451 stupňů Fahrenheita
Ray Bradbury (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/250728/mid_451-stupnu-fahrenheita-6Eg-250728.jpg
4
3728
3728
451 stupňů Fahrenheita je teplota, při níž papír hoří. V Bradburyho temné vizi budoucnosti nejsou hasiči vybaveni vodními stříkačkami, ale plamenomety, které ničí poslední svědectví svobodného myšlení – knihy. Až do dne, kdy si hasič Guy Montag začne klást znepokojivé otázky… Román vychází v nově revidovaném překladu s úvodním slovem Raye Bradburyho. Kniha je doplněna původním doslovem Josefa Škvoreckého k prvnímu českému vydání a esejem Františka Novotného k současnému aktualizovanému vydání.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2015 , PlusOriginální název:
Fahrenheit 451 , 1953
více info...
Přidat komentář
Doporučená četba. Tohle bylo doopravdy otřesné. Myšlenka pěkná, ale zpracování a jazyk autora se nedaly vydržet.
S největším sebezapřením jsem knížku dočetla, ale už nikdy víc.
Semienko citu v zápase s temnotou, diktatúrou, plytkosťou a chladom. S chladom v spoločnosti, aj v sebe samom. Hrôza je v tom, ako veľmi sa náš dnešný svet už na tú 70 rokov starú víziu podobá. Takmer poetický dojem z knihy, i keď je to písané ako próza. Viem si predstaviť film v réžii Ridleyho Scotta.
451 stupňů Fahrenheita jsem četla k maturitě a můžu to jem doporučit. Je to poměrně rychlé a jednoduché čtení. Určitě bych při čtení dávala pozor na detaily a hlavně na konec knihy :)
Kniha je záměrně psaná košatým jazykem, aby kontrastem ke světu který miluje jednoduchost.
Ačkoliv je to kacířská myšlenka, ale nebyl by nás svět šťastnější kdyby byl jednoduší? ;-)
Kniha je přes 50 let stará a přesto působí jako obžaloba dneška.
Bradburyho klasika. I když spatřila světlo světa už před skoro 70 roky, pořád má co říct!
Hrůzostrašný, ale vynikající popis nevábné budoucnosti. No, celodenní celostěné ovlivňování už máme...
( Původní komentář - druhá věta, ve které místo ovlivňování bylo slovo šaškárny- mi byl přesunut do diskuzí, protože prý obsahoval buď spoiler nebo to NEBYL MŮJ NÁZOR. Upravila jsem to tedy drobátko, ale řeknu vám...:-(((( )
Jsou Bradburyho dílka, která stojí na příběhu, jiná na atmosféře, další na emocích zachycených ve slovech, mnohá na rozvedené myšlence. K posledním patří tato kniha; nabízí konstrukt budoucí (možná) společnosti jako vystřižené z Orwella či nověji ze Sorokina skrze osobní příběh požárníka (čti: státem placeného paliče knih) Guye Montaga, jenž se vymaní z obecně diktované bezmyšlenkovitosti a vydá se na cestu za individuálně prožívaným, i když těžším osudem. Apelativnost knihy je respektuhodná, osobně mám raději nostalgii Marťanské kroniky.
Na to, že sci-fi literatura jde mimo mě, se mi kniha velmi líbila. Společnost, která je popsána v knize, je příliš konzumní. Lidé žijící ve městech nevědí, co je opravdové štěstí, jsou si navzájem cizí, nedokážou se pochopit, jsou to jen stroje. Knihy jsou považovány za hrozbu, protože je v nich ukryto vědění – kdo čte, nemůže být roven ostatním. Je těžké uvěřit, že toto podobenství vzniklo počátkem 50. let.
Dotkl se mě Bradburyho poetický a upřímný styl prózy; autor vás nechává přemýšlet, zda jste schopni svobodně myslet. Je to jednoznačně kniha, nad kterou se budete zamýšlet i nadále po přečtení. Doporučuji všem, kteří rádi nahlíží na společenské problémy a jsou ochotni věcem věnovat více času na přemýšlení.
Vynikající kniha! Při čtení mi mnohokrát běžel mráz po zádech. Utopický svět daleké budoucnosti mi totiž připadal až moc známý. Jako by se děsivé vize přetechnizované civilizace už plnily.
„Knihy se zkrátily. Zkondenzovaly. Vykuchali je. Víc obrázků než textu.“
„Strčím děti na devět dní z deseti do školy. Jsou doma na tři dny za měsíc a to je docela dobře snesu, není to vůbec nic strašného. Posadíte je do televizního pokoje a otočíte vypínačem.“
„Máme všechno , co potřebujeme ke štěstí, ale šťastni nejsme.“
Lidé se baví u telestěn, nečtou. Je to zakázané. Požárníci spálí byt každého, u koho se najde kniha. Ale lidé už ani nemají zájem číst, takže požárníci stejně vlastně nejsou potřeba. Lidé přestali přemýšlet, jen se baví, nakupují a zase se baví. Bradbury nám představil naprosto odlidštěnou civilizaci založenou na konzumu zábavního průmyslu.
V mnohém mi tato kniha připomněla Orwellův román 1984.
Ač se jedná o scifi, nečekejte nic vysoce technického. Autor se zaměřuje na lidské vztahy víc než na popisy technických vynálezů. Také jeho jazyk je velmi poetický. Zvlášť závěrečná část knihy vám může připadat trochu zdlouhavá, protože jde o skoro lyrický popis konce války. Kniha je plná nádherných metafor a zajímavých přirovnání.
Ještě zmíním jeden malý detail. Na mě osobně možná nejvíce zapůsobilo setkání hlavního hrdiny s Clarissou. Její pohled na svět obdivuji a sám na sobě pozoruji, jak se mi také vlastně vzdaluje.
Chcete-li si trošku zapřemýšlet nad tím, kam možná spěje naše civilizace, přečtěte si tuto knihu.
Ano. Zasloužím si pranýřovat! Trvalo mi léta dostat se k takové profláklé klasice. A po filmovém zpracování se opět přiznávám; knížka je snad v každém myslitelném ohledu lepší.
Dystopická společnost konečně nevypadá tak tuctově jak nám ji prezentují knížky pro náctileté.
Dějová linka v podstatě není důležitá – možná proto měl film problém zachytit hloubku a krásu knížky. Všichni to známe ze školy – požárníci pálí knihy, aby si lidé mohli nerušeně gumovat své hlavy dekadentní nekončící zábavou. Fungování společnosti a vysvětlování paradigmat, na kterých je Rayova představa zbořené Ameriky založena, je čtenáři dávkována postupně, často v náznacích.
Ray nám pomocí prizmatu vnitřního světa hlavního hrdiny, kterého marasmus dožene k vzepětí se vůči statusu quo ukazuje sílu jedince a jeho odhodlání bojovat za krásu o které je přesvědčen, že je trvalou hodnotou. Epizodický děj se skládá z klíčových momentů. Hlavní hrdina nejdřív pochybuje. Pak díky katalyzátoru v podobě mladé dívky jeho pochyby metabolizují do vnitřního přesvědčení. To pak podléhá tvrdé zkoušce v podobě nerovných dialogů s kapitánem, který ve svých replikách používá „slova nepřítele“ pro demonstraci správnosti systému. A to nemluvím o možných paralelách na aktuální témata/obavy.
Myslím, že o této knížce by se toho dalo napsat hodně. Skýtá v sobě několik vrstev a množství podnětných otázek, postojů, které sama shazuje. Jednoduše řečeno – dobrá knížka! ♥
Knížka, jejímž posláním je podle mě předání odkazu, nebo možná varování, budoucím generacím. Je pozoruhodné, jak se autor v roce 1953, kdy knihu psal, trefil z dosti velké míry do situace v dnešním světě. Jedná se sice o sci-fi příběh, nicméně vnímavější čtenář jistě pochytí mnoho myšlenek, které docela vystihují dnešní společnost. Doporučuji k přečtení, nutí k zamyšlení.
Nejprve byl u mě film, teprve pak kniha. Ona není úplně bravurně napsaná, ale má skvělou hlavní myšlenku. Lidé sami chtěli zničit knihy, aby je neznepokojovaly. A hlavně: "Chceme se bavit." Jak to mohl ten Bradbury všechno vědět? Asi to bylo už za něj - a to nebyl internet a virtuální svět. Jsem rád, že smím číst velká díla světové literatury - a občas potkám někoho, kdo je taky čte. Díky tomu nepropadám skepsi.
Já si nemůžu pomoci čekala jsem něco víc. Je to asi prokletí ikonických knih, které jsou všude stavěny na odiv. Já pak při čtení říkám, je něco špatně se mnou, nebo s tou knihou? Jak to že neplní očekávání, které jsem do ní vkládala. Čtu stejnou knihu jako ty ostatní?
Pointa příběhu je krásně vymyšlená a zápletka také, ale něco mi tam chybí. Nějaký ten puzzle prostě nezapadl kam měl :(
Tato kniha nabízí jedinečný nápad skrze "Pálení knih". Celý děj byl pro mne osobně velmi pomalý a myslím si především, že to bylo díky někdy až přehnaným metaforám a příliš velkému popisu pocitů. Kniha je velice zajímavá, především mě zaujala část kdy se popisuje to, jak lidem stačí kvantita, aby byli spokojení. Například přečtou rozbory knih, ale co opravdu kniha dává, to se už tímto způsobem nedoví. Prostě lidstvo je spokojené, ale postrádá to nějaký ten život. Pro mě velice pravdivé, protože v dnešní době, lze taky vidět, že jsou lidi pořád mimo svůj život a zabývají se třeba tím, co je televizi nebo časopisu.
Myslel jsem, že to bude drsná knížka pro chlapy, ale ukázalo se, že má, co dát všem, proto hodnotím jako knížka pro milovníky knih... Určitě je, ale skvělá tak neváhejte přečíst!
Výborná kniha, občas se těžko četla, když si člověk uvědomil, že dost podobností je schopen najít i ve skutečném světě.
Bombardéry lítaj nad hlavami, ale nikoho nijak zvlášť nezajímá, že probíhá válka. Lidi jsou mnohem spokojenější, když nemusí přemýšlet nad nepěknými věcmi. Život je mnohem jednoduší a snazší s arogancí a ignorancí. lepší si zapnout nějaký hloupý pořad v bedně a brát prášky na spaní. Pozor však na ty, jenž by chtěli něco víc! Inteligence není žádána, proto se pálí knihy, které však společnost sama zavrhla.
Ta myšlenka zdegenerované společnosti je na knize to nejpoutavější, jelikož je to stále aktuální. I dnes v roce 2019 mohu pozorovat, jak spoluobčané konzervují do svých bublin názorů, jenž jim vyhovují. Jsou líní, zpohodlnělý a neudrží dlouhodobou pozornost, na čemž mají podíl sociální sítě, které předhazují rychlý, intenzivní, zábavný ale vesměs prázdný obsah a na lidech se to nevědomky podepisuje.
Mám rád dystopické vize budoucnosti. jednak mi ta myšlenka mi vždy přišla fascinující a druhak to sebou nese varování, nad jehož validitou je dobré se pozastavit. A taky je dobré číst knihy, protože dobré příběhy nám rozšiřují emoční inteligenci. Empatická a vzdělaná společnost je pak nejhorším nebezpečím pro totalitní režim - nebo pro dystopii.
až jsem se opotil, jak prorocky přesný Bradbury byl v roce 1951!
všimli jste si, že vědci nikdy nejsou ve svých prognózách tak přesní jako umělci?
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie zfilmováno 20. století americká literatura rozhlasové zpracování o knihách
Autorovy další knížky
| 2001 |  451 stupňů Fahrenheita |
| 1959 | Marťanská kronika |
| 1989 | Kaleidoskop (70 povídek) |
| 1995 | Pampeliškové víno |
| 2017 | Ilustrovaný muž |
Další dílo řadící se do antiutopie získalo můj obdiv. Je zde vidět paralela s Orwellovým románem 1984. Bradburyho dílo je svým způsobem stále aktuální, jelikož jsem zde nacházel podobnosti s dnešním světem. Stejně jako Orwell varuje před fanatismem a nedemokratickým režimem.