Dvůr trnů a růží ekniha

1 27. března

(+ SPOILER) Od začátku je příběh krásně napsaný, ale poněkud nezáživný a až na konci se tak rozjel, že jsem dokázala přijmout i první část knihy. Hlavní hrdinku Feyre jsem si oblíbila a hodně mě s ní spjala vášeň k malování. Tamlina jsem moc vážně nebrala, protože vím, co se s ním pak stane. Lucien byl skvělá a Rhysand snad ještě víc. Co se týče násilných scén, byly podle mě skvěle napsané a nevadily mi. Opravdu jsem se do knihy zamilovala a moc jí doporučuji.

2 26. března

Ech, tak jsem si řekla, že zkusím i tuhle sérii. Zpočátku jsem měla pocit, že autorka chtěla psát úplně jiný příběh (a posléze po přečtení obálky a onoho kráska a zvíře motivu jsem asi i prokoukla, co to bylo), ale pak už se to jen lepšilo. Feyre je dost těžko uchopitelná postava - a vlastně i její sestry a otec. Moc jsem nechápala její myšlenkové pochody a chování, které jako by se spíš hodily k rozvíjení příběhu - ale třeba se v dalších dílech ukáže, že je to jinak. Nebo je prostě neuvěřitelná drsňačka, která se ničeho nebojí. Tamlin za mě nudař, který mi moc nesedl. Jinak ale smekám klobouk nad Maasovou, od poloviny knihy mi to připadalo propracované, srší kupou nápadů a příběh má spád. Závěr sice není otevřený, ale i tak se musím vrhnout do dalšího dílu hned, což bude asi tak největší výtka :-)

26. března

První díl, jak už to bývá, je za mě nejlepší, a to jak z hlediska obsahu, tak i kvality, ale ani další dva díly nejsou marné. Čtvrtému dílu již chybí atmosféra trilogie, ale pořád skvělé čtení. Zvlášť pokud chceme znát vývoj hlavních postav. Nesta mi je bohužel stále nesympatická, a to i přes to, že čtvrtý díl nám ji představil z úplně nového úhlu pohledu. Tato série je zkrátka a dobře vyvedená a ráda se k ní budu vracet.

2 23. března

ACOTARu (odmietam to volať inak než anglickou abreviáciou) som venoval svoj čas na prianie svojej priateľky; avšak musím uznať, že som skutočne nečakal tak hlboké filozofické dielo, ktoré reflektuje viacerých mysliteľov našich dejín.

Jednou z najvýznamnejších filozofických tém románu je konceptualizácia moci. Román zobrazuje moc v rôznych formách - politická moc, magická moc, osobná moc.. Postava Amaranthy, antagonistky (ktorá je ale asi najrealistickejšou a najsympatickejšou postavou - pretože ako jediná má nejaký plán a ako tak posúva dej; a rovnako hlúpo zmyšľajúcou), predstavuje zneužitie moci a nebezpečenstvo nekontrolovanej autority. Jej túžba po absolútnej kontrole pripomína víziu Thomasa Hobbesa o Leviatanovi, mocnom vládcovi, ktorý je nevyhnutný na udržanie poriadku v spoločnosti. Amarantine metódy presadzovania svojej vlády sú však tyranské a utláčajúce, čo ukazuje na nebezpečenstvo vládcu, ktorý nie je braný na zodpovednosť (a hlavne ukazuje ako nie sú faes ničím iné od ľudí).

Ďalšou filozofickou témou románu je povaha lásky. Román skúma (teda skôr sa snaží skúmať) rôzne druhy lásky, ako je romantická láska (tá absolútne absentuje, red flags je tu viac než požehnane a vzťah medzi Feyre a Tamlinom predstavuje ukážkovú formu Štokholmského syndrómu), rodinná láska (taktiež nula bodov) a láska medzi priateľmi (tá tu je, Lucien a Tamlin sú celkom bros, aj keď tak inak než normálne). Postavu Rhysanda, ktorý spochybňuje Feyrine predsudky o láske, možno vnímať ako reprezentáciu predstavy Friedricha Nietzscheho o koncepte Übermensch - človeka, ktorý odmieta tradičnú morálku a vytvára si vlastné hodnoty (a keďže je "najkrajší muž na svete", čo čakať?).

Hlavná postava Feyre by mala prechádzať v románe výraznou premenou, keďže postupom času objavuje svoju vlastnú identitu ako aj svoje miesto vo svete, ktorý sa dynamicky mení okolo nej. Táto myšlienka sebaobjavovania a hľadania zmyslu je podobná existencialistickej filozofii Jeana-Paula Sartra. Feyrinu cestu možno vnímať ako existenciálnu snahu nájsť účel, avšak ten ona absolútne nie a nie nájsť, nakoľko postava sa bohužiaľ neposunula počas knihy vývojovo ani o centimeter (ale to prakticky asi žiadna postava, nakoľko všetky konajú maximálne nelogicky - až na Amaranthu, ktorá však dopadne - nelogicky).

Bohužiaľ, kniha si seriózne nezaslúži 5 hviezd (ani 4 a asi ani tie 3, ak to idem naozaj porovnávať s fantasy autormi dneška). Pozor - kniha nie je zlá, aj keď má strašne veľa chýb (fakt, strašne); avšak ak by takýto úvod do fantasy série napísal nejaký iný autor, bol by čitateľmi dnes zvozený pod čiernu zem. Sérií dám šancu, nakoľko to lepšie (a to naozaj nehovorím o Rhysantasy scénach) má evidentne ešte len prísť. Uvidíme. 2/5

2 11. března

Nejsem schopná se do knížky začíst..jsem už na 100 stránce a pořád se nic neděje..vůbec nemám chuť ve čtení pokračovat...možná se hecnu

1 11. března

K této knize a vlastně celé sérii se ráda vracim, vždy se zactu a nevím, jak se odtrhnout.

3 10. března

(+ SPOILER) Tak já tady půjdu asi proti proudu. Než přečtu druhý díl a budu jím ovlivněná. Trhá mi srdce, že láska Tamlina a Feyre není dost. Já chápu, že to dál bude mít poněkud jiný vývoj, ale ať mi nikdo netvrdí, že to nebyla pravá láska. Dobře, nebojoval, nehnul brvou, ale on snad mohl? Mohl něco udělat a neohrozit ji? Ne. Někdy je tím největším projevem náklonnosti mlčet. Já vím, že s příštím dílem podlehnu temnotě, ale láska, která je nenaplněná, mi rve srdce.