Druhé město
Michal Ajvaz
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/476683/bmid_druhe-mesto-E18-476683.jpg
4
475
120
Osamělý hrdina knihy narazí v antikvariátu na knížku psanou neznámým písmem a přinese si ji domů. Tím začíná dlouhé hledání neznámého města, z něhož kniha pochází a jež žije v podivné symbióze s Prahou, na jejích okrajích a na rubu známých prostorů. Vypravěč prochází Prahou za noci, kdy druhé město ožívá, setkává se s jeho obyvateli, svádí boje s jeho zvířaty, uniká před zbraněmi obránců druhého města, sleduje jeho slavnosti a debatuje s jeho kněžími. Přitom se stále snaží porozumět smyslu města, které se před ním rýsuje, a proniknout do jeho středu, který před ním uniká. Třetí vydání. -- zdroj: legie.info --... celý text
Přidat komentář
Kniha je výletem do tajemných zákoutí měst, duší, myšlenek. Balancuje na hranici schizofrenie, sen nebo skutečnost? Něco nepostřehnutelného tady vedle nás přece musí existovat! Některé scény, například kilometrová vlna tsunami za Petřínem nebo duté sochy na Karlově mostě ( jedna je dokonce barem! ), jsou nezapomenutelné. Zajímavější dějové části bohužel střídá příval fantas(magorických) myšlenek, které sice dotváří obraz onoho Druhého města, nicméně větší smysl v nich nenajdete a prokousat se jimi je po čase docela únavné.
Myslím, že jsem celý život hledal druhé město - pod zvětralými cihlami v babiččině zahradě, ve starých, chátrajících budovách s ornamentální výzdobou pod oprýskanou omítkou a jejich sklepích dýchajících zatuchlinou, na bezcílných toulkách opuštěnými nočními ulicemi prázdných průmyslových čtvrtí, v dutinách ztrouchnivělých pařezů porostlých huňatým mechem, v antikvariátech a malých knihkupectvích, v symbolech starých věšteckých karet, na stránkách starých knih, knih o magii a alchymii zaplněných záhadnými obrazy... Narozdíl od hlavního hrdiny jsem však nikdy neprošel onou zásadní životní prohrou, která přetrhává pouta a otevírá daleké a exotické kraje. Párkrát jsem již stál těsně na okraji, ale asi jsem nenalezl dostatek odvahy přejít přes hranici, možná mě jakýsi pud života zadržel před rozhodujícím překročením demarkační čáry. A tak jsem se vždy díval na magii druhého světa jen jakoby přes tlusté sklo, nasával její zatuchlou a zároveň svěží vůni a nepochopená touha mi sžírala srdce, zatímco mé tělo mne stahovalo zpět k domovu těžkými okovy životních pudů, společenských konvencí, morálky a zodpovědnosti ke svým bližním.
Druhé město si mne našlo díky krátkýmu setkání s Martinem Kyšperským v knihkupectví. Knihu označil jako tu nejlepší iniciační věc pro vstup do světa Michala Ajvaze. Takže jsem neodolal a rozhodl se proces iniciace podstoupit.
Ten druhej svět, kterej se nachází někde pod Prahou, pod noční Prahou, a neplatěj tam vlastně žádný pravidla, trochu odkazuje k Alence v říši divů, trochu k Nekonečnému příběhu, trochu ke knihám kde někdo jde po stopách nějakýho záhadnýho tajemství. Takže je to čtení napínavý a je nepredikovatelný, kam se bude děj ubírat.
Ale tady je navíc ještě i velkej filozofickej rozměr, kterej nutí člověka přemejšlet. Zda má cenu se do něčeho vrhnout a s jakou energií. S jakým záměrem a zda myslet na zadní vrátka. A odpovídat si na otázky, jestli chci žít ve spořádaném a normálním městě, nebo se posunout někam dál.
“Cesta je nejvíc cestou právě tehdy, když se ztrácí v krajině, když se nám zdá, že už nevede dál: tehdy se rozplývá cíl, cíl, který nás na cestě vždycky jenom mate, protože je naší představou vrostlou do místa, z něhož vycházíme, a neustále nás k němu stahující zpět; teprve tehdy máme naději, že dojdeme na konec cesty, když na cíl i cestu zapomeneme, když vstoupíme do prostoru a necháme se vést jeho tichými proudy.” píše se v mý nejoblíbenější části knihy.
A je to i věc, kterou jsem si teď potřeboval uvědomit, která si mne teď potřebovala najít a kvůli které jsem se do temných a zapadlých zákoutí Druhého města vydal.
Michal Ajvaz mi krásnou a napínavou cestou poslal důležité otázky, na které nabídl i náznak odpovědí. Nebo ukázal, jak se na ně taky dá odpovědět.
A teda nemyslím si, že je to čtení pro každého, občas se mezi řádky dá ztratit.
„Slova z této básně o ovcích tvrdošíjně odkudsi tahajících v tlamách dlouhé a tlusté elektrické kabely do kavárny hotelu Evropa, plné hostů, kteří jsou z počínání ovcí smutní, se stala námětem velké fresky, před níž můj švagr, vracející se z filosofického kongresu, kde přednesl referát o tom, že hlavní problém metafyziky je třeba rozřešit na způsob oříškového müsli, byl přepaden prodavačkami ryb, které jej bily pěstmi do obličeje a volaly na něj: ‚Dobře utajená síť dálnic se zlatou vozovkou je stejně nóbl jako zvíře, které všichni loví v klavírních sonátách, udělej nám novou Sněhurku, vole!‘ Ani potom však nedokázal odpovědět na otázku, co vlastně myslel hlavním problémem metafyziky.“
Líbí? Pak si tuhle knihu opravdu užijete.
Nelíbí? Tak to se do ní raději ani nepouštějte, protože takhle vypadá většina textu.
Nonsens mám ráda a třeba Vianova Pěna dní patří mezi mé oblíbené, ale tohle na mě bylo už příliš. Připomnělo mi to takovou tu hru, kdy někdo napíše řádek a ohne papír, aby někdo jiný na dalším řádku pokračoval v psaní, aniž by věděl, co napsal ten před ním. Výsledkem je pak dokonalá fantasmagorie bez jakéhokoli smyslu vzniklá náhodně pospojovanými útržky. Občas se povede, že je kousek třeba i poetický nebo vtipný, ale zbylá většina je jednoduše obyčejný blábol. A tak je to i s touto knihou. Je to proud nahodilých myšlenek a obrazů. Některé pasáže mají úžasnou snovou atmosféru, některé působí groteskně, ale jako celek je to bohužel slátanina.
Hluboké zamyšlení o smyslu života a hledání důvodu pro existenci, nebylo to pro mne nejlehčí čtení, ale smekám před autorovou schopností propojit nespojitelné. Možná se ke knize někdy vrátím a s chutí si ji přečtu znova, ale teď asi nejsem ta správná cílová skupina.
Nádherná kniha,stejně jako většina ostatních od tohoto autora.Tajemno,napětí,prostě ta správná atmosféra která čtenáře lapne,vtáhne do knihy a už nepustí.Dokonce ani po dočtení knihy.Pak jdete večer městem a vidíte,jak je všechno jiné,než bylo před setkáním s touto knihou.Doporučuju všem,kteří ještě neztratili tan zbytek okouzlení a romantiky,které nám dnešní svět ještě ponechal.
(SPOILER)
Zvláštní kniha. Nemůžu říct, že je vyloženě špatná, ale asi nebudu mít potřebu přečíst si ji podruhé. Velká škoda je, že autor nám vlastně nedá možnost ten druhý svět pochopit, ale to by bylo proti tomu konceptu. Myšlenka uživatele bekule o hašiši je trefná, protože tohle za střízliva psané být nemohlo.
Ale trochu reality do toho všeho: Lidé se v příběhu rozhodně nechovají reálně. A teď nemyslím obyvatele druhé Prahy, ale například situaci, kdy hrdina přijde do hospody a cizí chlap mu začne vyprávět divný věci a pak dodá: "Nikdy jsem to nikomu neřekl, protože tady se o tom nemluví."
Můj druhý a poslední pokus s tím to autorem. Rovnou dávám do nedočtených protože jsem od poloviny už jen prolistovala sice až do konce ale přečetla jsem asi jen 60% knihy.Úryvek ze scény v knihovně "Stránky těchto knih jsou prosáklé hašišem"odpovídá mému pocitu z celé knihy.
Tak tohle jsem opravdu nedala. Omlouvám se všem příznivcům, ale pro mě to bylo kladení náhodně vybraných slov do dlouhých vět. Zkoušela jsem dvakrát a podruhé odkládám.
Na tohle dílko jsem se chystala už dlouho, ale pořád jsem ho odkládala, protože jsem si chtěla nejdřív pořídit (těžko sehnatelnou) fyzickou knihu. No, osud tomu chtěl jinak a já potřebovala přečíst knihu na seminář, takže mi nezbývalo, než sáhnout po čtečce. Po přečtení tohohle skvostu jsem se teda jen utvrdila v tom, že potřebuju mít tuhle knížku v knihovně. Ajvaz stvořil neskutečně podmanivý příběh plný magického realismu (co si budem, na to já slyším) zasazený do pražských reálií, čímž vytvořil naprosto nový koncept tzv. Prahy magické. Nečekejte legendy o Golemovi a alchymii, čekejte neskutečnou jízdu po okrajových, zapomenutých částech našeho světa. Co se skrývá za knihami v naší knihovně, jaký tajný průchod se nachází za stěnou staré skříně, kdo žije v prázdném kufru a co se v noci vysílá na vypnutých obrazovkách televizorů? Druhé město, které obývá okraje toho našeho, je tak trochu Říše divů, absurdnost, nonsens... anebo je to právě prasmysl všeho, kdo ví...
Opravdu krásné, snové počtení. Hlavně nechtějte vědět o čem kniha je, prostě si ji přečtěte a uvidíte.
Musím konstatovat, že ač jsem si myslela, že mám velkou fantazii, na tohle bohužel nestačila.
Autorovy popisy jsou fascinující, je nad moje chápání a vlastně obdivuju, jak může mít někdo takovou představivost. Na druhou stranu jsou to naprosto nesouvislé věci kladené na sebe až to bylo občas úmorné. Taková snaha propojit toho co nejvíc nespojitelného za každou cenu. V půlce jsem si říkala, že je to Alenka v říši divů v Praze, ale ještě o něco víc bizarní. Možná bych v knize viděla větší kouzlo, kdybych lépe znala Prahu... těžko říct. Na mě prostě kabáty, co se mění ve vojáky byly už moc...
Navíc jsem asi v tomto případě nevhodně zvolila audioknihu. Vůbec mi nesedl interpret a bylo tam prostě tolik podivna, že bych to asi lépe pobrala očima než ušima...
(SPOILER)
Nálada knihy mi okamžitě padla do noty - shodovala se s mými vlastními intuicemi a představami. Je to velmi fantaskní, a často, když promluví někdo z obyvatel druhého města, jde o nonsens přemrštěné délky.
Kniha tím provokuje. Jelikož druhé město má velice svébytná pravidla, jež jsou navíc načrtnuta velmi mlhavě, čtenář je nucen domýšlet, což příliš nefunguje, protože se tady pracuje s neuvědoměním, neřkuli s nevědomím. Jak si něco takového chcete představit? Navíc každý obyvatel města Vám podá své vlastní vysvětlení jeho podstaty, které si nejdříve musíte přeložit z obskurantštiny, abyste si zpětně uvědomili, že každý vypravěč v této knize je nespolehlivý, a jste tedy víceméně na začátku.
Asi je třeba říct, že nejde o fantasy, nemá cenu špekulovat, jak věci fungují (jako v Harrym Potterovi), protože tady se dostáváme za hranice fyziky a pravidel "našeho světa". Jde o alternativní realitu, ve které nemá smysl bavit se o smysluplnosti, logika zde nefunguje (zato funguje přirovnání k Alence v říši divů). Přesto je tento svět, řekl bych geniálně, přimknut k našemu světu, takže v tmavých koutech pokoje, kam se běžně nedíváte, dýmá vulkán nebo projíždí vlek, po noční ulici proplouvá parník a v jakémkoli elektrickém rozvaděči se může skrývat světlík podzemní katedrály.
Přečetl jsem to na jeden zátah - příčina i důsledek byly, že mě to nepřestalo bavit.
Do knihy jsem měla problémy se začíst, ale později to bylo lepší. Pár momentů v knize mě hodně zaujalo a konec byl skvělý, přesto mě kniha nezaujala tolik, jak jsem čekala.
Při čtení knihy mi okamžitě naskočila paralela s Nikdykde. Druhé město Michala Ajvaze nicméně funguje na trochu jiných principech než gaimanovský Podlondýn. Je mnohem více abstraktní, nemá pevně fungující strukturu ani pravidla, fantasknost a autorova imaginace zachází ještě dál. Metafory a malebné popisy se vrství jeden na druhý až čtenář dojde k pocitu, jestli příběh samotný ještě vůbec drží pohromadě a někam směřuje, nebo jestli už se jen nebrodí autorovou bezbřehou fascinací vlastními myšlenkami a výjevy. V podcastu Do slov jsem slyšela trefné přirovnání ke Carrollově Alence v říši divů, do té doby mě nenapadlo, ale je více než na místě, u obou autorů totiž máte s prominutím nutkání položit si otázku, jestli si náhodou před psaním něco „nešlehli“ a je jen na vás, jestli na jejich hru přistoupíte či nikoliv. Zajímavé je, že v případě Alenky jsem se chytla a považuji ji za jednu z nejdivnějších, ale zároveň nejgeniálnějších pohádek, kdežto Druhé město mě v tomto ohledu nechalo zcela chladnou. Jistě si z něj odnesu pár výjevů, které mi prostě zůstaly v hlavě, celkově na mě ale způsob vystavení příběhu působil docela násilně, příliš vykonstruovaně, a naopak nedostatečně vypointovaně. Kniha poprvé vyšla už v roce 1993, nyní byla vytvořena audiokniha namluvená Michalem Čevorou, který se k ní jako interpret rozhodně hodí. Druhé město je dle mého kniha ambivalentní, pokud máte rádi urbanfantasy a chcete si přečíst něco nekonvenčního, pak by vás zaujmout určitě mohlo, pokud jste spíše na realistické příběhy a máte rádi pevnější strukturu děje (jako já), ruce dál.
Tak tohle vazne nedam. Asi proste nemam takovy cit nebo naopak moc malou predstavivost, ale nepochopila jsem ani zbla. Mozna se nad knihou nema premyslet a nechat ji plynout, pak v tom pripade ctu prazdne radky, ktere dohromady davaji snad jen chaos a zadna pridana hodnota. Musela jsem knihu odlozit, bylo tam vic otazniku nez zodpovezenych otazek. Napriklad, kdy teda hlavni hrdina spi, kdyz ve dne je v jedno svete a v noci v paralernim. Procetla jsem komentare a zjistila, ze vlastne na konci nic stejne nedozvim a neni nic vysvetleno. Knize patri stitek absurdno, ale rozhodne ne fantasy, to si predstavuju uplne jinak. Kazdy mame jiny styl a rozhodne nesoudim lidi, co knihu vychvaluji, ja to zkusila precist a proste to nejde. Prvni kniha, kterou jsem na databazi neohodnotila, protoze porad nevim co bych vyzdvihla, nejak me to cele rozcarovalo a vymylo mozek. Pardon.
Nedá se upřít bohatý jazyka a obrovská autorova fantazie. za to ty dvě hvězdy. A to je tak všechno. Pro mě to neměla hlavu ani patu, hlavou mi rezonuje jediné: slátanina. Imaginární svět žijící paralelně s tím naším je super nápad, ale proč plácat páté přes deváté, jako například marmeláda na meči? Ne, v tom skutečně žádné kouzlo není.
Štítky knihy
Praha surrealismus magický realismus rozhlasové zpracování absurdno
Autorovy další knížky
| 2005 |  Druhé město |
| 2011 | Lucemburská zahrada |
| 2008 |  Cesta na jih |
| 2004 | Prázdné ulice |
| 1997 | Tyrkysový orel |
Kniha Druhé město je v
| Právě čtených | 12x |
| Přečtených | 625x |
| Čtenářské výzvě | 82x |
| Doporučených | 55x |
| Knihotéce | 168x |
| Chystám se číst | 312x |
| Chci si koupit | 63x |
| dalších seznamech | 11x |
Pořád nacházím známky druhého města.