Anežka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/277858/mid_anezka-OAg-277858.jpg
4
1537
406
Román Viktorie Hanišové je bolestně střízlivým pohledem do vztahu matky a dcery, narušeného od samého počátku… Sebevědomá, vzdělaná a světem protřelá Julie nemůže mít děti, do adopčního programu ji zařadí jen těžko a pověstné biologické hodiny tikají. Anežka, plavovlasá panenka s cůpky, se pozvolna mění v nesplněný sen. Zoufalá Julie však dítě chce za každou cenu, a tak obchází zákon, aby si mohla vzít do péče Agnes — nechtěné romské děvčátko. Touží po miminku, Anežce, místo toho si domů přinese klubko svých vlastních předsudků, ztělesněný neuralgický bod české společnosti. A tak začne lhát. Nejdřív ostatním, později i sobě. Agnes vyrůstá v neustálém zápasu s cizími představami o sobě samé, poznamenaném maloměšťáckou ustaraností své matky a vlastní neschopností vymanit se z klece stereotypů.... celý text
Přidat komentář
Vynikající kniha o touze po dítěti, rodičovství, vztazích, lásce a bolesti současně. Pohled z úhlů matky i dítěte. Velmi pravdivý příběh, doporučuji všem rodičům.
Ze začátku jsem se v knize ztrácela a trvalo mi, než jsem se do Julie a jejích myšlenkových pochodů ponořila. O to horší to pak pro mě bylo, vzhledem k tomu, že se o náhradní rodinnou péči zajímám a studuji ji.
Jedná se o velmi smutnou knihu, plnou smutných osudů a neschopnosti přiznat si svou vlastní chybu a ustoupit.
Julie mi byla krajně nesympatická, postrádala city a dovolená s dcerou pro ní byla teambuilding... Agnes byla ztracený chudák a myslím, že nad její postavou budu ještě hodně přemýšlet.
(Na jaře při supervizi jsme řešili pěstounství a adopce celkově - supervizorky názor zněl, že je ráda, že některé rodiny/matky, mají při pěstounství nárok na "vrácení" dítěte a že to není ostuda, když ta možnost existuje a pokud je to pro dítě i původní rodinu lepší. Po přečtení této knihy s ní absolutně souhlasím.)
Psychika je mocná čarodějka, která dokáže člověku a jeho nejbližším, udělat ze života peklo...Hodně temný příběh, který na dlouho uvízne v hlavě.
Moje druhá knížka od autorky. Opět depresivní, opět s rozpačitým koncem (tentokrát jsem ani nepochopila, co tím autorka myslí), ze kterého nemám dobrý pocit a kazí to celkový pocit z knihy. Přesto se mi styl psaní líbí a přečtu si i Rekonstrukci.
Maličko jsem měla problém s orientací v textu (časy a tak), ale to nic nemění na tom, že paní Hanišová umí napsat skvěle poutavý příběh na tak málo stranách. Příběh Julie a Agnes byl zvláštní. Ani vlastně nedokážu říct, jaký z toho mám pocit. Kniha se mi líbila tak moc, že se mi vlastně ani nelíbila. Jediný co vím stoprocentně je to, že bych Julii nikdy nechtěla za matku a že udělám vše pro to, abych takovou matkou nebyla ani já...
Ufff, no ... to byla silná káva...kam až může dospět neporozumění matky a "dcery"...Ještě teď mě mrazí, kniha fakt super.
Příběh, který mohl klidně být i realitou. Vnímání vztahu jen ze svého pohledu a vnímání jen svých potřeb a představ může být pro druhého hodně zraňující...Silný příběh.
Z knížky jsem byla nadšena, čtivě napsaná a reálný příběh matky a dcera. Vyprávění z obou úhlů pohledu tomu ještě dodalo větší šťávu. Těším se na další dvě autorčiny knížky.
Kniha mě dostala. Pořád jsem nějak doufala, že to dopadne jinak..z některých pasáží mě lezl mráz po zádech...viz ztráta Anežky. A bylo mi líto jak to dopadlo s Agnes a vlastně i Julie mě bylo líto. Holt život je někdy boj a jiný nebude.
Touha být matkou. Kniha o tom, jak obětovat svůj život a vlastně i život dítětě kvůli představě ideálného rodičovství. Příběh ženy, která by pravděpodobně nebyla dobrou matkou ani vlastnímu potomkovi, adoptuje romskou holčičku Agnes. A začíná boj s předsudky a stereotypy, strachem z pravdy, ze selhání a neúspěchu, a nakonec i ze samotné Agnes.
Velmi dobře napsaný příbě o tom, jak všechno může dopadnout úplně jinak, než jak jsme si vysnili, a kam až můžeme padnout... Kruté, reálné a k zamyšlení. Nad spoustou témat.
Julie, která nemůže mít vlastní děti, si adoptuje romskou holčičku Agnes. Vztah matky a dcery, kdy ani jedna není šťastná. Smutný příběh, ve kterém nevíte, zda chcete "fandit" matce nebo dceři.
Věřím, že každého, kdo má děti, tato kniha silně zasáhne.
Příběh naprostého zoufalství a bezradnosti... celou dobu doufám, že Julie neexistuje. Vynikající sonda do života ženy, která si všechno představovala úplně jinak.
Po Houbařce a Rekonstrukci jsem už věděla, že dostanu další dávku deprese a další těžko stravitelné téma napsané lehce stravitelným způsobem. Knihu bez námitek doporučuji, jen se u autorky připravte na otevřené konce, kterými se začíná poměrně dobře vyznačovat. :))
Tohle byla neskutecna kniha,snad poprve sem hlavni hrdinku nesnasela od prvni vety az po tu posledni. Ale tema zajimave a silne. Kniha se velmi dobre cetla a líbila se mi. Urcite si prectu dalsi od autorky.
Je to sice autorčina prvotina, ale já už mám za sebou Houbařku a Rekonstrukci. Vůbec bych neřekla, že je Anežka první, protože i zde Hanišová nakládá, až vás mrazí.
Není to lehké téma. A stejně tak není jednoduchá charakteristika hlavní postavy. Chladnokrevná a sebejistá Julie je v jádru velmi zoufalá žena, nejistá sama sebou a skrývající svou slabost za tvrdou slupku a cílevědomost.
Bohužel znám plno takových žen, jako je Jukie: pro ně je dítě především projekt. A to i pro takové, které roky nemohly otěhotnět a které mají nakonec biologické dítě vymodlené a kterému mnohé obětovaly (čas, zdraví, finance, mnoho pokusů IVF). Je to zvláštní paradox, o kterém píše Hana Konečná ve své knize Na cestě za dítětem: během dlouhého období neplodnosti se některé ženy natolik upnou k představě ideálního dítěte, že nakonec nejsou schopné skutečné dítě přijmout. Stejně jako Julie. Ano, většina z nás si mateřství představovala růžověji, některé situace nás nemile zaskočí...mnoho z nás si zoufalo nad miminkem, co dokáže řvát 6 hodin v kuse, mnoho z nás má pocit, že mu rupne žilka, když píše s prvňákem úkoly (puberťáky ještě nemám, doplním později). Ale nechybí nám cit a víra v to, že "je to jen období."
Ne však Julie. Té chybí vřelost a její hlavní zájem je "co tomu řeknou lidi." I pro tají skutečný původ malé Agnes, což se ukazuje jako velká chyba. Nevěřím tolik na "volání krve," ad Rok kohouta, ale spíš na krizi identity, kdy romské dítě díky předsudkům společnosti najednou nepatří ani mezi majoritu, ani mezi minority. Něco mi ale říká, že by Agnes dopadla podobně, i kdyby nebyla Romka. A bůhví, jestli by se kdy vysněné a naplánované Anežce přiblížila i biologická dcera.
Štítky knihy
drogy útěk adopce psychologické romány potrat Romové, cikáni puberta mateřství alkohol matky a dcery
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Kniha Anežka je v
| Právě čtených | 13x |
| Přečtených | 2 156x |
| Čtenářské výzvě | 481x |
| Doporučených | 88x |
| Knihotéce | 372x |
| Chystám se číst | 760x |
| Chci si koupit | 155x |
| dalších seznamech | 8x |
Knížka je dobrá, dobře se četla, jen ten konec je dle mého trochu divný.