Dědina
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366042/bmid_dedina-ls6-366042.jpg
4
2456
694
Lehce humorný příběh jedné současné vesnice. Hranice rozorané mezi poli i lidmi. Hospoda, malá prodejna, zabíjačky… a sám život. Nevěra a jeden nezdařený pohřeb. Nemoderní výchovné metody a rozšlápnuté kuře. Babka s dědkem srostlí jak dva stromy. Život, tady ještě stále spjatý s půdou, zvířaty a hospodařením. To všechno je Dědina, tragikomický příběh vyprávěný očima jejích obyvatel. Sedlák Josef se marně trápí, proč jeho syn Zbyňa odmítá převzít hospodářství, když je tolik co napravovat na polích zničených v družstvu. Vavirci počítají, kde by mohla ukápnout další koruna, dobrosrdečná prodavačka Maruna se snaží být s každým zadobře a řezník Láďa se dobývá pod cizí sukni a přitom řeší, jak uživit rodinu. A malá Petruna? Ta chvilku neposedí. Na pozadí lehce humorného vyprávění se před čtenářem odkrývá venkovské hemžení v nepřikrášlené nahotě. Přirozená fyzická blízkost hrdinů, jejich společná práce, jejich touha po lepším živobytí až vypočítavost jsou zdrojem věčných svárů i svázanosti a také marné snahy vyléčit minulé rány. Svižné vyprávění formanovského střihu, které však není cynické; nikoho nesoudí a co je podstatné — nenudí.... celý text
Přidat komentář
Krásný a především živý příběh z jedné dědiny. A je jedno z jaké. Valnou část situací znám z první ruky, protože jsem na dědině taky vyrostla. A ti lidi, to je ten největší kříž. Příběh je skvěle vyprávěný, netáhne se, odsýpá, i když je to obyčejný příběh ze života, tak právě takové umí autorka vyprávět ze všeho nejlépe. Čtivě, živě, barvitě. Co charakter, to perla, co člověk, to problém. Líbilo se mi především to, jak může čtenář nahlédnout do hlavy jedné postavě, která si myslí, že není tak špatná, ale z pohledu druhé osoby je to taky drbna a závistivec. Hodně jsem to viděla třeba na příkladu Maruny z obchodu. Začínám mít čím dál raději obyčejné příběhy ze života a především paní Dvořákovou. :)
Skvěle vyprávěný příběh ze života několika rodin na malé vesnici, neuvěřitelně živý a uvěřitelný. Při popisu vztahů mezi jednotlivými členy rodiny jsem vždy doufala, že kniha popisuje hlubokou minulost, ale obávám se, že kniha je tak současná, až to bolí. Rozhodně si ji přečtěte.
Tak jsem se ze švédského Medvědína ocitnula v české Dědině a byl to docela tvrdý náraz a to dokonce tak, že jsem myslela , že knihu po první kapitole/příběhu odložím jako nedočtenou. Postupně jsem se začetla, nicméně myšlenkové pochody svérázných obyvatel nejmenované Dědiny mě nezaujaly tak jako většinu z Vás. A tak přemýšlím, jestli za to může Medvědín anebo fakt, že jsem nikdy v té pravé dědině, jak je popsána v knize, nevyrůstala ani netrávila prázdniny. Petrou Dvořákovou to nebude, vykřesat v podstatě z ničeho dílko v červených číslech o něčem svědčí.
Tož ja ti povim, Blážo, ty lidi na tej naší dědině byli dycky zavistive svině, sedlaci a chalupnici byli spolem věčně na vidle, ale ty komunisti už je uplně zmarnili! Pole otravili sajrajtama, meze zaorali, zničili vztahy k zemi i sobě navzajem, vyorali z ludi na povrch hlavne to špatne. Ani henta Plyšova revoluca nenapravila desitky roku plundrovani pudy i ducha. Třebars ten řeznik, šikovny je, to nemožu řict, děcka seka jedno za druhym, no neni to zly chlap, akorat žarlivy a chlasta prvni ligu. A Maruna z konzumu, to ti je hrozna drbna! Na nikem nenecha nit suchu a přitem si nedokaže ohlídat ani vlastniho synka, lempla. Šak by ho tata, poctivy kulak, měl pořadně lisknut po čuni a přitahnut u huby na kratko. Mladi vobec celý čas voprnduju a nic klódnýho z nich néni, hledi enem jak se co nejsnadněj k penězam dostat. No a stara Miluna, to je teprem mrcha k pohledani! Jak ta sa chova ku sve vnučce i k chlopovi, to by ju člověk s chuti lapil pod krkem nebo aspoň kopnul do te zakysle řitě. A viš ty, co je nejhorši? Že ty přihody z tej našej dědiny nésu nijako přehnane, su prostě take ze života...
K “Dědině” mě dovedla zvědavost - proč je kniha s (dle mého názoru) nezajímavým názvem a tématikou tolik vychvalovaná? Tak už to vím: Petra Dvořáková dovedně tepe lidské nešvary, ovšem přímo nesoudí, nechává na čtenáři, ať si každou z postav přebere po svém. Přesto s hodnocením váhám kolem 70%. Já totiž nemám ráda načumování do cizích talířů a při četbě jsem si připadala jako šmírák. Nějak pro mě ty charaktery, povahy, chování a osudy byly až nepříjemně skutečné. Coby uznání autorčině trefnému stylu i poselstvím, jaká se snaží předat, nakydám čtyři kupky hnoje. Tohle sousedské slídění a drbání zkrátka není pro mě, úspěch románu však naprosto chápu.
Knih ze života nebo podle skutečné události je hodně, ale tady ta v některých z nás vyvolala vzpomínky na dětství nebo na filmy , které se v té době odehrávají. A v některých z nás je představa života na vesnici něco úplně nového, ale muselo to být přece skvělé spát na kamnech nebo chodit do školy za starých časů:-)
Knihu som nečítala v papierovej podobe, ale počúvala som ju ako audioknihu a nemohla som urobiť lepšie. Audiokniha je nahovorená skvostne. Jednotlivé príbehy, ktoré sa vzájomne preplietajú, ma veľmi bavili. Skrz ne sa prenesiete na dedinu, kde budete počuť kikiríkať kohúty a ucítite vôňu pečených buchiet. Zapletiete sa do nezmyselných susedských sporov a komplikovaných vzťahov. Možno sa i zamyslíte, či tak troška nie je tá kniha i o nás samotných, pretože viac ako tú dedinu tu sledujeme charaktery chlavných hrdinov a tí sú rovnakí či už na dedine alebo vo veľkomeste.
Audiokniha
(Jedna z nejlépe načtených audioknih za poslední dobu, jednotlivým postavám knihy tato forma opravdu vdechla život)
Musím říct, že mne kniha velmi bavila, ačkoliv bych ji označila za tragikomedii, a to spíš tragickou než komickou. Vesnické charaktery popsány skvěle, některé povahové rysy bych dokázala identifikovat i ve svém okolí. Závist, humpoláctví, klepy, tvrdost, živočišnost i malost ducha, to vše tam najdete...taková skvěle sepsaná vesnická nahnilost s atmosférou, do které velmi lehce vplujete. Nevím, zda nářečí je originál nebo je to schválně zvolená směska (identifikovala jsem pouze Hanácko), aby spisovatelka neukazovala prstem...v každém případě chápu, že to ne všem musí vyhovovat, já byla ze začátku mírně zmatená, kam jsme se to geograficky dostali...Také mi tam trochu chybělo světlo na konci tunelu, zkrátka něco dobráckého a pozitivního...
Avsak mé první setkání s Petrou Dvořákovu hodnotím na výbornou.
Nečekejte děj, ale připravte se na "nepřikrášlenou nahotu" dědiny. Nepojmenované dědiny, tím pádem si čtenář může dosadit název vlastní. Mně rázovití obyvatelé téhle dědiny připomněli dokonce dědiny dvě - mojí rodnou (i když já už jsem ta zpovykaná, co nad zabijačkou, sádlem a dobytkem ohrnuje nos a "rači koupí fialový kuře v supermárketu, než bych si dala domácí slípku... Ale vajíčkama nepohrdnu - díky mami a tati :-)" a druhá dědinka (tam dokonce i s podobným nářečím) je manželova rodná. Ale lidi jsou všude furt stejný, co vám budu povídat :-) A jestli mi někdo bude tvrdit, že Petra Dvořáková tady byla mimo a na vsích to takhle nechodí, holt tu správnou dědinu, kde si všichni vidí do talíře a hospodářství je nad zlato, nepoznal. Ale pořád existujou, i když hynou na úbytě. Ty mladý totiž už žijou jinak, městsky :-)
Styl paní Dvořákové neomrzí! Kniha se mi líbila o trochu míň než jiné knihy, ale pořád velmi dobré! Navíc mi tato kniha připomíná obě dvě babičky, které žijí v dědinách:Dd
Skvělé čtení o lidském myšlení na českých vesnicích a kdo si myslí, že už to tak není tak se velmi plete. Jen mi u knihy vadil jazyk, který byl směsicí několika nářečí.
Tudle knihu jsem zfokla za tejden. Byla to docela prča, že jsem se u knihy občas fest natlemila.
A teď vážně. Bylo to super a úplně jiné čtení, než na které jsem zvyklá. Živě jsem si tu vesničku představila a skoro jsem si připadala, jako bych tam s těma lidma byla. Klidně bych ještě 100 stran přidala. Za mě spokojenost.
Kniha české autorky z českého prostředí jedné vesnice. Musím přiznatnat, že jsem knihu moc číst nechtěl, ale nakonec jsem rád, že jsem to udělal.
Výborná charakteristika postav, krásně se prolínající příběhy jednotlivých lidí, nenáročný příběh a docela zajímavá jazyková hra. Sice trochu mix několika dialektů, ale celkově to do sebe ladí.
Tato kniha nebyla šálek mé kávy. Začala jsem ji číst, protože mám ráda tuto autorku a po přečtení Chirurga a knihy Vrány jsem byla zvědavá na její další díla. Jinak je ale kniha hezky zpracovaná, krásně popsaná atmosféra místa a charaktery lidí žijících na jedné vesnici.
Autorka dokáže skvěle vykreslit charaktery postav a vystihnout atmosféru místa, jen je škoda, že vidí vesnici pouze z té negativní stránky. Jako by dědina nebyla schopna nabídnout jiné povahy, než jen lidi slaboduché, závistivé, nevěrné, vypočítavé a zahořklé.
Celému dílu by určitě prospěla trocha pozitivních myšlenek, protože přece nic není jen černé nebo bílé.
V knize mi chyběl nějaký nosný prvek, který by všechny ty mini příběhy spojoval a dával možnost postavám se někam posunout.
Paní Dvořáková vládne neskutečným talentem použití jazyka a výběru slov, kdy se v hlavě čtenáře velmi realisticky zhmotňuje příběh, ve kterém má opravdu pocit, že sedí v hlavě a poslouchá myšlenky postav. Pro mě trochu slabší než Chrirurg, nicméně vykreslení všech postav bylo brilantní. Škoda jen, že na mě všichni působí spíše zle a nevděčně, než dobrosrdečně a otevřeně. Autorka mi představila vlastně trochu černo-černou verzi dědiny, ale já pořád ještě věřím, že tam existuje i hodně toho bílého, a proto ty hvězdy dolů :)
Jako člověku citlivému na nářeční a jiné dialektologické rozdíly mi vadilo látání mnoha jazykových jevů dohromady v audio podobě knihy, kterou jsem si vybral k poslechu. Možná to bylo jen špatnou interpretací mluvčích, ale nedokážu si představit, že se takhle někde mluví (míchanice hanáckých, jihomoravských dialektů s obecnou češtinou a slezskou krátkostí). Zkrátka takový mišmaš mi tahal uši. Ale kdo ví, třeba nějaká taková divná dialektická enkláva někde na Vysočině existuje – bájná dědina :)
Zpětně mě mrzí, že mi to často odvádělo pozornost od knihy jako takové, resp. od tématu...
Zřejmě budu jedna z mála, které se Dědina nelíbila. S přehlédnutím jazyka, který autorka použila jsem čekala, že mi kniha dá něco víc, že bude obsahovat vyšší hodnotu. Nejvíce se nakonec povedla pouze obálka...
Jsem z vesnice, ale z tak malé, že podobné vztahy u nás nemohly vyrůst. Každopádně kniha je skvělá. Petra Dvořáková dokáže geniálně vykreslit postavy tak, že působí naprosto věrohodně. Většina osob nevzbuzovala ve čtenáři sympatie, ale na druhou stranu člověk naprosto rozuměl tomu, co se jim v hlavě honí a proč jednají tak, jak jednají.
Domů si tuhle knihu nepořídím, ale k přečtení ji vřele doporučuji.
Štítky knihy
česká literatura venkov rodina pokrytectví morálka venkovské romány vztahy sousedské vztahy český venkov sedláci
Dědina
Az krute pravdive. Bydlela jsem kousek od vesnice, kde zila autorka...a musim rict, ze chvilkami se mi svirala hrud, jak zname mi byly situace i chovani postav. V knize je velmi dobre zachyceno prebirani hodnotoveho žebříčku i nápodoba rodicu. Neuprimny vztah rodicu a deti a jejich protějšku, plny intrik, zavisti a nelasky. No... Jsem vdecna za svou tchyni????