Hermann Hesse

Geniální autor, humanista, prozaik, mimo jiné i malíř, ale taky geniální básník. Myslím u nás nedoceněn. Třeba projít více, než ho soudit na první dobrou. A opět velké díky Vl. Slezákovi i ostatním překladatelům, např. jeho básní.

Mě nakonec autor začal nudit (pohádky, Demian, a kus stepního vlka).
Myslím, že za to může autorův styl, který pro mě, po přečtení kusu z díla C. G. Junga nebyl zajímavý.
Je to celé psané ve stylu mýtického výkladu pohádek, a lá jungiánská psychologie, no.

Hesseho knihy sú tak zvláštne melancholické a clivé. Nie však samoúčelne. Sú plné múdrosti a skúsenosti. Cítiť z nich autorovu ušľachtilosť a poznanie. Rada ich čítam a nechávam sa unášať autorovým majstrovstvom. Je mi blízka Hesseho lyrická epika, melodickosť jazyka, pomalé tempo rozprávania, spôsob výstavby príbehov, krásne generované obrazy, typy postáv a v neposlednom rade posolstvo, ktoré jeho diela vždy obsahujú. Sympatizujem tiež s jeho humanizmom, antimilitarizmom, nemešťanstvom, príklonom k prírode a individualistickými hrdinami.

Opravdový humanista (ne jak pro příklad jistá česká "ikona" která přišla s orwellovským termínem "humanitární bombardování") a který ideály lidství uctíval bez rozdílu (ne jak selektivní "ochrana lidských práv", kde se to hodilo hegemonovi, který měl tu zmíněnou "ikonu" namotanou na pařátu). Dost už ale o něm, Hesse byl mnohem vyšší morální a humánní kapacita, s konstantními postoji. Musel to být citlivý a jemný člověk a žádná diktatura ani demokratura ho nezlomila, aby se před ní plazil a jakkoli sloužil jejím cílům. Tak jak on dokázal psát o přátelství mezi muži to snad nedokázal nikdo - i když to občas už zdánlivě překračovalo heterohranici. Velká poklona, jeho dílo nebo tedy co jsem zatím měl tu čest číst je jako závan starých (ještě dobrých nezkažených) dob.