Barva kouzel (limitovaná sběratelská edice)
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/459384/bmid_barva-kouzel-limitovana-sberatelska-KOT-459384.jpeg
4
3499
395
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 1. díl >
První díl limitované sběratelské edice Zeměplocha. Ve světě, který leží na krunýři obrovské želvy, se vydává na cestu rozverná, temperamentní a neuvěřitelně výstřední výprava. Setkáte se s lakomým a naprosto neschopným čarodějem Mrakoplašem, naivním turistou Dvoukvítkem, jehož Zavazadlo za ním běhá jako pes na stovce malých nožiček, s draky, kteří existují pokud na ně opravdu věříte, a samozřejmě dojdete až na okraj této podivné planety.... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno: 2020 , TalpressOriginální název:
The Colour of Magic , 1983
více info...
Přidat komentář
Moje první setkání s Terry Prachettem mě víceméně zklamalo. První kniha je taková nesourodá změť čtyř větších povídek, které vypráví příběh odehrávající se v Zeměploše na hřbetě želvy a já měl sakra co dělat, abych všechny ty Terryho myšlenky pochopil…a hlavně, abych je vstřebal. Ze začátku jsem i dost postrádal humor, který ale ve druhé polovině knihy sem tam vyskočil. Ne ale v tom smyslu, že bych se smál na celé kolo. Asi jsem si na to vyprávění musel zvyknout a to se mi po přečtení úplně nepovedlo.
Přečetl jsem už několik fantasy a sci-fi románů. A vždycky jsem si myslel, že mám celkem slušnou představivost. Tahle mi ale dala celkem na frak. Pratchett mi to "něco" co jsem měl zašlapal do země a já s tím chvílemi dost zápasil. Občas jsem si musel určitou pasáž přečíst víckrát, abych to vůbec pobral.
Jinak ale moc pěkná knížka a rozhodně si přečtu další.
Problém téhle knihy je, že ji nesmíte číst jako první knihu od Prattcheta. Je chaoticka, rychla, přeplněna postavama a místy. Odkazuje na spoustu věcí, které teprve budou vysvětleny v pozdějších knihách.
Zkuste začít třeba "Otec Prasátek" ... a nebo se obrňte trpělivostí a smiřte se s faktem, že vás ta kniha nějak předbíhá a válcuje. Pokud si ji ale přečtete později (jako 5.?) tak budete chrochtat blahem :)
Moje první seznámení se Zeměplochou a doufám, že ne poslední. O fantazii není nouze, i když musím přiznat, že jsem se místy ztrácela v popisu Zeměplochy apod. Ale kniha má svůj půvab a doufám, že v další díly úvodní Barvu kouzel ještě předčí. Nejvíce mě bavila Truhla z hruškovníku.
Trošku slabší úvod do Zeměplochy (oproti jiným dílům), ale své kouzlo to rozhodně má, takže se nenechte odradit. Dost mi vrtalo hlavou, jestli se takhle nevyvinul turistický ruch i ve skutečnosti. V knize jsou nezapomenutelné okamžiky a některé fráze jsou prostě legendární.
Po mnoha letech čtení všeho možného jsem se konečně dostala i k Pratchettovi. Je pravda, že mne muž varoval, že první dvě knihy ještě nejsou best of, ale musím říct, že se mi hned první díl celkem líbil. Nestalo se mi sice, že bych se smála na celé kolo, ale docela zajímavé čtení to bylo, nejraději jsem měla asi Zavazadlo.
Mé prvotní setkání s autorem...a celkem hukot :-) Je pravda, že některé pasáže jsou poněkud komplikovanější, nicméně nic, s čím by si fantazie muže středního věku neporadila :-)
Dočetl jsem to a teď tu sedím a přemýšlím, jak hodnotit, jelikož čtení této knihy by se dalo přirovnat k účasti v pijácké soutěži, kde vám v polovině řeknou „Dej si pauzu“... a podají vám jointa k vykouření. Absolutní odpal! Myslím ale, že přes pomyslné 2* se to u mne nedostane.
Předně- žádná z postav mi k srdci moc nepřirostla. Mág Mrakoplaš tak imbecilní a přitom neimbecilní, díky jisté specifické dějové specifičnosti se měl jmenovat spíš Štísko, Čtyřlístek nebo Devětoživotník. Dvoukvítek byl tak nějak nevýraznou postavou, nicméně alespoň měl svou kouzelnou výbavu. Asi jako James Bond mínus charizma mínus padnoucí oblek mínus přitažlivost pro ženy. Hlavní trojici uzavírá Zavazadlo - Dvoukvítkova chodící žravá bedna, která byla díky své neproměnné a přímočaré povaze (,,sežer každého, kdo napadne tebe nebo tvého pána“ a „jdi za pánem až do pekla“) mou prakticky nejoblíbenější postavou.
Z dalších postav se většina mihla jen na malý okamžik, a tak je nemohu objektivně posoudit (snad až na skvělého Smrtě)
Prostředí bylo velice různorodé, čtenář se dostane z hořící hospody přes chrám žravého božstva a obrácenou horu až k odpalovací rampě zeměplošského raketoplánu na Okraji planety, nicméně to velice časté střídání okolí za chvíli začne unavovat (ne-li nudit).
Příběh taky nebyl nějak skvělý, celé mi to připadalo spíš jako soubor autorových črt na téma „Přepracuj Kerouacovo Na cestě do absurdní podoby“. Kdyby Barva kouzel byla skutečně pouze nějakým souborem sebraných přípravných spisů pro skutečnou knihu, bylo by to velice zajímavé počtení. Nemohu také říci, že bych se u toho smál. Ano, několikrát jsem se pousmál, ale smích si asi vzal dovolenou nebo marodku (a to mám velice rád podobného Stopařova průvodce). Zkrátka autor se snažil narvat do jedné knihy strašnou spoustu témat (a parodií?), prakticky by to vydalo na několik knih (ano vím, že Úžasná Zeměplocha je cyklus, mluvím ale jen a pouze o věcech z BK).
Na druhou stranu autorovi opravdu nejde upřít obrovskou fantazii a panu překladateli úžasnou zručnost. Jakožto majitel dvojjazyčného vydání jsem žasl nad tím, co pan Kantůrek pro českou verzi všechno vykutil (a ačkoliv někde něco přidal nebo pozměnil, výsledek snad i předčil originál). A za to dávám velký plus.
Celkově je tato kniha jedinou knihou v mém životě, která mne nebavila, ale kterou jsem přesto dočetl celou. No, a pak že Hodnotitel nemá být schyzofrenik…
Vtipný príbeh o prvom turistovi v Ankh-morporku, jeho chodiacej batožine a sprievodcovi mágovi :-) Tento rok som si knihu čítala znovu a smiala som sa ako prvý krát :-D Páči sa mi aj vysvetlenie fungovania rôznych prírodných a fyzikálnych zákonov na Zeměploche a super bol aj Dvoukvítkov fotoaparát :-)
Nedávno jsem zhlédla divadelní představení Maškaráda čili Fantom opery na motivy Terryho Pratchetta a tak jsem usoudila, že je nejvyšší čas seznámit se s touto legendou především knižně. A kde jinde začít než u začátku série. Zkraje to pro mě nebylo úplně jednoduché čtení, některé věty jsem musela přečíst 2x či 3x, ale někdy na páté straně se mi na tváři usadil pobavený úsměv a bavila jsem se až do samého konce :) Jako mnozí přede mnou smekám před nezměrnou fantazií pana Pratchetta a v neposlední řadě také před nepřekonatelným překladatelským uměním pana Kantůrka! A těším se na další dobrodružství ze Zeměplochy :)
autorova fantazie je prosté fantastická, geniální. Ale četlo se mi obtížně, nevyznala jsem se v postavách, místech a místy ani v ději. Asi nebudu úplně cílova skupina, ale autorovy jednotlivé myšlenky jsou tak geniální, že v budoucnu po další jeho knize určitě sáhnu!
Přiznám se, že mi chvíli trvalo, jakožto úplnému nováčkovi, se v prostoru Zeměplochy a jejich postav zorientovat. Jelikož mám ještě k tomu špatnou paměť na jména, trvalo to o to déle. Když jsem si však na postavy zvykla, moc mě to s nima bavilo. Humor a fantasie pana Pratchetta nezná mezí. Jako třešinku přidávám, že jsem se jednou začetla natolik, že jsem málem zapomněla vystoupit z vlaku :) Doporučuji všem, kteří se rádi vydávají do fantazijních světů anebo se chtějí v tomto umu zdokonalit. O zábavu je zde postaráno.
Bohužel či bohudík jsem celkem systematik. Neumím moc v knihách skákat a nerada začínám od třetích dílů. Vyzbrojena komentáři, posbírala jsem veškerou fantazii a trpělivost a vyrazila na první putování Pratchettovým světem.
Abych to shrnula. Věkem zcela nekonvenuji, vztahem k žánru ladím jen zčásti, ale přesto za mě DOBRÝ ☀️ Největší hvězdu za fantazii, druhou obrovskou za humor a absurditu, ale i hloubku a poslední za pohádkový svět. Čaroděj s Dvoukvítkem nemají chybu, na paty jim šlape truhla stonožka, myslící hruškovník a skřítek z foťáku. Obrovským mínusem je chaos, neučesanost, občas nadbytek techniky i postav, ale Terry pobavil a získal si mou důvěru, ještě to s jeho velice
neomezenou fantazií zkusím.
"To mě nemůže ublížit," řekl skřet, "ale stejně mě to ranilo. Hluboce ranilo."
"Když se vám jen pár centimetrů před nosem potácí náhlá smrt, většinou si toho všimnete."
Absolutní klasika postmoderní fantastické tvorby mistra Pratchetta. Opakovaně se k této knížce vracím každý rok.
Velmi dlouho jsem odolávala Terrymu a jeho Zemeploše. Jak neuvěřitelně mile jsem byla překvapená, jakému dílu jsem se to vyhýbala. Fantastický svět plný humoru a tak absurdních situací, že musíte číst dál.
Já měla tu smůlu, že jsem už za sebou nějakou tu Zeměplochu měla a viděla jsem tenhle drahokam poněkud opracovanější. Barva Kouzel je ještě poměrně neohrabané dílko a lehce napadá na jednu nohu. Na těch tři sta stran toho bylo až příliš: kouzla, pochodující nábytek, hrdinové, démoni, bohové, nemrtví, draci, Smrť, astronauti, piráti... Byla to až moc šílená jízda.
Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2019 – "15. Kniha od autora, který napsal více než 20 knih"
Mrakoplaš, Dvoukvítek a samozřejmě Zavazadlo nakonec zůstali kousíček pod vrcholem... ale jen o špičku Mrakoplašova (ne)kouzelnického klobouku (ten mu ostatně ve víru událostí na hlavě nemohl zůstat ani pět minut).
O Pratchettovi samozřejmě vím už od dětství, ale Barva kouzel je teprve moje první přečtená kniha. I přes mírné obavy naštěstí neodkládám knihu zklamaný. Vlastně naopak. To, co zde autor předvádí, totiž nemá v jiných sériích obdoby. Neskutečná fantazie sálá z každého střetnutí, z námětu, ale i pečlivě vystavěného fantaskního a chvílemi až groteskního světa, kde je možné skutečně všechno (za všechno zmiňme třeba draky a jejich "hnízda" nebo třeba vodního skřeta a jeho původ)!
Námět je v Barvě kouzel vlastně jednoduchý. Příběh neskutečně naivního a až dětsky zvědavého turisty se Zavazadlem na bezpočtu nožiček a jeho průvodce –magického packala, není sám o sobě bůhvíjak objevný (objevující je ale kniha určitě). Působí ale jako funkční pojítko mezi místy a událostmi, kdy máte občas pocit, že čtete ten nejpozoruhodnější cestopis na světě!
Pratchett píše občas poměrně zvláštně a to ho činí unikátním. Přiznám se, že popisy fyzikálních zákonů a způsobů fungování Zěměplochy byly v některých případech skoro tím nejlepším z knihy, občas mi ale přišly naopak zdržující a nepodstatné. Zvláštní je také autorův přístup k popisu hlasu jednotlivých postav. Schválně si všimněte kolikrát a vždycky trochu jinak je popisována barva hlasu třeba u záhrobního pána Smrtě.
Jediná věc, co malinko ubírá lesku Barvě kouzel je způsob, jakým se stále dokola dostávají hrdinové z bezpočtu svízelných okolností. Skoro vždy zde sehraje obrovskou roli náhoda, správné načasování, nebo si autor prostě něco vymyslí. Takové Zeměplošské Deus Ex Machina. Nebo že by jenom Osud s Dámou měli zrovna rozehranou partii?
Zakoupeno v roce 2018 za 185,- z e-shopu Megaknihy.
Zkráceně? Barva kouzel je živoucí humornou fantasy, u které se možná nebudete přímo chechtat, ale úsměv vám na tváři vykouzlí spolehlivě. Tedy pokud přistoupíte na její zákonitosti... Zeměplocha se dost pravděpodobně přetaví v něco, na co budu tady v komentářích pět pravidelně ódy!
Hodnocení na DK v době přečtení 85 %; Moje hodnocení 85%
Štítky knihy
Zeměplocha humor Mrakoplaš zfilmováno mágové Dvoukvítek Zavazadlo
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Kniha Barva kouzel (limitovaná sběratelská edice) je v
| Právě čtených | 79x |
| Přečtených | 5 772x |
| Čtenářské výzvě | 394x |
| Doporučených | 278x |
| Knihotéce | 1 325x |
| Chystám se číst | 607x |
| Chci si koupit | 133x |
| dalších seznamech | 31x |
Už je to spoustu let - mé první setkání s Terrym Pratchettem. Tuto knihu mi doporučil brácha. Moc se mi tenkrát líbila. Pak jsem přečetla spoustu dalších dílů, ale Barva kouzel je jen jedna. Poprvé je holt poprvé.