Anna Karenina

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Psychologický a společenský román, který zobrazil celou epochu v životě ruské společnosti i osobní tragédii ženy - Anny Kareninové, titulní postavy románu, uštvanou konflikty se světskou dvorní společností...

https://www.databazeknih.cz/img/books/empty_n.jpg 4.31879
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , J. Otto - Ottovo nakladatelství
Originální název:

Анна Каренина (Anna Karenina), 1877


více info...
Nahrávám...

Komentáře (297)

Kniha Anna Karenina

Langobard
11. května

Vynikající kniha, komplexní uchopeni skutečnosti. Člověku se chce konstatovat, že ten kdo nečetl Annu Kareninovou, nemůže plně porozumět slovům láska, nenávist, žárlivost, touha...

bernadeta9876
27. dubna

No tak toto bola tá ťažšia literatúra! Tolstoj je úplný znalec ľudskej psychiky. Bravúrne dokázal zachytiť nálady a myšlienkové pochody postáv. Niekedy sa mi až nechcelo veriť v akej dobe sa to odohráva, keďže paralely so súčasnosťou sa dali nájsť už z 19. storočia.
Je to krásny mnohovrstový román, ktorý sa venuje filozofii, náboženstvu, hľadaní seba samého (Levin), ale aj strate seba samého (Anna).
Okrem zaujímavých pasáží tam boli samozrejme aj také, ktoré ma zabíjali - časti o kosení, poľovačke, dostihoch. Tam som sa musela premáhať so svojou pozornosťou. To ale asi patrí k dobe vzniku románu.
Okrem toho je to aj celkom vzácny náhľad na ruskú spoločnosť z dôb minulých. Celé to historické pozadie malo pre mňa výpovednú hodnotu navyše.
Veľmi pôsobivé dielo a právom sa radí ku klasike a myslím, že Rusku by sa zišlo viac takýchto Tolstojov.


Dominika76
18. ledna

Ťažko sa mi píšu dojmy z tejto knihy. Mám pocit, že vo svojich 24 rokoch som možno na ňu ešte nedozrela... Musím uznať, že ide o majstrovské dielo. To ako Tolstoj dokázal písať je úchvatné. Jeho popis postáv, činnosti, vzťahov a pocitov vykresľuje knihu tak živo, že som sa dokonale vedela vcítiť do postáv. Cítila som uspokojenie z kosenie lúky s Levinom, odpor ku Kareninovi s Annou a zároveň som sa vcítila do jeho dobrej duše a bezutešnej situácie. Viac ako dejová línia Anny ma zaujali Levin s Kitty, ktorých som vedela lepšie prežiť a stali sa mojimi miláčikmi v tejto knihe.
Musím však aj povedať, že kniha je naozaj dlhá a ak by sa niektoré oblasti skrátili, môj pôžitok pri jej čítaní by bol nepochybne vyšší.

Dámaskloboukem
02. ledna

Ve 14-ti jsem ji četla poprvé. Zdála se mi strašně rozvleklá, archaický jazyk mi nevyhovoval a komunisticko-zemědělské myšlenky iritovaly. V té době byly pro mne knihy hlavně zdrojem poučení. Tady jsem žádné neviděla. Doufala jsem, že v milostném románu by mohlo na více než devítistech stranách dojít aspoň k jedné vášnivé scéně, kterou by autor popsal s pečlivostí jemu vlastní. Bohužel, nedočkala jsem se.
Tenkrát jsem to četla dobrovolně. Za což zpětně blahořečím všechny češtinářky mého života. Zařadit toto dílo mezi povinnou četbu by zcela jistě “čtenářsky zabilo” celou třídu.

Teď po letech, jsem hledala něco utrápeného a bezvýchodného, tak jsem ji otevřela podruhé.
Hned na začátku mě zaujalo mistrné vedení příběhu. Začne se odvíjet nit osudu Stivy Oblonskeho a k ni se pomalu přimotávají a zase vzdalují životní poutě dalších hrdinů. Tak pomalu vzniká věrohodná kompozice ruské společnosti. Pro mě v časech její největší noblesy. Zastaralý jazyk dodává plastičnosti celé doby.
V mém vydání taky zastírá četné hrubky a chyby korektury.

Autor je v roli nezávislého pozorovatele, který svým hrdinům nestraní, nelituje je, nekritizuje. Autenticky líčí jejich myšlenky, pohnutky, reakce na různé životní situace. A čtenář s překvapením zjišťuje, že sice čte o ruské aristokracii, ale vzorce lidského chování jsou neustále aktuální a stejné.
V tom vidím nadčasovou hodnotu tohoto románu.
A již plně chápu jeho proslulost.
Lev Nikolajevič mne dostal svým vzděláním, hlubokými znalostmi v nejrůznějších oborech, jazykovou vybaveností a psychologickým pozorovacím talentem.
Tenkrát velmi aktuální komunisticko- zemědělské názory, ukázala historie jako liché…
Když budu úplně upřímná, tak minimálně polovina všech filozofických myšlenek se mi odrazila od čela, protože nemám na to, pochopit jejich hloubku.
Zkusím si knihu po pár letech přečíst potřetí, jestli dojde je zlepšení. ? :)
Co jsem ovšem bezpečně poznala, je neadekvátní chování hlavní hrdinky ke konci knihy. Změny nálady, zvýšená podrážděnost, nespavost, úzkost, občasná zmatenost, vidiny až sebevražedné sklony. To jsou známky narkomanie.
Vážně.
Annu Kareninu nezabila její žárlivost, ani to, že vystoupila ze svého zaběhnutého, morálkou sešněrovaného života a vydala se za mladším důstojníkem. Dokonce ani to, že nevěděla, jak rozdělit lásku mezi syna a milence. Ne.
Annu Kareninu zabil morfin.

Kdyby to věděl Vronský, mohl by jí pomoci a i kdyby ne, určitě by to zmenšilo jeho smutek.
Tolstoj to nevěděl určitě.
A to je dobře.
Spíš věřil, že za její smrt může nějaká vyšší neprozkoumaná dimenze lásky.

kramver
01. ledna

Mým favoritem ruské literatury zůstává i nadále Dostojevskij, nicméně tohle obsáhlé dílo, které by se mělo jmenovat spíše Rusko než Anna Karenina, určitě stálo za přečtení. Tolstoj na zhruba 900 stránkách zachycuje život v Rusku ve městě i na vesnici a na příbězích několika hlavních postav ( kdy Anna je jen jednou z nich), barvitě vykresluje tehdejší život a zvyky. Je to fascinující výlet do historie. Najdete tam vše od zrození dítětě po smrt, od nevěry a vášně až po spořádaný život mladé dvojice, od politiky až po filosofii. Umně se zde střídají autorovy názory na tehdejší společenské uspořádání, práva žen, fungování zemědělství, živobytí mužiků a na náboženství či vztahy. A nutno říct, že byť se společnost od konce 19. století posunula, lidská duše se ve vztazích potýká do jisté míry pořád s tím samým.

Marketti
06.11.2021

Vau, to byla jízda :-) neskutečně propracované. Smršť myšlenek, které mě oslovily, i pasáže o politice, které mě naopak nudily, ale stálo to za to!

Phyl
08.11.2021

Ach! Ten doslov ve vydání z roku 1956… jak jsem blaženě s dojetím v mysli četl, Leninovy výroky, jež na jednu stranu vyzvedávaly dílo v místech, kde se to hodilo a utápěly v místech, kde se neslučoval příběh s ideologií doby. Sedlácká lúza bojující proti kapitalistickému nástupu moci a snaha o řešení, kdy mužici dostanou svobodu, (vynechává se samozřejmě část, kdy tito dobrosrdeční a nápomocní lidé odflákli co se dalo. Zůstává radost z práce, která klidní duši) a obstarávají si vlastní pozemky. Lenin samozřejmě čerpal z knihy plné rozporů a tak nemohl nechat vlákna některých myšlenek čistá. Nemohl je zničit a tak je pošpinil a samotného autora za to označil zmateným. Krásná ukázka toho, jak fungoval, funguje a bude fungovat vytrhávání z kontextu celého díla ve prospěch revoluce a moci jednotlivce.

LEGACY
02.11.2021

"Kde končí láska, začíná nenávist"
Pokořeno, takřka 900 stránková bible lidských vztahů, která mě nutila svoji čtivostí dopustit se spánkového mačismu. Obraz Tolstého nám visí ve škole v ruském centru nad hlavami a nikdo si netroufne zpochybňovat proč. Proč, ptáte se? Jelikož je to architekt lidských osudů, které dokázal tak bravůrně provázat, že i trouba čtenář jako já porozumí všem absurdním, irracionálním pohnutkám všech protagonistů a v šíři kontextu je nebude mít chuť odsuzovat, nebo obhajovat, ale prostě je přijme jako možné. Existuje krásný citát "everyone fights a battle you know nothing about, be kind, always", který se mi při tom vybaví. Je zde znát velký prostor pro postavy. I ty nejvedlejší typu Vronského matka, nebo malý Serjóža s vámi žijí a dýchají. Takže, když se stane byť jen zdánlivá maličkost, funguje zde domino effect, který způsobí, že ona událost ovlivní životy mnoha mnoha dalších. Cítím tady poselství, přes psyche až po filozofii života. Přesah jež se sune až k mé generaci Z, a je stále aktuální, je fascinující. Vše je udivující ještě více, vezme-li v potaz fakt, že je vše zkonstruováno tímto pedagogickým fousáčem z 19.století, jež byl na tu dobu nanejvýš rafinovaný a progresivní. Inu, jsem rád, že ruský realizmus tak moc prorazil, no a že naturální škola zplodila takovou grupu romanopisců, protože tohle je úplně jinčí level. Tohle jsou oblaka, tak vysoko položená, že ani nedokážeme z výšiny dohlédnout na všechny přízemní rádoby blata, jež se snaží o něco podobného. Popis vnitřního rozporu před onou scénou je srdcervoucí. Proměna radostné ženy, jež by samou láskou k životu zulíbala svět, v mstivou a rozpolcenou ohavu, jenž podléhá zlobě, by takhle nikdo nezpracoval. Tuším, že Tolstoj si v tomto vnitřním boji, (který vede do jisté míry každý z nás) musel projít svým. Čtěte už na středních, kapesníky povinné!!!
Шедевр ....

dušičky 2021

1 ...