Betonová zahrada

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Čtyři nedospělí sourozenci se po smrti rodičů rozhodnou žít sami a po svém v rodinném domě uprostřed takřka opuštěné příměstské zástavby. Čas peskování a výchovných opatření vystřídala volnost, místo svazujících povinností je teď důležitější hra – hra na dospělé. Proslulý román Iana McEwana byl sice poprvé uveřejněn již roku 1978, od té doby však neztratil nic ze své zvláštní, „nemorální“ naléhavosti....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/439275/betonova-zahrada-RIx-439275.jpg 41520
Žánr
Literatura světová, Romány
Vydáno, Odeon
Orig. název

The Cement Garden, 1978

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (256)

Kniha Betonová zahrada

Přidat komentář
Osice
včera

Pátrala jsem (neúspěšně) po knize Beton od T. Bernharda a při tom jsem si vzpomněla na knihu Betonová zahrada od I. McEwana:-) Hned jsem se do ní začetla a ve čtení pokračovala i přes nepříjemnou bolest hlavy. A zjistila jsem, že se mi proměnil (zlo)zvyk, jenž provádím při čtení pasáží, které mne úplně vtáhnou do příběhu.

„Náš táta neumřel mou vinou, někdy mě ale přepadne pocit, že jsem mu k tomu dopomohl. A neumřít ve chvíli, kdy došlo k obratu v mém fyzickém dospívání, jevila by se jeho smrt ve srovnání s tím, co následovalo, bezvýznamná. Týden potom, co umřel, jsem o něm mluvil se sestrama, a Sue opravdu brečela, když ho saniťáci zabalili do jasně červené plachty a odnášeli pryč. Byl to popudlivý sušinka, s prožloutlýma rukama a obličejem, který nenechal nikoho na pokoji. Jak to bylo s jeho smrtí, uvádím tady jen proto, abych vysvětlil, jak jsem se sestrama přišel k takovému množství cementu."

Čtyři sourozenci mi dělali společnost po dva dny. Prožívala jsem s nimi nepředstavitelné a pořád jsem si kladla otázku „Do jaké míry je poznamenala smrt rodičů?“. Betonová zahrada pro mne nebyla až tak šokující, ani vyloženě morbidní a ani plná odpudivé obraznosti, jak je avizováno na obálce. Je to přece už nějaká doba, co byla poprvé vydána (1978), tak myslím, že dnešního čtenáře zvyklého v literatuře (a nejen v ní) na kdeco, už tolik šokovat nebude. Byla pro mne však neodolatelně čtivá a přitažlivá. Autor působí na všechny smysly, daří se mu i ten nejobyčejnější detail přiblížit tak, že jsem měla pocit, že to zažívám na vlastní kůži. Co se týče popisu dospívání a s ním spojené sexuality, tak tady je I. McEwan vyloženě doma. Píše otevřeně, sice minimalisticky, přesto velmi eroticky. A nebojí se překročit hranici a nabourat společensky přijatelný pohled třeba na sourozenecký vztah. Mou pozornost nejvíc přitahovalo chování Toma, nejmenšího ze sourozenců. Celkově bylo zajímavé sledovat, jak se každý ze sourozenců vyrovnává po svém s faktem, že jsou najednou odkázaní sami na sebe. Matka, přestože přítomně nepřítomná a nepřítomně přítomná, je, jak se ukazuje tou nejdůležitější osobou v životě dítěte. A konec? S tím jsem naprosto spokojená. Ale klidně bych četla dál.

Mé první setkání s autorem. Napsal toho hodně, tak se určitě nejedná o setkání poslední:-) Betonovou zahradu určitě doporučuji, ale ne prudérním osobám:-)

Mi--LADA
08. října

Nesympatická knížka s úmyslně nesympatickými hlavními postavami. Starší sourozenci mě štvali, tím, jak zacházeli se svojí svobodou, jak odmítli odpovědnost, jak zacházeli s nejmladším bratrem, s ostatními lidmi. Při čtení jsem cítila znechucení, vztek i soucit nad tím, že ve zranitelném věku ztratili rodiče, řád, autoritu, vedení, mateřskou péči a lásku. Zvláštní pesimistická knížka, zvláštní až úchylné charaktery, no, docela jsem se těšila, až jí budu mít za sebou.


ajasin
06. října

Poslechnuto a uf, byla to síla. Bylo to temné, zvláštní, syrové a skvěle zpracované.

TheCiko5
04. října

Lidi, tohle je ale velká pecka!
To má napětí jaxviňa! Musím přiznat, že jsem výjevy jednotlivých postav vnímal velice osobně, jelikož autorův závěrečný výkres charakterů je více než intenzivní. Precizně zvládnutý jazyk, precizně zvládnutá psychologie postav. Autor nepotřeboval děj. On potřeboval jen situaci. Silnou situaci, která osloví čtenáře. Tak jako mě. Fakt dobrý.

Lucie Pfeifer.
29. září

Ve spoustě komentářů se objevuje názor, že kdyby kniha byla byť o stránku delší, tak ji nedočtou.

Mě naopak mrzí, že nebyla obsáhlejší. Námět je velice temný, absurdní a vlastně hodně zajímavý. Dalo by se z toho ještě hodně co vytěžit.

I tak jsme ale mohli nahlédnout do psychologie dospívajících dětí, kterým nikdo pořádně nevysvětlil, jak to v reálném světě chodí, a tak si vytvořily svůj vlastní. Dokonce I přes to, že kniha neobsahuje moc popisů okolního prostředí, jsme si dokázali živě představit ten hnus, ucítit ten hnilobný pach ze sklepa a utřít si pot z čela, který se nám tam nahrnul kvůli nesnesitelnému teplému počasí.

katasokolov
27. září

Miluju od McEwana Pokání, tak jsem si řekla, že nastal ten pravý čas přečíst si i Betonovou zahradu. Ač se určitě jedná o silný příběh, byla jsem z celé knihy trochu zklamaná a rozčarovaná ... čekala jsem od toho bohužel víc ‼️ Jednotlivé recenze, i když byly negativního charakteru, slibovaly syrový příběh, kde nechybí ani tabuizované téma jako incest - k tomu se autor dostane až úplně v samém závěru knihy a rozhodně se nejedná o nějak drasticky napsanou scénu, jak hlásají někteří recenzenti!! Chápu, že kniha byla napsána v 70. letech minulého století a v některých lidech tak mohla vyvolat pestrou škálu emocí, ale dneska, když se rozhlédneme okolo sebe nebo si jenom zapneme zprávy vidíme daleko horší obrazy a výjevy ... Jak už jsem ale zmiňovala, kniha rozhodně není nijak špatná, jenom jsem od ní prostě očekávala něco jiného. Hlavní postava Jack mi trochu připomněl Bena (taky nepochopený podivín, který nezapadá) z knihy Temné kouty od G. Flynn, mimochodem tahle kniha byla mnohem temnější, než celá Betonová zahrada. Co se týká samotného incestu mezi sourozenci jako tabu, tak ani tady mě autor úplně nedokázal vykolejit (pochopte, mám ráda Borgie, takže asi tak :D ). Konec knihy byl ustřižený a já úplně nežeru ty konce typu domysli si sám ;)

Pitbullka
20. září

Šokující příběh, který u mnohých vyvolá různé pocity. Od lítosti až po znechucení. Jako taková jednohubka to bylo fajn, mít kniha víc stran, asi bych tak nadšená nebyla.

Jane333
18. září

Já jsem asi už otrlá, protože mě to nijak zvlášť nešokovalo, i když chápu, že v době vydání, to šokující být mohlo. Ale člověk už slyšel tolik příběhů, nejen z knih, ale i ve skutečnosti, že už se ničemu nediví. Jinak knihu řadím k průměru.

1 ...

Doporučujeme

Řekni vlkům, že jsem doma
Řekni vlkům, že jsem doma
Jsem roztříštěná
Jsem roztříštěná
Nečekané setkání
Nečekané setkání
Poslední výročí
Poslední výročí