Cesta
Cormac McCarthy
Román Cesta se odehrává ve světě sežehnutém neznámou katastrofou. Otec se synem putují šedivou zimní krajinou a děsí se každého náznaku, že nejsou sami, kdo přežil; od posledních lidí totiž rozhodně nemohou čekat nic dobrého. Dvojici drží při životě jen to, co uveze jejich nákupní vozík a co občas najdou v prázdných domech. Jejich cílem je mořské pobřeží, ale i tam se samozřejmě ukáže, že naděje už neexistuje. Nebo snad ano? Za tento román autor obdržel v roce 2007 Pulitzerovu cenu.... celý text
Literatura světová Thrillery Sci-fi
Vydáno: 2008 , ArgoOriginální název:
The Road , 2006
více info...
Přidat komentář
Prázdnota, beznaděj, smutek, osamocení, strach, žádné světlé zítřky. Zajímavý příběh, jehož čtení bylo náročnější. Pořád jsem čekala v nějakou záchranu či obrat k lepšímu.
Tento příbeh je zajímavý tím, že by v našem světě stačilo nejpíš jen málo k tomu, aby se z něj stala skutečnost... Ale to je jen můj názor a jiní to mou vidět úplně odlyšně... Lidskost je vlastnost, kterou máme díky "blahobytu" a jsem si naprosto jistý, že až by došlo na lámání chleba, z většiny lidí by se stali opět zvířata...
Já si pustila film a u scény, kdy našli podzemní kryt jsem zjistila, že je i kniha. Tak jsem film vypla (i když se mi fakt hodně líbil) a řekla si, že to první přečtu. Ale asi tenhle styl není můj šálek. Určitě je to nevšední, originální, zvláštně pojaté dialogy, ale spíš mě to nebavilo. Možná i lituju, že jsem si film neužila do konce. Zapnu si to tam kde jsem skončila a určitě to dokoukám. Za mně jako jeden z mála lepší film nežli kniha.
Cesta je velmi symbolickým dílem, ve kterém si musí člověk spoustu věcí navíc sám domýšlet. Minimálně Ameriku postihla nějaká katastrofa, ale nevíme jaká. Zničenou krajinou putují otec se synem, ale o jejich životě toho moc nevíme, pouze z pár dialogů, potažmo vzpomínek na matku. McCarthy nechává své postavy tradičně trpět a ukazuje nám tak surovost světa, kterou mnozí přehlíží. I přes to všechno chce ale dvojice zůstat těmi dobrými, byť je akce jiných lidí mnohdy tlačí k něčemu jinému. V krátkém rozsahu dokázal McCarthy vybudovat opravdu silný zážitek, který člověka zasáhne při každém čtení.
Kniha Cesta je depresivní kniha o otci a synovi putující zničenou zemí. Autor nám nevysvětluje proč zanikla civilizace a zaměřil se jen na popis cesty troskami měst a spálených plání. Ideální kniha do doby covidové, kdy si čtenář může říct "ještě není tak zle". Ale na nějaké hlubší zamyšlení to není, jen zůstává pocit beznaděje.
Jak rychle se stane z člověka zvíře? Co dělá člověka člověkem? Jak rychle se mění cíle člověka? Tyto a další otázky ve vás vyvolá Cesta a zároveň vás donutí přemýšlet o věcech, které vás dosud nenapadly.
Oproti Malevilům, Trifidům apod. je tohle krutě depresivní postapo, kdy už prakticky vše, co se válelo kolem a stačilo to jen sebrat došlo. Nic neroste, nic se nevyrábí. Zmar a bída převzaly vládu nad světem, kde se otec a syn snaží zůstat těmi hodnými. 100 %
Tohle bylo tak hutné, depresivní a beznadějné, že se mi to prostě muselo líbit. Má to všechny atributy dobrého post-apa. Jednoduchý příběh a minimalistické dialogy mají co říci. Myslím, že mi z paměti jen tak nevymizí.
Útlá knížečka, která je tak hutná! Až se v ní dá utopit, možná spíše udusit. Ale zatím máme volbu. Můžeme se nadechnout. Zatím...
Strohý jazyk dělá dílo opravdové. Každý krok je tak skutečný, až to čtenáře fyzicky bolí. A nebrečíte. Nemůžete. Nejde to. Přeci musíte být silní. Pokud tohle někdy nastane, můžeme si za to sami a musíme si to vyžrat. A tak to má být.
Zdánlivě jednoduché dialogy velmi hlubokých myšlenek. Možná spíše našich myšlenek, které zákonitě v hlavě vyvstávají a nemizí. Naopak je jich čím dál víc a víc. Asi všichni myslíme na to samé. Je nám těžko. Aby ne. Snad ještě nejsme tak otupění životem v bavlnce.
Tahle kniha vás nepustí. Zakousne se pěkně hluboko. Na dlouho. Tak si ji užijte a vychutnejte. Protože může člověku ukázat cestu a může ho někam posunout. Ale nemusí se mu to líbit.
Opravdu excelentní!!!
Otázka: Mám já v sobě oheň?
"Ale my nebudeme jist lidi, viď že ne?" zeptá se kluk otce. "Ne, my ne." odpoví otec. "Tak jo." To je parafráze jednoho z dialogů mezi otcem a synem, kteří putují naprosto zdevastovaným světem, v němž nic nefunguje, který je celý pokrytý popílkem a v němž potkat jiného člověka znamená buď být zabit nebo vraždit.
Naprostá beznaděj. Zoufalství. Jak přežít v takovém světě? A proč vůbec žít? Opak ráje.
Nic jsem od McCartyho nečetl a dlouho jsem se přesvědčoval, jestli je nutné se nechat masochisticky drásat takovou děsivostí. Ale musím říct, že vylíčené té "situace", v níž se toho tak pramálo děje, ale cokoliv se stane je otázka přežití, mě čím dál víc vtahovalo. Není to dobrý čtení před spaním, velmi rychle ve snu do toho intenzivního textu a světa vplujete i ve snu. Člověk má čas přemýšlet o našem chování, o základních lidských vlastnostech a hodnotách, o situaci, která možná jednou nastane, protože jako lidstvo děláme všechno proto, aby apokalypsa přišla co nejdříve. Takže doporučuju, je to skvělá literatura, která určitě nenechá nikoho, kdo najde sílu to dočíst, klidným. Otázky se valí a odpovědí se nedostává. Budu to dlouho v sobě zpracovávat.
Hledali jste NEJLEPŠÍ knihu? Tak už nehledejte. JE TO TAHLE. Strašná síla. DOKONALOST.
Po obsahové stránce jednoduché, šablonovité a minimalisticky odvyprávěné putování otce a syna blíže neurčeným postapo světem, kterému však dominuje krásný a neobyčejně osobitý jazyk, s jakým je celý příběh popsán. V rámci postapo žánru to na mě působilo jako takový ten vyšší level. Od inteligentního výraziva až po řadu nenápadně podávaných myšlenek se skoro až náboženským podtextem. Že i v takhle pochmurném světě zbaveného veškeré naděje v lepší zítřky, světě plném čistého zla, dokáží někteří lidé najít svou vlastní cestu bez ztráty morálních zásad. Dokud ve svém nitru nesou onen příznačný oheň.
Kniha Cesta je dystopický román, který se blíží trochu možné realitě. Svět byl zdevastován, dle mě asi nějakou jadernou bombou, klima se změnilo, elektřina nefunguje a lidi se stávají zvířaty.
Otec putuje sám se synem skrz zemi a vidí všechny ty zvěrstva, která si lidé udělali. Na knize je úchvatná ta psychologie postav. Vystrašený syn, který ale vlastně zvládá zpracovat více jak otec. Umírající otec, který je zoufalý z představy, že nechá syna samotného v tomto světě. Dobro, které je v obou hluboce zakořeněno...
Knížku jsem nebyla schopná přečíst, vždycky jsem se zasekla už na počátku. Ale teď jsem si ji vyslechla jako audioknihu a díky předčítání a doplňkové hudbě jsem došla až na konec Cesty. Chápu, že je to plné hlubokých myšlenek a pěkného jazyka, ale pro mě příliš temné od popílku a příliš beznadějné. Já bych v takovém světě nikam nešla. Pro mě by to nebyl svět, ve kterém bych chtěla žít a vychovávat dítě. Takže jsem měla velký problém se z hrdinou-otcem ztotožnit. Jsem ráda, že tohle dílo znám, ale nepočítám, že bych se k němu vrátila, někomu ho doporučila nebo chtěla vidět film.
Úsporné a prosté vyprávění o cestě zdevastovanou zemí mě chytlo za srdce a za útroby už kdysi – při mém dřívějším prvním čtení. Právě doposlouchaná audio podoba románu mi ty silné pocity připomněla a vrátila. Znovu jsem si uvědomil, jak je tohle postapo netradiční. Protože na rozdíl od konvenčních katastrofických příběhů, kde se implicitně počítá s happyendem, tady je od začátku jasné, že s planetou i lidmi na ní je to nevratné, hotovo dvacet, tady žádné sluníčko za šedou oblohu nevykoukne, ani zelená rostlinka z neplodné země. Tady žádná holubice olivovou ratolest v době večerní v zobáčku nepřinese. Jen šeď a zima a strach a hlad – definitivně.
Je možné vůbec v příběhu takhle pochmurném a úmorném nalézt naději? Alespoň zrnko, náznak nějaké naděje? Možná se to bude zdát divné, ale já zde naději nacházel, a nacházel ji paradoxně tím víc, čím beznadějnější situace našich dvou poutníků byla. Ta krutost a bezútěšnost prostředí totiž byla potřebným kontrastním prvkem k nezničitelné nesobecké otcovské lásce – stejně jako potřebujeme opravdu temnou noc, abychom viděli zářit hvězdnou oblohu. A tak jsem román vlastně četl jako zprávu o tom, že sice dokážeme zničit celý svět a skoro všechno živé na něm, ale nedokážeme zlomit lidskost oddaně milujícího člověka. Člověka, který se bytostně rozhodne být „tím hodným“. Člověka, který ví, jak důležité je nést oheň.
Skvělé dialogy, jen tak na ně nezapomenu. Úžasně zachycená jemnost a hluboký smutek otce a syn vychovávaný za neustálého čekání na smrt, k tomu zajímavě zachycený popis zničené krajiny. Už jen kvůli těm dialogům doporučuji.
Jednoduché vyprávění se soustředí na popis cesty otce a syna postapokalyptickým světem. Vše, co mají, si vezou v nákupním košíku. Drsné, silné a neuvěřitelně depresívní.
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura Pulitzerova cena rozhlasové zpracování otcové a synové cesta, roadtrip postapokalyptické romány
Autorovy další knížky
| 2008 |  Cesta |
| 2007 | Tahle země není pro starý |
| 2009 | Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě |
| 2009 |  Dítě boží |
| 1995 | Všichni krásní koně |
Kniha Cesta je v
| Právě čtených | 35x |
| Přečtených | 3 738x |
| Čtenářské výzvě | 435x |
| Doporučených | 385x |
| Knihotéce | 784x |
| Chystám se číst | 1 134x |
| Chci si koupit | 283x |
| dalších seznamech | 40x |
(SPOILER) UFF - to byla fakt depresivní cesta plná zmaru, strachu, zoufalství, hladu, zimy, samoty, obavy z toho, co bude zítra. Jediné, co dva hlavní hrdiny drží nad vodou, je přítomnost toho druhého, otcovská láska a odpovědnost, která jim pomáhá den po dni přežívat následky katastrofy, která smetla snad celý svět. Další kniha, která člověka donutí přemýšlet o vlastním životě a určité věci přehodnotit. Vynikající kniha !!