Betonová zahrada
Ian McEwan
Čtyři nedospělí sourozenci se po smrti rodičů rozhodnou žít sami a po svém v rodinném domě uprostřed takřka opuštěné příměstské zástavby. Čas peskování a výchovných opatření vystřídala volnost, místo svazujících povinností je teď důležitější hra – hra na dospělé. Proslulý román Iana McEwana byl sice poprvé uveřejněn již roku 1978, od té doby však neztratil nic ze své zvláštní, „nemorální“ naléhavosti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2020 , OdeonOriginální název:
The Cement Garden , 1978
více info...
Přidat komentář
Káva přesně jak mám ráda: silná, hořká, s kapkou mléka, trochu moc horká, ale nevadí. (Tohle stojí za přečtení.)
Originální, zajímavý námět, velmi působivě zpracovaný. Autorův důkladný, popisný styl všímající si detailů čtenáře opravdu vtáhne do děje. Velmi efektivní je i skutečnost, jak přirozený a nenápadný vývoj situace a řetězec okolností nakonec vede k událostem na začátku příběhu těžko představitelným. Kniha mi nepřišla zas až tak skandální vzhledem k pověsti, která ji předchází, ale asi je třeba vzít v úvahu dobu jejího vzniku...
No... tak jaksi jsem byla dost v šoku už tak nějak na začátku knihy, jelikož člověku hned dojde, že jde o incest. Další šok jsem zažila na konci. Něco bylo dost předvídatelné, nicméně to ale nemělo vliv na to, že se mi to dobře četlo. Styl psaní byl fakt zvláštní, na tento druh zvyklá nejsem a zaujal mě. Z knížky mám různé pocity a vlastně vůbec ani nevím co napsat o tom, co si o knize myslím. Stojí za přečtení, to určitě. Je tak zvláštní, specifická, to téma je i vlastně skutečné a reálné, děje se. No posouzení je jen na vás.
U nás je tato kniha na seznamu doporučené literatury k maturitě. Musím přiznat, ikdyž jsou hlavní postavy náctileté, nemyslím si že by to byla literatura právě pro tuto věkovou skupinu.
Zvláštní, divné, temné, nicméně také pěkně napsané a poutavé čtení. Příběh čtyř sourozenců, žijících po smrti matky v osamělém domě uprostřed pusté čtvrti jako jacísi Robinsoni na pustém ostrově. Žijí mimo čas v jakémsi tíživém snu, z něhož je v závěru vysvobodí až modré majáčky přijíždějící policie...
Nevím. Všichni tvrdí, jak je to strašně šokovalo, jak to bylo převratné a tak. Neříkám, že mi přijde incest normální, ale u těchhle mi to přišlo vlastně sympatické. Ani zakopání matky mi nepřišlo nějaké strašně hrozné ebo tak. Vůbec nevím, o co autorovi šlo. Pořád jsem očekávala, že se stane něco úžasně převratného nebo hrozivého, ale furt nic. Přišlo mi to takové miloučké, že se tam k sobě všichni chovali tak přátelsky. (Někdy až moc.) Nicméně, mělo to silnou atmosféru, která nejde jen tak setřást a ulpí na člověku ještě dlouho po dočtení knihy.
Opravdu mne překvapuje, že něco takového nakladatelství vydávají. Příběh je dost děsivý a ten konec .... A zfilmované? Ještě divnější :-D
kontroverzní? , šokující? , šílené? kruté? Všechno dohromady a přesto že jsem si při čtení říkala... to je šílené, neskutečné ..četla jsem až do konce , přesně jak je níže v komentářích popsáno, musíte číst dál i když se vám chce brečet, nadávat... Co víc k tomu dodat? Měla jsem po dočtení pocit, že musím okamžitě navštívit koupelnu a smýt sama ze sebe všechnu tu šílenost světa ... ale víckrát už to nečtu, jednou stačilo... bohatě
To byla ale divná kniha... Ale celkový pocit z ní je pro mě pozitivní. Bavilo mě číst, děj plynul a gradoval. Nic moc jsem nečekala, ale o to víc jsem dočkala.
Po přečtení příběhu by nejspíš měl být člověk znechucen, nechápat, proč se celý děj vyvíjel tak, jak se vyvíjel. Přesto McEwan dokáže čtenáře přesvědčit, že to má tak být a ne jinak. Chystám se číst další knihy a doufám, že mě nezklamou, stejně jako právě tahle.
Po několika prvních stránkách si člověk myslí, že téma bude více než perverzní, a že se dočte o všech detailech incestu. Ne ne ne... Ačkoliv by se mi líbilo číst knihu, která by se tímto tématem zabývala více než podrobně, nejsem zklamán, ba naopak. Jsem mile překvapen knihou, kterou jsem před několika málo okamžiky dočetl.
Celá kniha na mě působila, nechci říct melancholicky, spíše by se asi hodilo říci „depresivně či možná obyčejně“ i když tato slova se také nedají použít, protože každá stránka vás něčím zaskočí. Myslíte si, že hlavní hrdiny znáte, že znáte jejich chování a už už si myslíte, že víte, co v dané situaci udělají... Najednou vás gesto hlavní postavy zaskočí jako rána palicí do temene a vy si říkáte jestli jste vůbec přečetli těch předešlých padesát stránek.
Kniha, alespoň mě uchvátila spíše tím zvláštním stylem sepsání a také tím zvláštním pocitem. Pocitem, kdy v jednu chvíli jste součástí děje a najednou se od děje úplně odsouváte do ústraní. Text na mě působil v tomto ohledu velice „hravě“. Nejspíše takhle působil jenom na mě, ale...
Příběh je skutečně depresivní. Nedivím se, jestli se někdo po přečtení knihy nezmohl na nic víc než na povzdychnutí a odložení knihy. Já po přečtení byl užaslý, plný energie a touhy domyslet si co asi bude dál, co se vlastně stalo, co vedlo k tomu konci, který nastal.
Samotný děj není složitý a nikde se v něm prakticky nemáte šanci ztratit. (pozor na tajemný sklep), ale mě se styl této knihy zalíbil a rozhodně si zaslouží kladné hodnocení.
McEwan se kontroverzi nevyhýbá, otevírá společenská tabu jako je třeba incest, umí být pořádně morbidní, a přece je v Betonové zahradě se značně naturalistickými a dekadentními tendencemi kousek vlastní poetiky, kterou byste u jiného autora hledali marně.
Knihu jsem přelouskala za jeden večer, možná to byla chyba. Už dlouho jsem se těšila, že si ji přečtu, ale bohužel jaksi „nenaplnila moje očekávání“. Čekala jsem něco úplně jiného. Nejsem si jistá, co tímhle dílem chtěl autor vlastně sdělit. Přišlo mi to celé jakési úchylné, ale ne v tom sympatickém smyslu slova.
Za celou dobu jsem nepochopila co a proč v těch dětech tu "divnost" vlastně způsobilo. Pocházeli sice z rodiny s podivnými vztahy, ale nepřišlo mi, že by se tam odehrávalo něco tak špatného, aby to z nich udělalo tohle. Něco mi tam prostě chybělo - nebo mi to mezi řádky uniklo.
Po přečtení mám intenzivní pocit ušpiněnosti. Jsem ráda,že to mám za sebou a raději nikdy více!
Tematicky velmi zajimava kniha, tabu temata, super. Je to má první kniha od tohoto autora a rozhodně doporučuji.
Celou knihou se nese lehce perverzní, amorální a nihilistická atmosféra... přesto lze celkem dobře s aktéry sympatizovat. McEwan dávkuje děj po troškách přesně tak, aby se čtenář nemohl od čtení odtrhnout.
Tak trochu disfunkčná rodina, to je niečo pre mňa. A ešte je to aj fantasticky napísané. Veľký dom, štyria súrodenci, bez rodičov, každý z nich má nejakú menšiu, či väčšiu úchylku, spolu majú veľké tajomstvo ... a ešte to má aj výborný koniec, ktorý som tak trochu odtušila. Skvelá kniha!
Film trochu slabší, ale knihe hanbu nerobí.
Štítky knihy
zfilmováno anglická literatura sourozenci psychologické romány incest děti s výchovnými problémy
Autorovy další knížky
2008 | Pokání |
2007 | Na Chesilské pláži |
2015 | Myslete na děti! |
2020 | Betonová zahrada |
2021 | Stroje jako já |
Kniha Betonová zahrada je v
Právě čtených | 17x |
Přečtených | 2 825x |
Čtenářské výzvě | 236x |
Doporučených | 145x |
Knihotéce | 554x |
Chystám se číst | 830x |
Chci si koupit | 163x |
dalších seznamech | 10x |
Přečetla jsem za půl dne v nemocnici a není na tom nic děsivého ani skandálního. Přišlo mi to vlastně docela milé. Ti čtyři měli mezi sebou hezký vztah a incest šel jen tak okolo.