Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování

08.12.2019

Tato kniha mi hodně sedla. Místy trochu záhadná, ale obecně zaměřená na současný svět, ve kterém je tak snadné oddělit se od davu a upadnout do samoty. Kniha má ve výsledku hodně pozitivní poslání tím, jak se zaměřuje na ne/štěstí, samotu, přátelství a životní cíle.

17.10.2019

SPOILER
Další výborný Murakami.Prostě umí psát.
Tazakiho vyloučili z party jeho nejlepší kamarádi, kvůli jedné lži co o něm rozšířila jeho kamarádka se kterou se neuměli jinak poprat i přesto, že věděli že to je výmysl.
Obviňoval sám sebe, málem padl až na dno.
Jeho nová kamarádka ho ovšem donutila přátele konfrontovat osobně. Většina se změnila k nepoznání a Cukuru zjistil, že ta která o něm šířila lži nebyla úplně psychicky v pořádku.
Opět vydařené prolínání snů s realitou.

04.10.2019

„Na samém nejhlubším dně duše to Cukuru Tazaki konečně pochopil. Že totiž lidská srdce nepojí vjedno jen mír a harmonie. Že je spíš mnohem hloub dokážou propojit jejich vzájemné rány. Vzájemné bolesti a vzájemná křehkost. Nemůže být ticha bez bolestných výkřiků, [...] není smířlivého přijetí, pokud jsme předtím nezažili krutou ztrátu. Přesně tyhle věci totiž leží v kořenech každé opravdové harmonie a míru.“

Murakami není pro každého. Musíte přijmout jeho propojení snů s realitou. Vnímat víc náladu než příběh samotný. Pak budete polapeni. Já osobně pokaždé, když dočtu nějakou jeho knihu, tak mám pocit, že jsem uvnitř tak nějak uklizená, čistá, vypraná a vyžehlená. :o)

01.10.2019

Má druhá kniha od Murakamiho. Asijské autory vůbec nečtu, takže je to pro mě vždy velký svátek a vlastně i exotika. Nějak si stále nemůžu zvyknout na odlišnou mentalitu lidí. Pro mě jsou některé myšlenkové pochody a jednání postav často velmi nepochopitelné, ale nějak mi to už k Murakamimu patří, ač se s postavami moc nedokážu ztotožnit, i tak se mi to četlo velice dobře.

30.09.2019

Předchozí Murakamiho knihy se mi líbíly více, ale pořád to bylo čtivé a zajímavé (trochu nudily myšlenkové pochody hlavního hrdiny).

09.08.2019

Příběh mladého Cukura Tazaki, kterého po přestěhování do Tokia na vysokou školu opustí jeho parta dobrých přátel ze střední. Cukuru je z toho moc špatný a dostane se i na pokraj svých sil. Nakonec ho jeho přítelkyně Sara přesvědčí, aby se po letech vydal za svými přáteli a zjistil, co se tenkrát vlastně stalo. Tím začne Cukurovo putování a odhalování tajemství z minulosti.
Zajímavý příběh, ve kterém mi vadily jen dlouhé pasáže přemítání a opakujících se myšlenek.

26.07.2019

Zpočátku jsem se nemohla začíst a neustále ji odkládala. Až díky čtenářské výzvě jsem ji konečně dočetla a jsem ráda. Nakonec mě děj pohltil. Jen ten otevřený konec mě trochu zklamal, chtěla jsem aby byl Cukuru konečně šťastný!

23.06.2019

Dávám za tři, protože něco na ten způsob už jsem od Murakamiho četla alespoň 3x. Ale Murakami je skvělý vypravěč a prostě musím číst, dokud nedoctu do konce. Je hezké, že se obvykle pasivní hrdina stal díky své lásce aktivním. :) To je něco, co se v Muramakiho knihách nevidí.

13.06.2019

Moc pěkné. Kniha čtivá, napínavá, s tajemstvím. Postavy a příběh zajímavý, co víc si přát :-)

01.06.2019

Nerozumím tomu "Haló" kolem Murakamiho. Vždy když čtu jeho knihu, jsem zprvu nadšená začátkem a zklamaná na konci. Ani tady to nebylo jinak. Prvních šestnáct stran jsem nadšeně hltala, pak ale na scénu přišla Sára (četla jsem anglickou verzi, nejsem si jistá jejím jménem v české) a začala se v tom nimrat. Byla mi dost nesympatická a bezcharakterní, podobně jako Cukuru. O jeho vlastnostech se vlastně čtenář dozvídal jen skrze popisu ostatních postav. A nejnudnější byl konec. Napjatě čekáte, co Cukorovi Sára sdělí, jak se rozhodne, místo toho zdlouhavou nudnou pasáž o nádraží v Tokyu a Cukurově neschopnosti. Místo toho, aby něco dělal, radši si sedne na nádraží a pozoruje životy ostatních. Paráda. Ještě by mě zajímalo, proč poměrně velká část Murakamiho tvorby je variace na Norské dřevo. Už bych si mohla dělat Murakamiho bingo. Mladý člověk, který neví, co se životem. Check. Vyprávěno zčásti retrospektivně někým kolem třiceti. Check. Podivné historky, které nejsou pro děj vůbec důležité. Check. Násilná smrt blízké osoby hlavního hrdiny. Check. Prolínající se motiv hudby v díle. Check. Explicitní popisy sexu nebo sexuálních fantazií. Check. Vlastně by předělávání Norského dřevo pořád dokola nevadilo, kdyby výsledky byly stejně dobré jako Norské dřevo.

12.05.2019

Uhrančivý, melancholický Haruki. Bezbarvý, pestrobarevný Cukuru. A jako by těch nedořečených příběhů a toků, které nedosáhly svého moře nebylo v životě dost, také Murakami-san si novelou přilije svého doušku. Tazaki putuje, více v sobě samém, nežli fyzicky. A přesto je jeho pouť významná, plná vírů, hrázek, mělčin a veřejí, jako horská říčka. A skrz ní občas dohlédneme na dno budoucího, nebo spíše možného moře. Tak, že se srdce zalije slzami a oči se rozněžní vlastní introspekcí.

08.05.2019

Typický a přesto trochu jiný Murakami. Tentokrát bez magických prvků. Za mě velmi sympatický hlavní hrdina, pomalu (ale ne nudně) plynoucí děj. A takový typický Murakamiovský konec.

30.04.2019

Moje první knížka od Murakamiho. Na to, jak je to vyzdvihovaný autor, bych čekala víc. Ten příběh jsem mu nevěřila. Námět zajímavý, ale některé události a skutečnosti nedůvěryhodné. S opakováním některých věcí už mě vyloženě štval. S tou sonátou a ejakulováním... už mi to přišlo hodně trapné a nadbytečné... Zajímavé kromě námětu byly některé myšlenkové pochody, úvahy, náhledy do nitra duše a prožívání. Obohacující pro mě bylo jen tak mimoděk získat pár informací o Japonsku, způsobu života, sympatická a blízká mi byla Cukuruova záliba v pozorování nádraží, též jsem s ním prožívala jeho depresivní období. Hezké bylo vyobrazení chaty u jezera ve Finsku. Úplně se mi nelíbil otevřený konec. Jo a pozor, dost bych pokárala Odeon za překlepy (cca 6) a gramatické chyby (asi 3)! Ostuda! Též mi některé formulace a slovosled přišly krkolomné a nevím, zda jádro pudla tkví v autorovi, a nebo překladu. To ve mně vzbuzovalo postupem četby větší a větší nedůvěru. Ale celkově bych asi dala 3 a půl hvězdičky...

30.04.2019

Bezbarvy Cukuru Tazaki se snazi vybarvit skrze vyreseni svych problemu z minulosti. Presto, ze se s minulosti vyporadava veskrze uspesne a odbourava mnohalete bloky, na barve mu to bohuzel nepridava. Cukuru je proste bezbarvy od zacatku pribehu az do jeho velkeho finale, kdy ma svuj osud ve svych rukou, ale radejivyckava nez aby jednal, radeji se dopredu smiruje s neuspechem nez aby sel naproti uspechu. A ja vlastne vubec nevim co mi tato kniha mela dat. Mozna mi unkal vyznam jemne symboliky, ale to asi nic nemeni na tom, ze Cukuru se dostal odnikud nikam a zustal otrokem sve zivotni pasivity. Doslov prekladatele necham radeji bez komentare.

28.04.2019

Mé první setkání s autorem. Murakamiho styl psaní je velmi čtivý. Ne vše bylo zodpovězeno, mně osobně to nevadí, protože cílem knihy je očividně něco jiného :) Zmíňky o klasické hudbě jsou dokonalé. Ke knize se plánuji v budoucnu vrátit.

20.04.2019

Po několika letech se vracím k Haruki Murakami. Je zvláštní kolik se za těch let změnilo. Ale hezky popořadě. Příběh bezbarvého Cukuru mě bavil – potažmo jako všechny Harukiho knihy. Série dialogů mezi několika postavami protkána patinou minulosti, která zůstala nedořešena, může znít nudně, ale díky vystupňovanému tajemství se dá jen těžce netoužit odhalit, cože se to vlastně stalo. Příběh sám pak vytahuje nejniternější citečky a představy, které nám autor předkládá jako vhled do zašlých komnat Cukurovi duše. Kromě ústředního tématu se pak otevírá i několik bočních, které celou knížku odlehčují.


Spoilerů začátek
I když mě kniha bavila, tak měla své nedostatky. Prvním je asi neoriginalita. Haruki vykrádá sám sebe. Pořád recykluje tu samou postavu jen v bledě modrém. O ztrápeném klukovy, který, se snaží vypořádat s jařmem, jenž na něj dopadlo. Cukura samotný je pak hodně pasivní postavou, která svůj život žije tak nějak z povinnosti. Nevím, jestli je tohle duchem doby, ale literárně mě jeho pasivita prudila. Bez Sáry, která zde zastupovala sílu jeho podvědomí a naváděla ho k akci, by Cukuru nejspíš zeschnul v Tokiu do zapomnění.

Ta nekonečná záplava ejakulace do ložního prádla i v tak pozdním věku na mě působila komicky až karikaturně. I když přijmu, že Cukuru má své psychické problémy, že jeho sebeláska je na sebezničující úrovni, jeho sexuální frustrace mi připadá jednoduše přehnaná. Navíc v dnešním Japonsku, kde pro substituty nejdou daleko. Jako by se Haruki snažil zasadit svou zkušenost s mládím do doby, která se tolik proměnila, ale jemu je to jedno. Co navíc dokresluje i Cukurův nezájem o „moderní“ technologie. Kdyby se děj odehrával v 80. – 90. letech, vše by působilo uvěřitelněji.

Nicméně Haruki si pořád drží styl. Nepíše brakovou literaturu. Nesnaží se za každou cenu „nahnat strany“. Pořád má dar najít metafory, které jsou tak výstižné. Pořád se dokáže zavrtat do nitra svých postav a pořád působí velice plasticky. A nemůžu si pomoct, pořád je cítit jak silně jej ovlivňuje jeho oblíbený Francis Scott Fitzgerald.


Spekulace
Na konci mě přepadla myšlenka, jestli je tohle opravdu vše. Celá knížka byla napsaná tak, že by se dala rozšířit o další rozměr, který by vše převrátil. Ty bočné odklony, které zůstali nevypovězeny se přímo nabízejí, aby se rozkryli ve volném pokračování. Kdy se ukáže, že Cukuru nakonec je schopen něčeho nemyslitelného. Že jej ovládá něco, co si rádo najde nestřeženou chvilku a zaútočí na nic netušící oběti. Že je Cukuru vrah a násilník, jenž má barvu, která ho odhalí. Ale vidět do dokáže jen někdo, kdo tento dar vyměnil za svůj život. Myslím, že by se pan King s tímto materiálem ani dlouho nemazal. :)

12.04.2019

Murakami umí! Bezbarvý Cukuru byl fakt skvělý a v žádném případě nebyl bezbarvý! Nevím jak to ten Murakami dělá, že vždycky vystihne život takový jaký je, víc než si kdo z nás uvědomuje, v podstatě tak, jako by se na něj dokázal dívat z dálky, okem pozorovatele, přesto však velmi přítomně.. Konec mě teda neskutečně vytočil, chápu, že je to zajímavější, nechat některé otázky nezodpovězené, ale toto? Co nadělám, fakt mě to ale zajímalo a zajímá.. :)

Moc se mi líbil celý příběh o Kuro, to proč se na Cukurua vykašlala ona, to jakým způsobem žila, když za ní Cukuru vyrazil. Byl to opravdu po všech stránkách jiný svět, než měli ostatní.. a tak bych si klidně taky žila..

08.04.2019

Toto bola moja druhá prečítaná kniha od Murakamiho, ale určite nie posledná - pre mňa čítanie jedným dychom... otvorený záver vôbec nie na škodu :-) ... taktiež pre mňa zaujímavé popisy života japonského obyvateľstva a jednoznačne hĺbka diela...

03.04.2019

čítať a spomínať na stredoškolské časy - ak to chcel Murakami dosiahnuť, u mňa mu to vyšlo. a mne všeličo došlo.