Anna Karenina
Lev Nikolajevič Tolstoj
Psychologický a společenský román, který zobrazil celou epochu v životě ruské společnosti i osobní tragédii ženy - Anny Kareninové, titulní postavy románu, uštvanou konflikty se světskou dvorní společností...
Literatura světová Romány
Vydáno: 1890 , J. Otto - Ottovo nakladatelstvíOriginální název:
Анна Каренина (Anna Karenina) , 1877
více info...
Přidat komentář
Kniha mě bavila ihned od začátku, ale co si budem. Natáhnout románek a životy ostatních postav do skoro 900 stran je obtížné a chvílemi mě kniha moc nebavila, sekla jsem se například u řešení hospodářství a politiky. Pokud máte ovšem přehled o politice Ruska v té době krásně vidíte jaký z toho měl autor sám pocit a k jakým názorům tíhl. Kniha je krásná a kolikrát se mi u ní tajil dech.
Klasika ruského mistra stvořená přímo pro mě, už od dob střední školy. Jedna z nejoblíbenějších. Pro mě je kniha velmi čtivá, což myslím, že pro mladší čtenáře může být problém jak se samotným dějem, tak i stylem psaní. Tolstoj měl vynikající styl psaní, detailní popisy hrdinů, včetně jejich citů a charakteru, mě vždy při čtení vtáhne do děje. Najdou se popisné pasáže, které se vlečou, ale neubírají příběhu na jeho originalitě svého druhu. Příběh, který pro čtenáře nabídne poutavý děj o vášnivé lásce, zoufalosti, zášti, podvodu a závěr s tragickým koncem hrdinky.
Je tryzna to číst, ale potom co to dočtete si uvědomíte ,že bylo tryzna žít bez toho.
Četla jsem Annu kareninu jako gymnazistka (protože tuto knihu četl idol mého srdce) no a pak podruhé jako skoro čtyřicátnice a rozdíl ve vnímání postav, děje apod byl neskutečný.az jsem nevěřila že je to tatez kniha....
Kniha je docela čtivá, bavila mě, klasika, která rozhodně stojí za přečtení. Nicméně počáteční sympatie s hlavní hrdinkou Annou se v průběhu čtení rapidně změnily a její příběh mě unavoval. Naštěstí se zde prolíná příběhů více, které vás baví a nevinná láska Kitty a Levina je opravdu osvěžením. Filosofické, politické a zemědělské úvahy byly poněkud rozsáhlé a nezáživné.
Neuvěřitelné! Pan Tolstoj prostě viděl, uměl si představit a hlavně uměl napsat. Nikdy jsem ho nečetla, až teď po čtyřicítce a doslova mě posadil. S jakou bravurností, vylíčí myšlenkové pochody,toky emocí, jak u ženy tak u muže. Jen tak mimochodem se zmíní o nějakém postřehu ze společnosti. Popíše dokonale styl kosení (mám s tím nějaké zkušenosti :)). Výborná klasika, doporučuji!!!
Mě tato kniha nadchla. Když uvážím, z jaké je doby, je velmi čtivá a jednání Anny chápu. Na to, jak je tato kniha rozsáhlá, jsem jí měla za dva dny přečtenou.
K Anně mám poněkud ambivalentní vztah. A vím, že si za to trochu můžu sama, nicméně svůj díl viny nese i Tolstoj. V první řadě jsem Kareninu četla dlouho - s přestávkami (ehm, třeba i ročními) zhruba 3 roky - pořád se mi do rukou draly jiné (a leckdy záživnější :-)) tituly. A tak se stalo, že jsem pozapomněla jednotlivé rodové vazby a jména (s tím mám u ruské literatury problém obecně - vyznat se v tom, kdo se jak jmenuje, když ho pokaždé oslovují jinou variantou jména, případně ještě otčestvem, grrr!), tudíž jsem se lehce ztrácela. Navíc Tolstoj nešetřil postavami ani popisy a úvahami (Levinovo hospodaření mě opravdu nechávalo chladnou). Na druhou stranu pak ale jako za odměnu přišly pasáže, které se četly samy, případně nějak zapadaly do mého vlastního života (zejména co se vedlejších linek týče, s Annou bych životní eskapády sdílet nechtěla). Tolstoj prostě uměl vystihnout hnutí mysli u různých osob a jediným mistrně vylíčeným detailem (gesto, oblečení, grimasa) svedl říci všechno. Nicméně u mě ztrácí body tím, že je detailista až přílišný a neví, kdy přestat. Takže román pak bují a ubíjí. Ale možná jsem jen líný a nenáročný čtenář, který si nedovede vychutnat všechny autorovy přísady, takže to ochutná a řekne si: Hm, guláš, tak jo. Tak jo.
Měla bych se k této klasice vrátit, ale zatím nemám dost trpělivosti k tak podrobnému a zdlouhavému vyprávění.
Kdysi jsem ji četla, snad k maturitě, a nudila mne tak, že na druhý díl jsem neměla sílu ani chuť. Zkusím to znovu na stará kolena a dám vědět, jestli se něco změnilo :-)
Jsem zatím v polovině, románem jsem nadšen, ale rozhodně varuji před vydáním z roku 2013 od nakladatelství Dobrovský. Přestože v ediční poznámce avizují, že pravopis přizpůsobili současnému úzu při zachování autorových jazykových a stylistických zvláštností, nějak odmítám věřit tomu, že mistr Tolstoj páchal takové šílené hrubky (tečky nesmyslně vložené do prostředků vět, jinde naopak na konci vět vynechané, místo trojtečky nebo jedné tečky běžně tečky dvě, atd.). Vše jmenované vede k tomu, že si četbu příliš neužívám, neboť stále bojuji se srozumitelností textu. Nemohu se zbavit dojmu, že román překládal buď robot, cizinec nebo někdo, kdo nemá vůbec cit pro český jazyk, protože některé vazby jsou snad příliš archaické i na dobu vzniku románu. Mám neblahý dojem, že překlad vůbec neprošel korekturou, protože chyb je k polovině románu na desítky a do textu pronikly i chyby běžné u bulváru či béčkových knih (např. slovo "protěžoval" namísto "protežoval"). Ale abych nekončil negativně: do Anny jsem se už samozřejmě dávno zamiloval a Vronskému ji závidím...
Tolstoj zkrátka UMĚL psát. Anna Karenina je komplexní dílo s obrovským rozsahem, díky kterému se ponoříte do světa vyšší ruské společnosti druhé poloviny 19. století.
Naprosto jsem si zamilovala postavu Levina (i přesto, že
pro jeho zálibu v kosení trávy jsem příliš pochopení neměla)
Realismus v ryzí podobě. Není třeba dech beroucího, strhujícího nebo přibarvovaného vršení a popisů událostí, když stačí psát o každodenním všedním životě, ve kterém se chtě-nechtě odehrávají veškeré lidské osudy. Uvěřitelná realita se přitom stává prioritou a neuvěřitelná krása ustupuje do pozadí - pro někoho možná ke škodě, pro jiného ku prospěchu věci.
Neuvěřitelně propracovaná detailní psychologie ansámblu hrdinů ve mně nejednou vyvolala otázky směřující k osobnosti samotného Tolstého, jelikož svou omezenou mozkovou kapacitou dost dobře nemohu pochopit, jak může jeden autor vytvořit tolik komplexních a živých postav.
Jelikož bych vychvaloval tolik, až by to čtenáře mé recenze nudilo, zmíním pouze dvě věci, které shledávám spíše negativními:
1. Počeštěný překlad názvu v mém vydání: Anna Kareninová, se kterým se prostě nemohu smířit.
2. Samotný závěr románu, kde mi Levinovo konečné uvědomění do románu jakožto celku vůbec nezapadlo a připadlo mi silně vykonstruované.
Románem jakožto celkem jsem však byl doopravdy nadšen. Jasných 5/5!
Román z doby, kdy Rusko bylo ještě jakžtakž normální zemí, než to tam zdecimovali bolševici a jejich dnešní kágébáčtí pohrobci. Tolstoj psát umí.
Nečekala jsem, že by se mi mohla knížka tolik líbit :) Už dlouho jsme měli tuhle knížku doma, a až teď jsem se konečně odhodlala a byla jsem opravdu moc příjemně překvapena :) moc se mi líbil příběh Anny Kareniny a ostatních osob :) opravdu povedená a propracovaná knížka.
Ústřední motiv románu - nešťastný jedinec na nesprávném místě v nepochopené společnosti - ten stojí nad dějinami a je nadčasový.
Že je Anna Karenina jedním z největších románů všech dob, mamutím dílem ruského realismu, klenotem světové literatury apod., o tom zde není třeba obšírně diskutovat.
Všechny šťastné rodiny jsou si podobné, každá nešťastná rodina je nešťastná po svém.
Štítky knihy
nevěra 19. století Rusko zfilmováno ruská literatura rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 2012 |  Anna Karenina |
| 1969 | Vojna a mír I. |
| 2005 | Vojna a mír |
| 1959 | Smrt Ivana Iljiče |
| 2018 | Kreutzerova sonáta |
dnes už by som to nečítal, ale pred 40 rokmi to bolo pre mňa nové, atraktívne, dobrodružné, jednoducho som dostal túto knihu do ruky v pravej chvíli. ale doma ju mať nemusím.