Vlastimil Vondruška

PetrZastávka, docela humorné od někoho, kdo si založil účet dnes...ad váš první zdejší příspěvek. Beru zpět a omlouvám se, že jsem špatně přečetla v profilu vaše data.

Vestička, provokatér jste jedině vy. Co kdybyste si své rádoby ironické poznámky nechala a místo toho si přečetla zdejší příspěvky. Protože, kdybyste si je opravdu přečetla, zjistila byste, že kritika směřuje ne k tomu, že si pan autor dovolil vyjádřit, ale co říká a na základě čeho říká.

Tak tedy k věci. Hodnotím knihy a autory podle toho, zda mě bavilo jejich knihu číst. A u knih V. Vondrušky mě to bavilo, stejně jako u knih jiných autorů. A podle toho je hodnotím. Tečka.

Lectore, ty provokatére. Ano není třeba se vyjadřovat k ostatním. Všichni ví kdo je tu kdo. Tebe tu všichni chtějí, a jsi tu v úctě pro tvůj charakter, tak si toho važ (To byla ironie). Těm , kteří nesouhlasí s tím , jak se tu mluví o Vondruškovi, jen kvůli tomu, že si dovolil vyjádřit se o současné politické situaci, doporučuji vyjádřit se k Havlovi . Ale opatrně. To je totiž to jediné, co na ně platí.

Je zvláštní, kolika lidem V. Vondruška najednou vadí a neváhají si založit profil, aby to všem na databazeknih mohli napsat a hodnotit jeho literární kvalitu a odbornou erudici.

Na doporučení přátel jsem si chtěl jeho knihy přečíst. Zkoušel jsem ji přečíst několik, ale nedočetl jsem ani jedinou. Podle mého je Vondruška grafoman, který chrlí naprostý literární odpad. Navíc jeho pseudohistorické spisky jsou plné naprostých historických nesmyslů.

Sandík, ano, napsat historický román, z doby, o které už můžeme čerpat jen z historických pramenů, je vždy těžké. Samozřejmě, že každý autor pracuje se svou osobní autorskou licencí. Nakonec , vždyť to dělá román románem. Bohužel, a to není zdaleka jen případ pana Vondrušky, také to zmiňuji v některých svých komentářích, převážně současní autoři historických románů, používají tu popisovanou historii jen jako “kulisu“, vyprávěnou stylem, že to samé by mohli zařadit prakticky kamkoliv v čase. Takové “hry o trůny“ v pravěku, středověku i v dávné budoucnosti. Jak to pojmenovala, dle mého zcela správně, jedna paní uživatelka. ”Současný“ jazyk, “současné“ uvažování a chování, zlo nemůže být jen obyčejným zlem, jeho nositelé musí mít všechny možné úchylky, které kdy byly popsané, atd. Pak se tu tedy můžeme dočíst, "...a mohl tam být i nějaký ten sex, pak by ten popis středověku byl dokonalý...", divení čtenářů, když se dočtou, co už bylo i v tom “temném“ středověku možné, protože v něm přeci možné nebylo vůbec nic. Četla jsem též názor, že autorovi určitě jisté reálie jsou známé, ale protože předpokládá, že z velké části, je znát čtenářstvo nebude, tak záměrně je neuvede, tedy uvede jejich velmi upravenou, nesprávnou verzi. To mne potom přivádí k myšlence, proč čtenáři tedy tak touží po románech např. z toho, nyní “moderního“, středověku (?!?).
Od pana Vondrušky jsem četla jednu jeho historickou detektivku. Nijak mne nenadchla, a protože už mám rozečtené jiné autory stejného žánru, neviděla jsem a nevidím důvod ve čtení jeho tvorby pokračovat. Přesto, diskuzi kolem jeho díla sleduji zde již od jejího počátku. Když se autor pustil do komentování dneška, když se začal vyjadřovat velmi zásadně a hlavně z pozice historika, začala jsem si všímat více, a také kritiky jeho závěrů od dalších historiků. A když k tomu ještě přidám to, že pan autor si jaksi “upravuje” i svůj, prezentovaný životopis, mínění o něm jsem si již udělala.
Kdybych měla dát nějaké tipy, které historické romány považuji za čtivé a zároveň za “věrohodné ”, tak bych mohla uvést: romány paní Pargeterové, paní Penmanové, pana Cornwela. Dále román 1813 – Válečný požár (S. Ebertová), Bohovia mrznú v zlatej hmle (L. Passut), Spící Venuše – Život Giorgionův (CT Scharten, MS Antinková – Schartenová), Staří a mladí (L. Pirandello) … Věrohodné mám schválně v uvozovkách. Nejde mi o 100% přesnost, ale o co nevětší přesnost v atmosféře a v duchu té, které doby.

Napočítal jsem, že od roku 2000 vydal 63 románů a zhruba 20 knih ,,odborných" a pro děti.

,,Grafomanie, to není mánie psát dopisy, intimní deníky, rodinné kroniky (to jest psát pro sebe a pro své blízké), ale psát knihy (to jest chtít mít publikum neznámých čtenářů). Není to mánie vytvořit novou formu, ale vnutit své já jiným. Nejgrotesknější verze touhy po moci." M. Kundera

Vestička: To asi ano, ale nenapsal bych to tak. Ale i kdyby ano. Byl by to důvod se zrovna toho držet jako klíště? Nebo si na podstatnější protiargumenty netroufáte?

tomu nejhloupějšíu komentáři jsi dal palec Sandíku.

Vestička: Troufám si tvrdit téměř s jistotou, že obojímu věnoval "průměrný poddaný Přemysla Otakara II" týdně více času než průměrný občan České republiky dnes. V jakém to bylo poměru samozřejmě přesně nevíme, ale rozhodně to není tak, že bychom k tomu vůbec neměli prameny a celé to bylo zahaleno těžkou mlhou. A prameny co máme rozhodně dokládají, že "člověk středověku" věnoval otázkám posmrtného života a tedy i náboženství času a energie velmi mnoho. To se samozřejmě vůbec nevylučuje s tím, že taky často hřešil. Někdy se to dokonce vzájemně podmiňuje (samozřejmě v přesně daném pořadí, nejprve hřích a až pak modlitba a lítost)...
PS: Nepřijde vám poněkud trapné, že když hodláte vést polemiku, chytnete se toho nejhloupějšího protiargumentu, který je k dispozici a pak se ho držíte s vytrvalostí psa, který svou, už notně ohlodanou kost, svírá v zubech a vrčí na každého, kdo se jen přiblíží?

hezké na tom je , že nemáme ani tušení, kolik hodin týdně strávil průměrný poddaný Přemysla Otakara II při modlení, a kolik se sklepnicí. Jak by řekla teta Kateřina, kdo chce psa bít, hůl si vždy najde, a nemá cenu to dál rozebírat. Leda by někdo dokázal říct co je na Vondruškovi odporného. I když dejme tomu přiznáme, že je grafoman.

Vestička: Sinkiewicz je poměrně přesný třeba v Quo Vadis, což je dáno asi tím, že antický svět je tomu našemu kulturně vlastně blízký a dále tím, že mu je vlastní křesťanské téma, jinak ale i on často podléhá romantickému pohledu na minulost. Je ovšem fakt, že křesťanští autoři při psaní historických románů alespoň nepodceňují význam víry. Tady bych připomněl třeba Durycha, který je místy taky neuvěřitelně přesný. Skvělý je i Šotola v "Tovaryštvu". V jiných knihách je ale hrozný (Svatý na mostě). Jinak z českých autorů připomenu ještě Zikmunda Wintera, což byl archivář a historické prameny znal velmi dobře. Podšívala neznám. Daněk? Ten je někdy skvělý a jindy úplně mimo. Někdy asi i vědomě. Třeba jeho slavný "Dialog s doprovodem děl" je čirá fabulace, byť nesmírně silná. Realita je totiž často méně zajímavá než literární fikce, takže silní autoři pracují radši s ní (totéž úplně klasicky Zdeněk Mahler). Vondruška? Jeho líčení středověku plné erotických dobrodružství a s velmi malým důrazem na víru, fenomén tehdy bezpochyby nejsilnější, byť často pověrečný různě pokřivený, za věrné fakt nepovažuju. Podotýkám ale, že nejsem žádný Vondruškův znalec. Jeho knihy mě jednoduše nepřipadaly příliš zajímavé a výše popsanými věcmi mě i štvaly, tak jsem nikdy neměl žádnou potřebu je výrazněji číst. Znám je spíše namátkově. Selinko ani Mc Cullough neznám.

Henrik Sinkiewicz, Zdeněk Pošíval, Oldřich Daněk. I Vondruška je ve svých epopejích historicky věrný. Annemarie Selinko, a co třeba taková Collen Mc Cullough.

siena: Jenom drobná poznámka: Osobně mám, zatížen odborností historika umění dojem, že napsat slušný historický román, který je zároveň věrný, je takřka nadlidský výkon. Sám neznám téměř žádného autora, jehož historické romány bych považoval za historicky přesné. Tedy s výjimkou autorů popisujících historii relativně nedávnou, například romány z doby druhé světové války. Tam to jde, ale historicky věrný román z období baroka či renesance, neřkuli středověku, to je pro většinou autorů vážně problém. Každý si do historie vkládá vlastní obsahy a skutečně rozumět minulosti dokážou jen nemnozí, většinou profesionální historikové. Ti ale zase většinou nepíšou romány, nýbrž odborné práce. Jako jediný se mi vybavuje Umberto Eco. Kdo dál? Klidně nadhazujte ;o)

Vestička, nezlobte se, ale tím svým posledním komentářem, podporujete tezi, že nadávat, a znovu opakuji, velmi vulgárně, svým oponentům je správná věc, že s tím souhlasíte. Je pak zajímavé, že když použije někdo hrubou záplatu, a to se opravdu nezlobte, slovo grafoman není, tak je oheň na střeše. Pouze tím potvrzujete to, o čem tu někteří píšeme již delší dobu, co zmiňuje pan uživatel Lector ve svém příspěvku. Na rozdíl od vás, mne, tyto nechutné, stále dokola opakující se útoky, které se v posledních 8-9 letech jen stupňují, na tzv. "nepřátele státu", v klidu nenechávají. A znovu musím jen poznamenat, že zaznívají na místech, kde bych je, právě před těmi 8-9 lety, nikdy nečekala, že by mne nenapadlo, že se s nimi vůbec setkám. Natož na stránkách...Váš knižní svět.

Pokud napíšete pouze - odporný grafoman, není to názor, ale jenom takové plivnutí. Já v tom vidím pouze závist. Vondruška si může říkat naprosto co chce, je to názor soukromé osoby. Pokud by se Vondruška stal, jako člověk bez jakékoliv zkušenosti a potřebného vzdělání, prezident, a že to tu už bylo, byla by to samozřejmě katastrofa. Ale on se vyjádřil, že nikam kandidovat nebude, je si vědom toho , že být spisovatel k prezidentování nestačí. Můžete být v klidu, já ovšem v klidu být nemohu, nikdy nevím, co jiní vymyslí.

braunerova: Nápodobně.

Vestička, zdá se, že Vám nevadí, že je tu vulgárně, a to s použitím velmi přízemních vulgarit, nadáváno jinému autorovi, že je tu velmi neomaleně naváženo do těch, co si dovolili napsat kritický komentář. Kdybych měla použít stejnou metodu na souzení čtenářů pana Vondrušky, jaký použil pan uživatel braunerova, který jste kvitovala, tak to by se Vám nejspíš asi nelíbilo, viďte? Málokoho by to totiž napadlo.
Autorů, kteří dokáží napsat poutavý historický román s co největší přesností, není úplně málo, stačí se porozhlédnout po štítku, historický román, či do zdejšího diskuzního vlákna, do "klubu čtenářů historického románu". A znovu bych ráda připomněla, že kritika, alespoň jak jsem zde prezentovala já, není kritikou jeho beletristické činnosti, i když už jsem několikrát zahlédla v komentářích, jak je to vlastně jediný "správný"náhled na středověk, ale jeho tvorby publicistické. A je velmi zarážející, že mnozí čtenáři jeho románů se tu zlobí, jaké nepřesnosti jsou v jeho románech, ale zcela "nekriticky" aplaudují právě jeho analýzy dneška, či budoucna. Proč zrovna v nich by měl pan Vondruška zacházet s historií jinak. (?!?) Nakonec, on s ní zvláštním způsobem zachází i ve svém prezentovaném životopise...

R.E.M. To je také dobře, že máme různé názory, jinak by to byla hrozná nuda. A s vámi o VV budu rád diskutovat.