Dvojitý zásah
Mariana Zapata
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/522478/bmid_dvojity-zasah-YY9-522478.jpg
4
298
298
Bianca Brannenová ví, že čas zahojí skoro všechny rány. Včetně těch, které vám kdysi nechtěně způsobili vaši nejbližší. Když jí po deseti letech znovu vstoupí do života její někdejší kamarád Zac, má pocit, jako by se jejich cesty rozešly teprve včera. Jenže něco je přece jinak: už to není ten hubený kluk odvedle. Teď je slavným hráčem Ligy amerického fotbalu a šílí po něm davy fanynek. Dokáže Bianca odpustit staré křivdy a dá šanci citům, které se mezi ní a Zacem pomalu rozhořívají?... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2023 , Fragment (ČR)Originální název:
Hands Down , 2020
více info...
Přidat komentář
"Občas si nemůžeš vybrat, koho miluješ, i když víš, že bys ho milovat neměla, nebo že to bude bolet."
Taková klasika od Zapaty, ano občas tam bylo zmíněno, to že ho nemiluje a nic od něj nečeká a nechce ho obtěžovat víckrát, než člověk dokáže pochopit a akceptovat, ale jinak spokojenost. Zaca už jsme v podstatě znali z dřívějška, je to další muž na imaginární soupisku potencionálních manželů.
"No možná jednoho dne potkáš nějakou, u který budeš chtít, aby s tebou promrhala všechen svůj čas."
Poměrně dobrá oddechovka. Jen je škoda, že tam není více sportu, jako v předchozích knihach. A taky než se příběh někam posunul byla víc než půlka knihy.
Četla jsem všechny knihy od Zapaty, co vyšly v češtině a musím říct, že tato byla zatím asi nejslabší. Příběh moc nezaujal, klidně mohla být kniha kratší a konec pak zase vzala autorka moc hopem. Moc se tam toho neděje a četla jsem spíš, aby už byl konečně konec. Snad bude příští kniha lepší.
Tak nevím nevím....asi už nejsem cílová skupina této knihy, ale pro mne to byla prostě nuda.nevim ani jestli bych si knihu užívala kdybych byla mladší, prostě mi přišlo,že se tam pořád opakuje dokola, to jak byli velcí kamarádi a pak se navzájem odcizili. A to mi přišlo, že čtu opravdu jenom o tom.postavy povrchní, charakterově nevykreslené. Knihu jsem dočetla, ale spíš jenom proto, že knihy neodkladam, zde jsem měla možná udělat výjimku.
Tak tahle knizka byla i na me, jakozto milovnika pomalych rozjezdu, extremne pomala, roztahana, utahana. Bohuzel se to odrazilo i na cteni, kdy jsem tomu dala necele dva mesice. Boze, dva mesice, to je u me proste nevidane.
Zatim to byla pro me nejmin ctiva knizka od Zapaty.
Zjišťuju, že mám od Mariany Zapaty raději knihy, kde hlavní hrdinka sama sportuje, protože se tam toho jednak víc děje, a navíc je všechna ta tvrdá dřina svým způsobem hezky motivační :-) Dvojitý zásah, který se kolem sportu skoro ani neochomýtne, mi navíc přišel hodně zdlouhavý i na slow burn romanci (a to je co říct). Upřímně si myslím, že kdyby autorka seškrtala prvních 400 stran na polovinu, tak by to bylo mnohem lepší. Takhle se v knize opakovala nejen vlastně pořád ta stejná skupina myšlenek hlavní hrdinky o tom, jak ji „vůbec neranilo“, že si na ni její kamarád a platonická láska celých deset let ani nevzpomněl, ale dokonce i celé pasáže (několikrát jsem si při čtení připadala, že mám deja vu :-(. Za mě je Dvojitý zásah zatím nejslabší knížka, co jsem od autorky četla (a nepomohla ani camea Lukovových a Zacova bývalého spolubydlícího Aidena ze Srdcem proti zdi). Dokonce i onen průlom a odhalení skutečných citů ústřední dvojice v závěru byl takový nijaký, žádný rozruch nebo wow efekt, nic, u čeho vám srdéčko zaplesá (ať je to sebenereálnější). Ve výsledku jsem ráda, že jsem si knihu hned nekoupila, ale jen půjčila z knihovny, protože stačilo přečíst jednou, vracet se k ní jako ke své oblíbené bohužel nebudu :-(
Další díl a další správný výběr.Celou dobu jsem četla napnutá,kdy už konečně nastane ten zvrat..A když se tam ukázali postavy z jiného dílu,byla jsem úplně nadšená.Já si její knihy fakt užívám a těším se na další díla.
Kniha byla klasická Zapata ač trošku oproti jinym jejich knihach slabsi. To jaky knihy Zapata pise asi vsichni jeji ctenari uz vi , dloooooouho trva nez se hlavni postavy spolecne zapletou , ale tady ? Tady to bylo az nesnesitelny:( a to muzu rict , ze jsem jeji dila mela mezi top 5 . Tuto knihu jsem nekolikrat odlozila, precetla jinou a nasledne se vracela. Doufam , ze jeji dalsi kniha nabere uz zas trosku jine grady. Nemuzu rict , ze by pribeh byl zly a nebo osklivy , jen nekdy ceho je moc toho je prilis. Snad Zapata priste prekvapi
Já nevím. V první třetině jsem sem tam měla pocit "hele tuhle stránku už jsem četla ne?" a nebo "Ježíš tak už zazvoň". Někdy jsem na férovku hledala přímou řeč, protože jsem nechtěla už znovu číst jak byl Zac jako mladý úžasný, byli nejlepší přátelé a pak bum. Ta desetiletá pauza byla zvláštní, zvlášť když měli propletené rodiny i přátele. Sportovní pozadí je tentokrát úplně nadbytečné a jen tak pro okrasu.
Suma sumárum, příliš slov a málo vykreslené postavy a chabá zápletka. Už se přestávám na další Zapaty těšit...
I mě přišly předchozí knihy lepší, přesto bych to úplně neshazovala. Našly se i světlé stránky, například nápad s natáčením kuchařských videí se mi líbil. Pravdou ale je, že bych příště ocenila trochu více akce a méně myšlenkových pochodů. Příběh samotný by nebyl špatný, ale přišlo mi to zbytečně zdlouhavé. Rozhodně to není typ knihy, ke které se budete vracet.
Posledních pár komentářů ke knize nebylo moc pochvalných, ale já pět chválu budu. Mariana Zapata píše skvělé knihy, a jestli chcete mít polibek a sex do strany 200, tak si přečtěte brožurky Harlequinek. Její příběh je napínavý a to jiskření mezi hlavními hrdiny je takové, až máte motýlky v břiše. Ke konci mě kus příběhu dohnal až k slzám a potom jsem se už jen usmívala a během knihy dokonce smála i nahlas.
Tahle kniha rozhodně patří k těm slabším od této autorky.
Pro mě byl neskutečný opruz čekat přesně 456 stránek na první pusu. Kdyby se aspoň v těch předchozích stranách něco dělo, ale nedělo se nic. Jsem zvyklá u Zapaty, že se vždy něco naučím o sportu, ale tady nešla do hloubky jako v předchozích knihách, takže celkově za mě zklamání. Kniha je zbytečně moc dlouhá, dalo by se přečíst posledních 100 stran a vyšlo by to nastejno.
Dala jsem si trochu prostor, abych si srovnala myšlenky a nesnažila se knihu hodnotit jen proto, že je to Zapata. Ona píše fakt dobře, její knihy mám ráda, opravdu že jo, i když se mě některá dotkne méně, jiná víc, pořád má autorka co nabídnout. Jenže tahle kniha je... není vyloženě zklamání. Těšila jsem se na ni, ale... Ale... Zac byl pro mě divný patron, jeho myšlenkový pochody bych si chtěla přečíst, pak bych možná pochopila, proč se choval, jak se choval. A Bianca byla, ach jo... to její neustálé omílání o tom, jak ho jako teenager milovala a jak se přes to přenesla (nejen tu lásku, ale i to, že se deset let neviděli)... tohle slovní slovní spojení se objevuje každou jednu stránku, každou jednotlivou kapitolu, prakticky až do konce. Chtěla jsem si frustrací trhat vlasy, ale řekla jsem si, že na starý kolena budu šedivá a ne plešatá. Na dlouhou dobu jsem knihu odložila a pokaždé, když jsem se k ní chtěla vrátit, jsem si raději našla bohulibější činnosti. Tohle maniodepresivní chování hl. hrdinky mě tak strašně štvalo, že když jsem to dočetla, přišla jsem si spíš vyšťavená, než nabitá energií. Pardon, ale to drama kolem toho, že se odcizili mi přišlo jako vyumělkovaná telenovela (o ho... o bobku). A jako třešnička na dortu toho všeho - to slow-burn bylo opravdu k smíchu, na posledních třiceti čtyřiceti stránkách dojde k rozuzlení jejich vztahu a dojde i na sex. Tak nějak mi to přišlo jako smutné zakončení knihy, než vyvrcholení celé zápletky. Škoda. Ke knize se vracet již nebudu.
Příběh se neskutečné vleče a rozhodně by se věšel tak na 150 stran. Kniha nemá náboj ani jiskru. Je spíš taková ufňukaná ze strany hlavní hrdinky. Jak mám autorku ráda, tak toto se moc nepovedlo. Pro mě nejslabší kniha této autorky.
To nebylo slow-burn, jenom slow. Začátek byl takový ufňukaný a prostě nastavováný. Tisíckrát jsme se ujišťovali jak jsme k sobě upřímní... a pak si jenom neříkali pravdu. Takovou zápletku by vymyslelo dítě ve druhé třídě a Zapata z toho absolutně ničeho vytřískala 500 stran! Tím ji ale bohužel nechválím a nechci říct, že je kreativní. Zack snad ani neměl osobnost (Byl prostě usměvavý a milý. A? WTF?) a Bianca byla v omlouvání hyperkorektní, neudržela plyny a vysmívala se něčímu strachu (opět, WTF?). Strašně ploché charaktery, které mě vůbec nevtáhly do děje a držet někomu palce? Nee.
Je to lepší než Aaron (ta kniha byla pro mě obrovské zklamání, ale doufala jsem, že je to výjimka), ale horší než všechny ostatní 4 knihy, které u nás od ní vyšly a které jsem četla. Hvězdu navíc za to, že jsem knihu měla z knihovny, protože za tuhle koupi bych se bila do hlavy.
Znovu si teď na uklidnění přečtu Aidena a Vanessu, protože teď zpětně bych jim dala 7* v porovnání se Zackem a Biancou. Dočetla jsem a už teď si to skoro nepamatuju. Jen tu část, že se nutím číst a že se bojím už cokoli od Zapaty čekat :-((
Tohle byla od Zapaty patrně nejslabší kniha. Prvních 200 stran se pořád dokola opakovaly ty samé věci, což už po pár stránkách strašně lezlo na nervy. B. to pořád obkecávala, takže jsme mohli jen hádat, co se vlastně stalo a když jsme to zjistili, tak to byla úplná prkotina - jako pardon ale když měli společného nejlepšího kamaráda = Boogieho, tak by se opravdu tak odcizili, i když se Zac na B. pořád vyptával? Tohle vykonstruované drama a problém jsem prostě nežrala. Pak se všechno přestalo točit pořád dokola a už to bylo slušné. Zac byl jako takový přerostlý retrívr a Bianca - no asi jako klasická Zapatovic hrdinka. Nemohlo chybět prdění a další tělesné/trapné podivnosti, které autorka cpe do každé knížky. Za mě celkem podprůměr.
Kdyby tohle byla moje první kniha od autorky tak už další nečtu. To by byla ale chyba.
Autorka píše skvěle a četla jsem už několik jejích knih ale tahle se prostě nějak nevydařila. Postavy takové nemastné neslané. Neustálé přezdívky mě doháněli k šílenství. Za mě byla fajn postava akorát CJ.
Jinak romantika prostě nula. Nakonec jsem to tedy dočetla ale ...
Paní Zapata je moje oblíbená autorka a dosud všechny její knihy pro mě byly skvělé. Tato kniha je pro mě ale naprostým zklamáním. Chování dospělých lidí, které odpovídá spíše chování puberťáků. Extrémně iritující přezdívky, kterých bylo opravdu, opravdu mnoho a vážně jsem od teď alergická na slova drobek, mrně, koláček... Chemie mezi hlavními postavami se na 400 stránkách kamsi ztratila a záhadně se objevila až na posledních 30 stránkách, kde to najednou začalo jiskřit.
Štítky knihy
pro ženy romantika americký fotbal
Autorovy další knížky
| 2019 |  Kulti |
| 2021 | S láskou, Lukov |
| 2020 | Rytmus, já & Malychin |
| 2022 | Srdcem proti zdi |
| 2023 |  Drahý Aarone |
Dvojitý zásah jsem měla doma už pěkně dlouho a upřímně po těch negativných recenzích se mi do něj moc nechtělo. Nakonec to s ní, ale nebylo tak špatné.
Mariana Zapata, neboli královna slow burn, má svůj unikátní styl psaní, který miluju! Líbí se mi, jak je vše postupné a na vyvrcholení si musíme počkat pár set stránek, ale i tak vždy dokáže zaujmout tou „omáčkou“ okolo – vzájemné poznávání, zajímavé profese, minulost a celková atmosféra.
Nicméně tentokrát mi přišlo, že kniha je velmi utahaná a ze začátku i dost ukňouraná. Myšlenky hlavní hrdinky se pořád opakovaly – „vůbec ji to neranilo“, „platonická láska“ … a takhle pořád dokola, někdy se opakovali i celé pasáže. Bianca dost dlouho naznačovala, co se vlastně stalo a když se to konečně vyjasnilo, tak mi to přišlo jako úplná prkotina, která nebyla ještě vůbec uvěřitelná. Celé tohle vykonstruované drama jsem autorce vůbec nevěřila. Dokonce, i když konečně došlo k odhalení skutečných citů, vůbec jsem z nich nebyla nadšená a spíše jsem byla ráda, že už je vše za mnou.
Zaca, známe už z knihy Srdcem proti zdi, přišel mi pořád stejný - milý, veselý a trochu bezhlavý. Na hlavní postavu to bylo ale dost málo, čekala jsem, že se o něm dozvíme více. Takhle Zack bohužel působil jako takový přerostlý zlatý retriever.
Bianca mě nejvíce zaujala svou profesí, hlavně svým zápalem pro práci. Vaření před kamerou bylo super a hezky zpestřilo celý příběh.
Samotné sportovní prostředí tu bylo spíše okrajově – já se tedy na něj dost těšila, protože Mariana dokáže velmi dobře toto prostředí přiblížit.
Romantická linka není zdaleka tak skvělá, jako v předchozích knihách autorky. Chybí tu jiskra a napětí, které by více propojilo Biancu a Zaca. Vše působí dost povrchně a místy hodně dětsky.
Mihnou se tu i postavy z minulých knih – Lukovovi a Gravesovi, ale bohužel ani ty této knize nepomohou.
Kdyby tohle byla moje první kniha od autorky tak už další nečtu. To by byla ale chyba, protože její další knihy jsou perfektní! A já je čtu opakovaně!