Dlouhá trať
Viktorie Hanišová
Sbírka povídek s tématem sebevraždy. Život se někdy zastaví. Ať už je to vědomí smrti, osobní selhání, ztracené iluze, nebo prostý strach, nevyhnutelně s nimi přicházejí také úzkosti, pochyby a otázky. Jsou to okamžiky, které nutí promýšlet vlastní bytí v jasném světle, jehož svit často nepřeje společenským konvencím a tomu „být jako ostatní“. A to, čemu přeje, se zdá být tak děsivé, uhrančivé a lákavé zároveň… Prozaička Viktorie Hanišová po třech románech ohledává subtilnější a sevřenější prostor povídky. Tematicky propojené svižné texty jsou jako dobře míněné facky: zabolí, ale proberou. Stejně jako protagonisté povídek z Dlouhé tratě se i čtenář musí nejednou zastavit a sám sebe se ptát: Jaký má tohle všechno smysl? Možná to není příjemné pomyšlení, ale kdo jednou začne, už nemůže zpět. A to samé se dá říct i o Dlouhé trati. Možná to není nic líbivého — ale číst přestat nelze.... celý text
Přidat komentář
Je to dobré. Vážně jo. Některé povídky se mi líbily více, jiné méně. Ale jako celek velmi dobré.
Nepřicházím na lepší komentář, než je shrnutý v poslední větě na zadní straně vazby: "Možná to není nic líbivého... ale číst přestat nelze." Přesně tak... tak či tak budu mít tyhle povídky dlouho v hlavě... aneb další skvělá VH.
Tři povídky se mi zaryly pod kůži. Odkud je znám? Proč jsou mi blízké? Hanišová skvěle vystihuje existenciální motivy, velmi intimní. Jak prožít život, aby neprotekl mezi prsty? Co udělá s člověkem vědomí, že život může skončit v kterémkoli (velmi blízkém) okamžiku? (Mimochodem, ve skutečnosti to přesně tak je, akorát si to nepřipouštíme.) Co ta díra, která je tolik nebezpečná: mohla by pohltit ty nejbližší, mohla by nesnesitelně lákat. Kdo by ji neznal? A kdo by nechápal, že život dokáže zničit i jen pomyšlení na temnotu nebezpečí? - Skvělá kniha, doporučuji!
Uff tak tohle byla velká nálož depresivního čtení, i když je knížka kraťučká, je velmi "výživná". Na druhou stranu vede člověka k mnoha zamyšlením a závěr značí možná malinkou naději.
Hanišová píše prostě skvěle. Nicméně je vidět, že její um totální depky a úzkosti sluší spíše delším formátům. Prostě je potřeba se v tom blátíčku pěkně vymáchat, nechat zaschnout, pak znovu vymáchat a tak furt dokola, dokud to svědivě nezačně odpadávat. Pak to má grády. Po přečtění povídky Vrátíš se jsem měla trochu problém se ke čtení knížky vrátit, kvůli fyzickým projevům úzkosti, který četba vyvolala. Naprosto mistrně napsaný profil Zbytečného člověka, kdy si říkáte, jestli někoho takového autorka snad zná osobně. Díra má přesně tu tíživou atmosféru všech knížek, které Hanišová napsala. Manažerka mi přišla těžko uvěřitelná, myslím, že by ji možná slušel delší formát, za mě nejslabší ze všech povídek.
4,5* Nemám příliš ráda povídky, člověk se začte a šup konec a jiný příběh, ale další knížka od paní Hanišové mi prostě nemohla uniknout a jsem MOC ráda, že jsem si ji přečetla, byla skvělá. Náročná (ve smyslu obsahu a stěžejního tématu) , byla plná bolesti, vnitřních prožitků a depresí, přesto velmi silná a přínosná. Z knížky nemáte dobrý pocit, přesto ji s nadšením čtete dál a dál. I graficky je kniha velmi vyvedená. Za mě můžu s čistým svědomím doporučit.
Skvěle napsané, strašně silné, dost depresivní. Výborná kniha, ale vracet se k ní asi nebudu.
Tak to zas byla síla! I povídky píše Hanišová naprosto bravurně. Dotkly se mě všechny. Úplně se mnou ale zamávaly Vrátíš se?, Manažerka a Brácho. Pocity z nich jsou neskutečně silné i přesto, že jsem s každou z nich strávila tak krátký čas.
Vzhledem k tématu knihy, jsem se trochu bála, že to bude pořádná depka. Ale není. Není to lehké čtení, ale vzhledem k lehkosti, jakou autorka píše, jsem hltala každou stránku. Anotace tentokrát nelhala - tuhle knihu vážně nelze jen tak odložit...
Viktorie Hanišová ukázala, že psát umí, a to nejen romány. Knihu tohoto kalibru jsem ještě nečetla. Občas se mi stalo, že mi začalo zběsile bušit srdce z toho, jak sugestivně byl příběh napsán. Povídky, které mě nejvíce zasáhly: Vrátíš se?, Zbytečný člověk, Díra
Povídky moc nemusím a bohužel jsem nedávno před touhle knížkou dočetla Smrtholku. A číst dvě takhle destruknitní knížky po sobě je už vážně moc. Knížka určitě stojí za přečtení, je zajímavé se vcítit do myšlenek lidí, kteří se rozhodnou, že už nechtějí dál žít, nicméně jsem měla čtení odložit na později. To ale není chyba této knížky.
Na tuto knihu jsem se připravovala poctivě a docela dlouho. Teprve až jsem se cítila pevná v kramflecích, pustila jsem se do čtení. A dopadlo to na výbornou.
Počáteční účinky: zneklidňující, zraňující, bolestné, nepochopitelné, drásající, tíživé
Postupné, průběžné účinky: návykové, přitažlivé
Závěrečné účinky: úlevné, osvobozující
7 povídek = v tomto případě sedminásobná síla výpovědi.
Upozornění: čtěte pouze když jste "nahoře".
Já jsem se náhodou trefila - léto, sluníčko, dovolená, dobrá nálada + můj životní optimismus k tomu - všechny aspekty pro to, abych tuto povídkovou knihu přestála bez větší úhony. A že to tedy bylo depresivní a vážně smutné čtení, které se motá okolo sebevražd a smrti. Nejvíc se mi líbily první povídky o dvou sestřičkách - moc povedené.
Takže nečíst v zimě, po tmě, v útlumu nebo depresi a vůbec ne okolo Vánoc... potom to dáte.
Zajímavá a velmi čtivá kniha. Všechny povídky měly hodně ponurou a napínavou atmosféru. Stále o některých musím přemýšlet a možná se ke knize ještě zpětně vrátím, jestli po druhém přečtení nebude pocit z hlavních postav jiný.
Naprosto úžasná kniha.
Sice téma není vůbec pozitivní, ale donutí člověka přemýšlet nad tím, jak moc je život vzácný. Jak rychle jde o život přijít/ vzdát se ho.
Proč bychom to vůbec měli dělat? Vzdávat se něčeho tak jedinečného...každý jsme přece dokonalý originál, s neopakovatelnou a jedinečnou duší.
Každý, z představitelů v knize, měl jiný důvod ke svým činům...pro nezúčastněné jsou důvody absurdní, pro hlavního aktéra jsou mnohdy jediné východisko...
Kniha je smutná, ale svým způsobem člověku dává jiný pohled na svět a myšlení určitých lidí.
Určitě není moje poslední od autorky.
Její styl psaní je jedinečný :))
Povídky příjemně překvapily, těžké téma, nicméně i zde se objeví vtipný nadhled (Zbytečný člověk). Všechny povídky se točí okolo jedné a téže věci, ale každá je úplně jinak laděná, jiný pohled, což je v rámci povídkového souboru velké plus. Něco vyloženě smutné (Vrátíš se?), něco až kingovsky mysteriózní (Díra), něco v duchu „hanišovských“ rodinných traumat (Manažerka) nebo až detektivně překvapivé (Pozůstalost). Nebo s lehce otevřeným koncem, který si každý může domyslet či spíš vytušit (Brácho), já si závěr vyložila po svém, někdo zvolí zase konec s opačným vyzněním…
Pro mě velmi paradoxní až kontroverzní kniha. Byla jsem z ní rozčilená, rozhozená místy až přesvědčená o tom, že je naprosto zbytečná a takové knihy by se neměly psát, byť bohužel odrážejí syrovou realitu. Musela jsem to nechat rozležet. Tu hloubku, smutek, prázdnotu, bolest, apatii, naprostou beznaděj a nucené smíření řady postav s věcmi, které nemohou ovlivnit. S odstupem musím uznat, že je to svým způsobem výjimečná kniha, rozhodně výborně napsána. Jde na dřeň. Počítejte s tím, až ji budete otevírat.
Štítky knihy
sebevražda povídky česká literatura
Část díla
- Běžkyně na dlouhou trať 2020
- Brácho 2020
- Díra 2020
- Manažerka 2020
- Pozůstalost 2020
Autorovy další knížky
2018 | Houbařka |
2015 | Anežka |
2019 | Rekonstrukce |
2020 | Dlouhá trať |
2022 | Neděle odpoledne |
Kniha povídek na téma sebevraždy, za mě všechny hodně dobré. Určitě stojí za přečtení.