Cizinec
Albert Camus
https://www.databazeknih.cz/img/books/57_/5749/bmid_cizinec-q7r-5749.jpg
4
2289
2289
Hlavním hrdinou existenciálního románu Alberta Camuse je úředník Mersault, Francouz žijící v Alžíru. Dozvídá se, že mu v několik kilometrů vzdáleném útulku zemřela matka, a jede jí na pohřeb. Protože ji dlouho neviděl a navzájem si už neměli co říct, nijak ho její smrt nezasáhla. Na pohřbu neplakal, dokonce ani neznal její věk a hned druhý den šel se svou milenkou Marií do kina na komedii, jako by se nic nestalo. Poté se setkává s Raymondem, kterého opustila milenka a on se jí chce pomstít... Ve druhé části knihy Mersault uvažuje o životě a jeho smyslu, potýká se s vnitřní prázdnotou. Odmítá se obrátit k Bohu, přestože jej k tomu neustále přesvědčuje kaplan.... celý text
Přidat komentář
První část knihy mě ještě bavila, ale ta druhá, kde je popisován život v cele a soudní proces, již nikoli. Spád nabírá opět až poslední kapitola. Děj nabízí přesto mnoho zajímavých životních úvah.
Hlavního hrdinu jsem si zamiloval. Přemýšlivý lhostejný chlápek, který neví jestli Marii miluje, ale klidně si jí vezme. Mám pocit, že hlavního hrdinu dokonale chápu. Společnost ho odsoudila jenom kvůli domu, že nedostatečně teatrologicky vyjadřoval své emoce. To svědčí spíše o pokrytectví společnosti než jeho vlastním charakteru.
Myslím, že i svojí maminku miloval, pouze to nedával tak okázale najevo jako někteří jiní.
Hrdina je neskutečně uvědomělý. Ví, že život půjde dál i bez něj a je s tím smířen. Většina těch, co ho soudili, by začala plakat a volat maminku. Pokud by se hrdina naučil dostatečně předstírat, pravděpodobně by žil dál. Svým způsobem je to kritika společnosti, která si hraje na něco, co není. Osobně tento fenomén nazývám malomšěťácké buddhovství. Lidé soudí mnohem častěji než by měli.
3 zásadní momenty života - smrt maminky, zásnuby s přítelkyní a zabití člověka nechávají hlavního hrdinu uplně netečného. Smyslem jeho života je žít pro svou pravdu a tou pravdou je, že život je zbytečný a žádný opravdový smysl nemá. Jednoduchý děj vyvolává spoustu otázek, na které není jednoduché odpovědet.
Naprosto šílené dílo. Nečetlo se mi zrovna nejlépe. Děj je vyprávěn strašně suchopárně, hrdina je opravdu jakoby bez emocí a jeho jediným popudem je sex. pud a radost z přírody. Má to málo stránek, což je výhodné. Nicméně, nebýt to na seznamu, tak bych se tomu asi vyhla.
Když jsem si přečetla krátkou anotaci knihy, moc mě to nelákalo, neviděla jsem v tom žádnou zápletku, nic vzrušujícího. A ono tam vlastně ani nic takového není. Ale právě proto je to tak výborná a dokonale napsaná kniha. Lhostejnost hlavního hrdiny k životu je velmi zvláštní. Osobně jsem na konci knihy necítila lítost, ale na druhou stranu mi to úplně jedno nebylo. Zkrátka v nás pan Camus vyvolal možná ještě zajímavější pocity.
Výrazné dílo, je jako krajina, místy se zdá vše suché až bezkrevné, místy je cítit silný neklid pod nohama jako před zemětřesením. Hlavní hrdina je zkoupán nejen za čin který provedl, ale za "jiné pocity" a protože jiné pocity neexistují tak je, dle veřejného mínění, pro jistotu nemá, je velmi zajímavým, tvrdým a bolestným a přesto jakoby omluvitelným způsobem odlištěn.
Knihu jsem četl jako součást povinné četby k maturitě a asi bych ji jinak nečetl nemít ji s seznamu knih a to by byla velká chyba. Klasické dílo, které nikdy nezestárne.
Myslím, že není potřeba sálodlouhé vypisování. Čtivá, zajímavá kniha. Navíc je u většiny škol součástí povinné četby, takže se nikdo nemusí bát "nudných břeček". Sama mohu potvrdit, že jsem ji v podstatě přečetla za pár hodin a to i když nejsem milovník tohoto typu knih.
Určitě doporučuji. :)
Strhující. Tahle kniha mi dala hodně podnětů k přemýšlení. Jednoznačně nejlepší dílo, které jsem četl k maturitě.
Velmi zajímavá kniha, pro mě už jen proto, že všichni, kdo ji v mém okolí přečetli, odsuzovali hlavního hrdinu, že neměl žádné emoce, byl chladný vůči komukoliv a hlavně vůči své matce apod., já to ale přesto vnímala jinak, soucítila jsem s ním a naprosto ho chápala. Ze začátku mě to děsilo, jestli nejsem teda zrůda, ale pak jsem se utvrdila, že to bude nejspíše tím, že lidé jsou až příliš subjektivní. (No nějak jsem si to odůvodnit musela, abych si nepřipadala jako zvíře, haha).
Nejdříve jsem se do knihy nemohla začíst, ale zaujala mě spousta myšlenek a dala hodně podnětů k přemýšlení.
Výsledný pocit z této velmi dobré knížky můžu popsat jako tísnivý. Chladnost, citová oprostěnost mě zneklidňovala.
Kniha byla především zajímavá svou složitostí, kterou autor vytvořil. Je zde ukázán člověk, který je v mezní situaci - zároveň autor velmi dobře vykreslil existencionalismus, kdy člověk nevěří ani v Boha ani na rozum. Velmi zajímavá kniha, zároveň velmi zvláštní kniha, zvláštní hlavní hrdina, zvláštní pojetí.
Po celou dobu mě netečnost a neuvěřitelná absence citů Mersaultových přímo dráždila a vyvolávala ve mě pocit znechucení. Proplouvá odevzdaně životem, proplouvá nedotknutelný a nedotčený. I já sama jsem se stávala mělkou a cynickou. Četla jsem s pocitem, že žádného tak opravdově prázdného člověka jsem v žádném literárním díle nepotkala. Žádné známky gradování, žádné varování před závěrečným výbuchem. A právě proto na mne tak zapůsobil závěr, právě proto jsem dlouho po dočtení jen upřeně hypnotizovala naprosto prázdnou zeď přede mnou. Výborné.
Hlavní a jedinou jistotou v životě každého člověka je smrt.
Kniha působila celkem čtivě, příběh byl z jedné strany napínavý a z druhé strany typický a předvídatelný.
Mersaultovo lhostejnost a dotčenost mi celým příběhem lezla na nervy, ale právě to pro něj bylo typické.
I přes Mersaultovo lhostejnost se ve mně probouzí ta myšlenka prožívat svůj život a radovat se z maličkostí.
Docela dobré, ale vícekrát už ne.
Štítky knihy
zfilmováno francouzská literatura morálka trest smrti Alžírsko spravedlnost existencialismus rozhlasové zpracování
Cizinec
Lhostejnost a necitlivost hrdiny, která byla tak upřímná a čistá, mě dojala skoro až k pláči..Absolutní odosobnění a trýzněná mysl - něco o čem se někdy nepřestane psát. A s takovou bravurou a lehkostí, která ale dokáže způsobit určitý tlak na prsou, to umí opravdu málo autorů. A také to že JE to klasika - a odůvodněně - by mělo nalákat čtenáře. Camus prostě mistrně ovládl necitlivost a lhostejnost - dal jí hranice a tvar a to se mi moc líbilo.