč to dělal) ji i několikrát zachránil, mluvil s ní, povzbuzoval a díky němu Fayre uspěla.
Teď ke zkouškám... To vážně? Mocná, několik set stará bytost a dá Fayre tak primitivní, ubohou hádanku? Dokonce i já ji uhodla, než jsem ji celou vůbec dočetla a to je co říct. Díky tomuhle jsem nemohla brát nic vážně. Snad se jen všemu smát. Hlavně nad tím, jak je hrdinka tupá a naivní. Ne, opravdu nedokážu pochopit, že zachraňovala a zbožně milovala muže, který pod Horou nepromluvil ani slovo, nesnažil se ji bránit (kromě škemrání) a když měl konečně příležitost, jen se s ní chtěl vyspat - přímo před zraky nepřítele. Pardon, ale postavy byly tak na odstřel, až jsem měla chuť mlátit hlavou o zeď. Hlavně když hrdinka měla neustále potřebu opakovat větu "Klidně se budu i plazit a škemrat." Což je její oblíbená věta i v první polovině druhé knihy mimochodem.
Z Jarního dvora by byl sympatický jen Lucien.
Zkouška s červem mě bavila - napínavé, nápad s kostmi taky super. Jediná část knihy, kde jsem stránky hltala. Další dvě zkoušky mě naopak zklamaly + dávat hrdince tak ubohé úkoly jako sbírat čočku a vytírání podlahy? Nad tím jsem protáčela oči v sloup. Další hrdinka, která chudinka malinká je všemi týraná, samozřejmě měla bídný život, rodina se k ní chovala špatně, aby ji čtenář mohl litovat a dokonalí muži obdivovat.:)
Amarantha je jako nepřítel prostě k smíchu - několik let stará bytost, která si podmanila všechny vladaře, ale chová se jako puberťák, propadá výbuchy hněvu, vlastní důležitosti, dává stupidní hádanky a nakonec samozřejmě hrdinku v záchvatu vzteku zabije. Od tak mocné bytosti bych očekávala víc originality, víc rafinovanosti. Vladaři samozřejmě Fayre oživí a hele! Ona se změnila ve vznešenou vílu! (Ach jo.)
Na druhý díl jsem se vrhla jen z toho důvodu, že mě zajímala postava Rhysanda a Noční dvůr. Navíc, když už jsem si koupila celou sérii (po 3 knihu), tak ji i překoušu. Jinak to bylo jedno velké zklamání a dokonce jsem si i posteskla nad tím, jak moc mi chybí osobnost Aelin.
Asi prvních 200 stránek si užije jen člověk, který miluje to, jak Maasová píše. Akce se příliš nekoná a my se dočkáme jen seznámením s postavami a Vilím světem, jenž mohlo být přeci jen o něco kratší. Hlavní hrdinka mi přirostla k srdci až po druhé polovině knihy, ovšem Tamlin mě nijak neoslovil. Jeho charakter (jestli nějaký vůbec má) jsem neměla šanci poznat. Že Maasová opět vsadila na víly... no nevím, nějak moc mi to nevadilo, se světem skleněného trůnu to kromě pojmenování vílí rasy nemá moc společného, autorka nám předvedla nový, rozmanitý svět a to se mi líbilo.
Od druhé poloviny knihy mi došlo, proč Maasovou tak moc miluju. Plno akce, nové, překvapivé stránky postav a odhalení pointy příběhu. Konec možná trochu očekávaný, ale i přes to moje srdce potěšil. Z postav jsem si nejvíc oblíbila Rhyse, Luciena a Alis. Uvidím, co nabídne druhý díl.
Mám za sebou Skleněný trůn, takže mé nároky byly vysoké, ale bohužel se nenaplnily. Tamlinovi a Feyre to nějak nevěřím, Rhys i Lucien mě bavili. První polovina knížky byla nudná, ale pak se konečně začalo něco dít. Velké naděje vkládám do dalšího dílu. Všude čtu, že je mnohem lepší, tak uvidíme.
Tuto knihu jsem přečetla, když jsem měla "covidové období". Příjemné oddychové čtení.
Hlavní hrdinka mi přišla chvílemi nesympatická a hádavá. Tamlin byl takový nemastný-neslaný. Sympaťáci byli Rhys s Lucienem.
Jen jsem nepochopila, kde mají být explicitně vylíčené erotické scény, znásilnění apod. Asi jsem zvyklá na jiný level nebo upozornění autorka dává preventivně, aby se vyhnula případné žaloby nějaké americké čtenářky, která utrpěla psychické trauma z četby této knihy.
Neřekla bych, že kniha byla špatná, ale některé části byly už moc zdlouhavé. Po zhruba polovině knihy jsem si říkala, že se v knize vlastně nic moc neděje, postavy jsem si nedokázala pořádně oblíbit. Akce jsem se dočkala až téměř na konci knihy. Bylo to příjemné čtení, ale snesla bych tento díl kratší. Nicméně jelikož se jedná o sérii, přimhouřila jsem oko a pokračovala druhým dílem. Můžu říct, že ten mě z mých rozpaků vyléčil. Takže určitě doporučuji číst dál a nenechat se odradit pomalejším prvním dílem.
Krásná a odpočinková holčičí pohádka :) Žádné složitosti a přitom dokáže překvapit :)
Jedním slovem skvělý! Knížka se četla sama. Sarah jsem si oblíbila a nemůžu se dočkat přečtení zbytku série.
Opravdu hezky vymyšlený příběh. Po elfech, čarodějích, trpaslících a toho všeho, čeho je ve fantasy dost, jsem četla poprvé o vílách. Jak tu již bylo párkrát uvedeno, pár témat je už použito z jiných příběhů, ovšem ve finále to podle mě dobře zafungovalo.
Nejdříve jsem četla Skleněný trůn, a tak jsem měla asi moc velká očekávání... Toto byla taková Kráska a zvíře pro náctileté, mě to vyloženě nezaujalo, ale ani neurazilo, coby odpočinková četba se to nechalo. Občas trochu moc roztahané, ale to se nechalo přeskočit a člověk o nic nepřišel. Konec trochu laciný, nicméně výsledek jsem celkem očekávala od začátku. Ta poslední čtvrtka mě asi jako jediná vyloženě bavila, byly tam zajímavé momenty. Od dalšího dílu neodradilo :)
Jsem ujetá na fantasy a hrdě to přiznávám. Mám přečtené snad vše od Griši, Šesti vran a sérii Nikolaje, po Kroniky pozůstalých Mary Pearson. Této sérii jsem se hodně dlouhou dobu vyhýbala. Všude se o ní mluví, všichni ji milují a všichni mi o ní vždycky vyprávěli se slovy: "Jakto že si to ještě nečetla, když v podstatě nic jiného, než fantasy nečteš?!" Já se ale bála toho, že budu mít moc vysoká očekávání a kniha mě pak zklame.
Byla jsem od přátel připravená na to, že tenhle díl je "takový nijaký" a spíš je ho třeba přečkat. S tím nesouhlasím. Děje bylo tak akorát ani moc ani málo. Neustále našlapaný a pořád se něco dělo. Celá kniha mě uchvátila a ne jen proto že klasický příběh Krásky zvířete zbožňuju už od dětství... Tu jednu hvězdu strhávám za konec. Autorka měla nespočet možností na to jak tuhle knihu zakončit ale tohle? Pokud jste to nečetli, přeskočte závorku, je v ní SPOILER! (Jako opravdu z ní musela udělat vílu? Dost laciné zakončení... Všichni se jí složíme na nový život a budeme žít šťastně až do smrti? Ach jo...)
Na závěr dodávám, že mou nejoblíbenější postavou je Tamlin a protože díky Tiktoku, zabte někdo prosím ty lidi, kteří mi to vyzradili, vím, že se něco pokazí a také přátelé mi říkali, že ho nesnáší... Abych řekla pravdu, dost mě to mrzí...
Sečteno a potrženo, fantasy je to skvělé a já se okamžitě vrhám na další díl!
Miluji tuto spisovatelku, pro mě je nenahraditelná. Úžasná kniha. Děkuji za ní. Čtěte, čtěte a čtěte, nic lepšího nenajdete.
Tak i já jsem se pustila do rereadingu před Dvorem stříbrných plamenů, abych si osvěžila paměť. A bylo to opravdu dobré rozhodnutí. Okamžitě jsem se do příběhu ponořila, S.J.Maas je moje nejoblíbenější autorka, takže všechno co napíše, je pro mě posváné. Už je to dávno, co jsem tento díl četla, takže jsem spoustu detailů z knihy zapomněla, a o to víc jsem ráda za rereading, protože jsem to mohla znovu objevit. Pořád nechápu, jak autorka mohla vytvořit tak krásný, komplexní svět, který dokonale dává smysl. Mou nejoblíbenější postavou je jednoznačně Rhysand (nejspíš už ho žádná postava nepřekoná :D). Pokud jste ještě od autorky nic nečetli, určitě se do toho pusťte, protože tohle za to opravdu stojí.
(SPOILER)
Dvory mám ráda. Rozhodně radši než Trůny, kde mi je hlavní hrdinka dost nesympatická, a zatím i radši než Rody, i když tam je jen jeden díl a Bryce je fajn. Mám přečtené komplet vše, ale teď si čtu Dvory znovu, abych si užila i nový čtvrtý díl.
První díl Dvorů je takový rozjezdový, přesto mě vůbec nenudil. Ani začátek – prostě musíme poznat osobnost Feyre, proč je taková, jaká je, jaké má komplexy, co umí, neumí, že jako nejmladší z rodiny všechny musí vlastníma rukama živit (sestry a otce – komplet všichni budižkničemu neschopní vypořádat se s životními komplikacemi). Náhodným činem se zaplete do vyšších her vílího světa a musí se s tím nějak vypořádat.
Když jsem to četla, bylo mi vážně líto, že s Tamlinem nakonec nezůstane, nedokázala jsem si představit PROČ. Vždyť byl úžasný, cítila jsem spolu s Feyre, jak na něj pomalu začíná nahlížet jinak, zamilovává se... Postupně během děje jsem se od toho ovšem oprostila a ke konci knihy už jsem ho viděla jen jako cholerického sebestředného zbabělce. Naopak postava padoucha Rhyse se rozvíjí velmi zajímavým směrem.
A k té hádance... nebyla bych na Feyre tak tvrdá, vždyť prožila těžký život plný strádání a hladu, strachu ze smrti – je logické, že jí napadaly samé katastrofy, nemoci, navíc na takovém místě – dovedu si představit, že bych měla v hlavě úplně vymeteno:)
Štítky knihy
láska magie smrt erotika pro dívky romantika víly, rusalky fantasy romantasy
Autorovy další knížky
| 2015 |  Skleněný trůn |
| 2016 | Dvůr trnů a růží |
| 2017 | Dvůr mlhy a hněvu |
| 2016 | Královna stínů |
| 2020 | Rod země a krve |
Miluju fantasy a tady jsem se bála, že to bude spíš červená knihovna... Moje obavy se potvrdily, ale ve výsledku mi to nevadilo. Poslední dobou podobné předvídatelné a naivní romantické příběhy potřebuju. Na dramata, distopie a filozofickou klasiku bude prostě čas jindy. Autorka nepřišla s ničím novým, spíš čtivě zpracovala ohraný motiv: chudá hrdinka, zakletý princ, říše víl, zlá královna... atd. Fungování světa má navíc určité mezery. Přečetla jsem za víkend a nemůžu se dočkat až si přinesu "dvojku". Dala bych dvě hvězdy, ale ten Tam s drápky... Hvězda na víc za něj :)