Poslední aristokratka
Evžen Boček
Aristokratka série
1. díl >
František Antonín hrabě Kostka z Kostky je potomek šlechtického rodu, žijící v New Yorku. Po pádu komunistického režimu se s americkou manželkou Vivien a dcerou Marií (III.) vrací do Čech, aby převzal rodové sídlo. Kromě zámku „zdědí“ hraběcí rodina i personál: zpátečnického kastelána, hypochondrického zahradníka a kuchařku, která si ráda cvakne a občas to přežene. Chudobný navrátilec, krkolomně navazující na slavný rodokmen, emigrantství, místní zemitost, zámek jako konkurenceschopná atrakce, kníže Schwarzenberg, zpěvačky Cher a Helenka Vondráčková, to jsou motivy, z nichž autor, profesí kastelán, upředl sérii panoptikálně komických situací. V deníku Marie III., posledního potomka rodu, nenajdete sex, násilí, vraždy ani hluboké myšlenky. Má jedinou ambici: pobavit čtenáře!... celý text
Přidat komentář
Velice zábavná kniha plná situačního humoru blížící se kvalitou legendárnímu Saturninovi. Po dlouhé době kniha, která mne rozesmála snad na každé druhé stránce. Už pátrám po druhém dílu.
Poslouchala jsem ji jako audioknihu a moc se mi líbila. Skvělá oddechovka, u které jsem se několikrát nahlas zasmála.
Skvěle jsem se pobavila a přečetla oba díly jedním dechem. Nechápu ale rozdělení na dva díly, snad kromě snahy vydělat víc peněz, protože kdyby byl druhý díl součástí prvního, nikdo by to nepoznal. Děj je v podstatě neukončený a nikam ani nesměřuje... Podruhé si knížku nepřečtu, ale takhle jsem se nenasmála, co jsem četla Saturnina a Muže se psem (čímž je ovšem nesrovnávám s Aristokratkou), jsem ráda, že jsem ji nečetla ve vlaku, nebo jinde na veřejnosti :)
Poslední aristokratka je opravdu lehké oddychové a místy i vtipné čtení. I majitelé zámku mají stejně jako všichni ostatní plno obyčejných starostí...
Nic moc. Naštěstí jsem to poslouchala jako audio při práci, takže jsem vydržela do konce. Jinak bych to určitě vzdala.
Zábavná oddechová knížka! Vřele doporučuji a stojí za přečtení pokud chcete, aby vás od smíchu bolelo břicho a odpočinout si :) moc jsem se bavila a svůj účel pro mě knížka splnila.
Rozhodně si nemyslím, že jsem nenáročná čtenářka a snad proboha dokonce přitroublá! Jen si dám ráda oddech od těžkých knížek, a prostě se jen tak pobavím nad nenáročnou knížkou!
No, sice je to oceněno nějakou tou super cenou, jestli ale zaslouženě, toť otázka. Už z podstaty věci nemám ráda, když se o něčem tvrdí, že je to nej. Nemůžu říct, že bych se při čtení nudila. Naopak, bavilo mě to. Že bych ale padala smíchy ze židle, to zase ne. Četla jsem to na dovolené u vody a myslím si, že z toho důvodu se mi to líbilo víc, než by tomu tak asi bylo v jinou dobu. Ale patří k těm lepším, dala bych tomu tak tři a půl hvězdičky.
Kniha má rozesmát a u mě to splnila na plný počet bodů .-) Už dlouho jsem se nesmála tak, aby mi tekly slzy proudem! Ten kdo potřebuje rozptýlit od každodenních starostí a bez velkého přemýšlení číst a smát se .... pro toho je podle mého názoru Aristokratka správnou volbou .-)
Na začátku jsem myslela, že umřu smíchy. Poté mě lehce převálcovala naprostá nereálnost postav a (hlavně) situací. Upřímně - kdo by za totality nechal na zámku pracovat KUCHAŘKU?! Atp. Ale velmi lehce jsem se s pravidly crazy komedie smířila. U bondovek taky neanalyzuji porušování základních fyzikálních zákonů :-). Sympatické postavy (kastelána zabít, Deniska je proti němu pohodová parťačka) a hlavně spousta, spousta, spousta smíchu. Díky za něj!
Mě se to líbilo moc...oddechové čtení plné humoru...při některých pasážích jsem se smála i nahlas :-)
Štítky knihy
aristokracie, šlechta pro ženy zfilmováno česká literatura mladí lidé humoristické romány pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
2012 | Poslední aristokratka |
2013 | Aristokratka ve varu |
2016 | Aristokratka na koni |
2018 | Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka |
2020 | Aristokratka u královského dvora |
Ze začátku je to svěží a vtipné, o to víc jsem se těšil, jak se to rozjede po příletu do Čech. Jenže vyprávění zde spíše zabrzdilo. Vtipných obratů je již méně, což by nevadilo, kdyby zde bylo něco v protiváhu. Nějaké zamyšlení, kritika něčeho (tedy kromě katolické církve a 2. vatikánského koncilu - wtf? Kdo ze čtenářů ví co o tradičních a ortodoxních katolících?!!), případně vtipné konfrontace. Jenže kniha plave po povrchu, pranýřuje maximálně českou lenost, vychcánkovství a zálibu ve smažených jídlech, vtipy již nejsou vtipné, případně přecházejí do fekálního druhu humoru, jenž moc neoblibuji, takže za mne promarněný potenciál. Kniha se přečte rychle, sem tam pobaví, ale odložíte, zapomenete.