Betonová zahrada
Ian McEwan
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/439275/bmid_betonova-zahrada-RIx-439275.jpg
4
1875
315
Čtyři nedospělí sourozenci se po smrti rodičů rozhodnou žít sami a po svém v rodinném domě uprostřed takřka opuštěné příměstské zástavby. Čas peskování a výchovných opatření vystřídala volnost, místo svazujících povinností je teď důležitější hra – hra na dospělé. Proslulý román Iana McEwana byl sice poprvé uveřejněn již roku 1978, od té doby však neztratil nic ze své zvláštní, „nemorální“ naléhavosti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2020 , OdeonOriginální název:
The Cement Garden , 1978
více info...
Přidat komentář
Ta kniha Vám tak zamotá hlavu, že na konci máte pocit: „Tak jasně, vyspal se s vlastní sestrou, to je strašně divný, ale v jeho situaci, máma mu umřela a navíc on s ní vlastně neměl úplně sesterskej vztah...že jo.“ Strašně zvláštní kniha, strašně moc.
Pokud je cíl humorných knih navodit úsměv na tváři, tak cílem této knihy bylo čtenáře co nejvíce znechutit. Cíl splněn, ale... Celé mi to přišlo zbytečné. Je pravda, že pocity ve mně kniha vyvolala, ale asi jsem orientovaná na jiný druh literatury.
Přiznejme si to Betonová zahrada člověka zrovna nenabije pozitivními pocity. Ale to nic nemění na tom, že je to neuvěřitelně čtivá věc. Odpudivá, ale čtivá.
Rozhodně to není pohádka pro děti, ani čtivo pro příliš útlocitné jedince. Ale čtenáře, kteří jsou ochotni přistoupit k trochu děsivějším tématům bez předsudků, rozhodně zaujme.
A závěrečný twist už je jen třešnička na dortu. :)
Pročítám komentáře a mohu se ztotožnit s těmi s 1* i s těmi co dávají pět. Je to první kniha u které se mi to stalo:) Že by to byla známka kvality? Sice mám stále stín pochybnosti o autorově duševním zdraví, ale přečtení knihy nelituji. Asi pro styl a atmosféru. Jednou za čas se takováto kniha dá přečíst.
Rozhodně nesdílím přesvědčení, že k úspěšnému hodnocení postačí napsat "lehce čitelný příběh, šokující, plytký obsahem i formou, s trochou perverze". V té útlé knize je toho o dost víc a myslím, že je v pořádku, když člověka její čtení rozruší. Odnáším si vzpomínky na sympatie k netypickým dětským hrdinům (být všichni o dvacet let starší, nefungovalo by to) prokládané údivem nad dějovými bizarnostmi a ponurou strašidelností jejich domova. Poté, co jsem se nechal v podstatě unavit autorovým způsobem psaní pozdějších titulů (Amsterdam, Nevinný, Sobota), byla toto poslední šance, kterou jsem McEwanovi dal - a vyplatilo se, stylově se jedná o něco naprosto jiného, přímočařejšího, syrovějšího.
"Venku Tom s jedním stejně starým klukem táhli po ulici velkou pneumatiku od náklaďáku, až mi zmizeli z dohledu. Skutečnost, že se s ní vláčeli a nekutáleli ji, způsobila, že jsem se cítil strašně vyčerpaný."
Od prvních stran provází čtenáře podivný neklid a nevyřčené napětí, které tušíme za postavou despotického otce, těžkou, ač blížeji nevysvětlenou nemocí matky, rozporuplnými a protichůdnými pocity dospívajících teenegrů....je tu dusno a poněkud upjatě, neboť o citech se mezi příslušníky této rodiny nemluví... Což neznamená, že to co není vidět, není ....Mistrnost Ian McEwanova díla spočívá v jeho umu vytvořit na malém prostoru netradiční příběh, popsaný zdánlivě syrovým jazykem, s chladným autorovým odstupem a přitom výstižným psychologickým portrétem hlavních protagonistů. Není to totiž, jak by se na první pohled mohlo zdát, jen laciný příběh s lehce bizarní zápletkou. Pod jeho povrchem se skrývá spousta nevyřčených otázek i odpovědí, které však autor už ponechává čtenáři. Každý si odnáší něco jiného.....A pan Freud si mne ruce...
Co napsat o betonu, než že pevně svírá, uchovává. Ale každý beton se jednou vydrolí, každá zeď jednou spadne, a nic netrvá na věky.
Nanejvýš bizarní.
Zvláštní kniha, ve které autor dokáže na pouhých sto stranách vykreslit jednotlivé postavy, jejich pocity a děj. Rozhodně stojí za přečtení, i když ve mě zanechala rozporuplné pocity.
Betonová zahrada je jedna z knih, jejichž atmosféra se nedá dost dobře popsat, do té se jednoduše musíte začíst. Dusivé horko prostupuje knížku od první do poslední strany. Její děj, ať už sebevíc znepokojivý, je určitým způsobem fascinující a stejně tak její postavy, které autor dokázal na nějakých sto stránkách vystihnout skvělým, zdánlivě lhostejným způsobem.
Filmovou adaptaci jsem viděla před mnoha lety, úplně do detailu si jí nepamatuji, kniha ve mě zanechala větší dojem.
Tohle bylo něco, co jsem si potřebovala přečíst. Sama jsem se nedávno musela vyrovnat se smrtí blízkého člověka a bylo zajímavé si přečíst o osudech těch, kterým už nezbude doma žádná dospělá osoba. Děti odkázané jen samy na sebe, hledají jeden u druhého nějakou tu lásku, neustále se hledají, neví, co s pocity, a snaží se prostě jen přežít další den. Líbí se mi otevřený konec, dává nám na výběr spoustu možných variant pokračování a je jen na nás, jaký osud našim hrdinům přiřkneme.
Docela se divím tomu vysokému hodnocení, asi stačí zapasovat trochu perverze do příběhu o ničem a je tu 82 %. Každopádně lehce čitelné, šokující a ne moc dlouhé, za odpoledne přečtete.
Za jedno odpoledne jsem sfoukla celou knížku. Vůbec jsem se od ní nedokázala odtrhnout, i když se mi v určitých chvílích svíral žaludek znechucením. Vím, že se k ní budu občas vracet.
Betonová zahrada se stala jednou z knih, které mi připomínají, proč tak rád čtu.
Ojedinělé dílko, krátké, ale hluboké.
Příběh prazvláštního rodinného uskupení bez rodičů vnímaný očima tápajícího puberťáka mi stihl během stovky stránek vysvětlit, co je to ten magický realismus.
Snová a tajemná atmosféra se drží každé stránky, ačkoli se nikde nevyskytuje žádný nerealistický prvek. Místo toho je tu cítit dusno a (ne)příjemné očekávání z toho, jak se děj vyvine. Sbírka lehce i více bizarních situací během kterých skoro neopustíme jeden dům a najednou je tu perfektní konec, který na mě zapůsobil tak, že sem v jednu ráno vylezl z postele a šel si na balkon zakouřit virdžínku, aniž bych během toho myslel na něco jiného.
Klišé se nedostavují, patos je utlučen Jackovým od reality odtrženým uvažováním a specifická spokojenost z vynikajícího příběhu hřeje na srdíčku.
Tak díky Iane, mám v zásobě další dílko, které můžu nekriticky doporučovat svým přátelům.
Anglie v minulosti oplývala znamenitými spisovateli, avšak obávám se, že jsem vcelku potěšen tím, že se Swift, Shaw, Shakespeare, W. Scott, A. Huxley, Dickens, Defoe, Clarke, Ch. L. Dodgson, J. Austenová, Byron a mnoho dalších, nedožili toho, jakým směrem se dnešní literatura ubírá. Snažím se knihy vesměs hodnotit kladně a hledat to krásné v nich. Zde se mi však nepodařilo nalézt nic, opravdu nic, co bych mohl vyzdvihnout na literární piedestal a smutně musím podotknout, že kniha je plytká jak formou, tak obsahem.
Přečteno jedním dechem. A i když mi různé zvrhlosti nevadí, tak tohle mi do jisté míry zvrhlé přišlo. Ne že by bylo v knize popisováno něco explicitně šokujícího, přijde mi, že právě ty jemné náznaky nenormálnosti dětí a incestu (fakt mi přišlo, že se chovaly nenormálně, hlavně když jim umřela matka) byla ta správná metoda, kterou autor použil, aby ve čtenáři neustále vyvolával neurčitý pocit znechucení a znepokojení. Alespoň ve mně jej tedy vyvolal dokonale.
Skúmanie zmätenosti dospievania a rôznych zvrátených túžob ukrytých priamo v nás, ktoré má skutočnú silu vtiahnuť čitateľa priamo do centra udalostí. Ten zápach z pivnice som cítil aj cez knihu...
Štítky knihy
zfilmováno anglická literatura sourozenci psychologické romány incest děti s výchovnými problémy
Autorovy další knížky
| 2008 |  Pokání |
| 2007 |  Na Chesilské pláži |
| 2015 | Myslete na děti! |
| 2020 | Betonová zahrada |
| 2021 | Stroje jako já |
Kniha Betonová zahrada je v
| Právě čtených | 17x |
| Přečtených | 2 824x |
| Čtenářské výzvě | 236x |
| Doporučených | 145x |
| Knihotéce | 554x |
| Chystám se číst | 830x |
| Chci si koupit | 163x |
| dalších seznamech | 10x |
Rozhodně zvláštní kniha. Měl jsem ji v povinné četbě k maturitě u dálkového studia. Je mi 32, takže nebudu soudit jak zapůsobí na puberťáka z gymplu.
Betonová zahrada je oprvadu jedinečné dílo, velice čtivé, pochmurné i komické a v neposlední řadě také svým způsobem vzrušující. Je to neuvěřitelně realistická sonda do myšlení 15-ti letého kluka, z jehož perspektivy je děj vyprávěn. Není na ní nic odpudivýho ani nechutnýho a co se týče toho hojně zmiňovného incestu?
Po přečtení prvních stránek si člověk řekne, že to k tomu od začátku spějě a že je to spíše "zvrácená" touha toho kluka, ale pak se více ukazuje, že tento zvláštní vztah je mezi nima oboustranně a už léta. Další okolnosti tomu už jen napomohou. Příroda - život prostě takhle fungují, není nic černé nebo bílé a nejde nic zaškatulkovat do mravních a ideologických komůrek jak bychom si to my lidé přáli. Komu se tato kniha líbí si to pravděpodobně dobře uvědomuje.