Dobře mi tak
Radka Třeštíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/198123/dobre-mi-tak-2Yb-198123.jpg
3
1036
266
Příběh o tom, že náprava chyb je k ničemu, když v životě děláme další. Sebestředný a bezohledný malíř Boris se rozvádí se svou ženou Vanesou a stěhuje se ze společného bytu ke svému kamarádovi Viktorovi. Tento životní zlom ho náhle nutí zamyslet se nad sebou samým a bilancovat. Boris si postupně uvědomuje všechny svoje chyby a životní selhání. Se svérázným humorem se poněkud neohrabaně pokouší napravit své chyby. Hledá cestu zpět ke svému dospělému synovi, minulost se mu ale vrací jako bumerang a jeho kroky značně komplikuje. V té chvíli mu navíc zkříží cestu šestnáctiletá Erika.... celý text
Přidat komentář
Třeštíková nepíše špatně, ale někdy mi to přijde moc zdlouhavé, někdy plytké...mám v plánu ale přečíst i Bábovky, její novou knížku.
Už dlouho mi nebyl žádný hlavní hrdina tak nesympatický a odporný jako Boris (naposledy se mi to stalo u Barryho Lyndona). Prostě nemám ráda tenhle typ umělců, kteří ke své tvorbě potřebují chlast, děvky apod. A přesně takový Boris je. Pardon ale chlap, který se nenašel ani po padesátce? Rozhodně to není žádný hrdina, spíš srágora totálně neschopný praktického života. Nenašla jsem pro něj pochopení.
Celkově mi příběh přijde až moc existenciální na můj vkus, syrový a úsečný. Jednoduchými větami a stylizací se snaží přiblížit literárnímu umění, ale nemá na to. Zato se mi moc líbily krátké básně, které knížku přece jen posunuly na vyšší úroveň, takže to není úplný brak. Některé myšlenky byly zajímavé, šly do hloubky, jen mi nepřišly moc originální...
Tuhle knížku jsem četla jako druhou v pořadí po To prší moře a přišla mi o kapku slabší. Ze začátku jsem měla pocit, že se tam nic moc neděje, ale konec to pak napravil. Už se těším na Bábovky, tak snad mě autorka nezklame :)
Autorku jsem vyhledala na základě jejího rozhovoru v Českém rozhlase s p. Rosákem. Její prvotina Dobře mi tak má určitě slušně našlápnuto a stojí za přečtení. Cynický stárnoucí Boris je docela reálný typ některých samolibých mužů, kteří si neví rady se svým životem, přiřazení jeho typu umělci - malíři je trefné, originální přirovnání, kterými zlehčuje své životní omyly a nejistoty, mne bavily.
Bohužel mírné zklamání.
Jsem ráda, že jsem u této autorky začala Bábovkama, jinak bych po další knize nesáhla.
Málokdy odkládám knihu. Nebavilo, bohužel. Bylo to jak od Viewegha, ale hned od začátku jasné, že to Viewegh není. Dostala jsem se asi na stránku 50. Možná se to pak zlepší, ale to už nezjistím.
Knížka se čte sama, sáhla jsem po ní včera večer a dnes je přelouskaná. Vtáhne do děje, je zajímavá, ale pořád jsem měla pocit, jako bych četla další z knih Michala Viewegha díky častému sexu, kamarádovi u kterého hlavní hrdina přebýval i zmínkách o holé kůži. Mnohem raději mám "To prší moře".
Amisa a Ivanaga vystihly úplně přesně. Jen dodatek: zprvu mě rozčilovalo, že autorka-žena píše za muže. I když už jsem to zažila vícekrat, nějak mě to dráždilo, hlavně to hodnocení, zda dotyčná má nebo nemá podprsenku - taky jsem měla pocit, že si autorka s někým reálným vyřizuje účty. Uvědomila jsem si, že když mi bylo 20, taky jsem se nechávala podobnými typy oslnit - a to mě asi rozčilovalo úplně nejvíc:-D (že jsem byla tak "blbá"). Některé momenty při čtení mi vadily, ale celkově mohu konstatovat, že tato kniha nezapadne do mého čtenářského bezvědomí.
Mám radost, že se mi po dlouhé době zase líbí něco od české autorky. To prší moře se mi líbilo ještě víc, ale i tuto knížku bych doporučila.
Už se moc těším na další.
Opět jedna z mála knih nad kterou moje srdce plesá. Pohledem stárnoucího muže se postupně přes jeho úvahy přiblížíte ke konci příběhu. Jste přesvědčeni, že vás již nemůže nic překvapit a pak přijde konec - je vymalováno a vy jste vlastně na začátku. Chci vůbec být slavná a bohatá?
,,Na tváři mi přistála facka jako boeing na ruzyňském letišti " - opět kniha, kde o originální přirovnání není nouze. A navíc jejím bonusem jsou krátké verše: Pošta tichá - karta lichá - špatně skončí - kdo pospíchá .
Nezbývá, než si popřát, aby Radce Třeštíkové nedošly nápady, fantazie a chuť stvořit další příběhy.
Přeji jí i nám HODNĚ ŠTĚSTÍ!
Při procházení přečtených knih jsem si uvědomila, že moc nečtu české autory a autorky ženy. Touto knížkou jsem chtěla napravit obojí, její psaní na internetu mě moc bavilo a říkala jsem si, že přesně tahle kniha by mohlo být to pravé ořechové. Ale bohužel. Možná jsem měla přehnaná očekávání, možná jsem čekala něco jiného, ale kniha byla velkým zklamáním. Střídaly se pasáže, kdy jsem se nemohla odtrhnou a ty, kdy jsem chtěla zahodit čtečku a už ji nevzít do ruky. Konkrétně mi vadil místy rozvláčný styl, zbytečné přecházení v době a především... Boris, Vanesa, Viktor, Rudolf, Marina, Andrej, Alex, Erika. To jako fakt? Pro mě zbytečně překombinované, bohužel. No a ten závěr? Nečekám šťastné konce, ani je vlastně nechci, ale tento byl zase trošku mimo...
I přes to všechno gratuluji autorce, že se ji povedlo napsat a vydat knížku, je to ohromný úspěch, o kterém já mohu jen snít.
Kniha plná neotřelých přirovnání a přívlastků, ale na mne jich tam bylo asi až moc. Navíc mi tento květnatý způsob vyprávění někdy "neladil" s postavou hlavního cynického hrdiny.
Nahoru dolů jako na houpačce. Napsala bych něco podobného jako ivanaga. Nebudu ji opakovat, raději jí dám palec a slova ušetřím na lepší příležitost.
Každej, kdo napíše svojí první knihu podle mě cítí silný osobní vítězství. Musí překonat spoustu prokrastinace a dalších věcí, co ho od psaní táhnou pryč. A každej, komu se to podaří má už předem moje uznání. A když je první knížka navíc ještě povedená? Osobní vítězství dvojnásob.
Četlo se krásně. Pro mě samotnou krásná hříčka se slovy i postavami. Čtyři z pěti hvězdiček dávám jen pro to, že pátou chci mít v záloze na obodování autorčiny další PeckaKnihy. Těším se, a k této k knize se hodlám do knihovny ještě několikrát vrátit.
Ke knize se průběžně měnil můj postoj. V první třetině jsem se trápila. Zdálo se mi to povrchní, plytké, prvoplánové a o ničem. Měla jsem chuť s tím skoncovat a zatratit. Nakonec jsem se ale rozhodla se čtením pokračovat. Musím říci, že teprve kolem půlky se knížka rozběhla a já ji konečně vzala na milost. Už to nebylo sebemrskačství, už to bylo normální čtení. Nakonec jsem se dočkala i pěkné zápletky, kniha skutečně dostala svůj smysl. Pohled na hlavního hrdinu se mi zdá hodně černobílý. Záporák bez jediného kladu.Nevím, jestli takoví lidé existují, asi ano. Dokonce bych řekla, že si autorka vyřizuje s někým účty, že by se ta kniha měla spíše jmenovat "Dobře mu tak." Závěr mě odrovnal, byl hodně drsný, až nepříjemný. Obsah knihy těžce kontrastuje s usměvavou něžnou autorkou. Je to kniha plná deprese a marnosti. Jestli tohle je obraz současné generace, tak potěž Pánbůh..:-DDD
Autorka zvládla svým ostrovtipem Borise stvořit dostatečně cynického, ale svým jak bych blbě řekla ženstvím z něj udělat osobu reálnou.
Tak rozhodně bych nepoužila v souvislosti s knihou slovo pisálkovský! To může napsat leda ten, kdo ji nečetl. Za mě 5 hvězdiček. Moc se těším na další knihu.
Štítky knihy
sex homosexualita smrt rozvod LGBT, queer, LGBT+
Autorovy další knížky
| 2016 |  Bábovky |
| 2017 | Osm |
| 2018 | Veselí |
| 2020 | Foukneš do pěny |
| 2023 | Kde jsi, když nejsi |
Kniha Dobře mi tak je v
| Právě čtených | 18x |
| Přečtených | 1 742x |
| Čtenářské výzvě | 287x |
| Doporučených | 29x |
| Knihotéce | 301x |
| Chystám se číst | 257x |
| Chci si koupit | 51x |
| dalších seznamech | 5x |
Z knihy jsem byla lehce zklamaná. Zpočátku jsem se nemohla začíst, ale druhá půlka knihy se trochu rozjela. Postavy v knize mi moc nesedly - povrchní, namyšlení zbohatlíci. A konec - ten mě tedy dost zarazil. Zvláštní, nečekané.