Francesco Petrarca citáty

italská, 1304 - 1374

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Citáty (22)

„... Způsob jeho tyranské vlády je podivný: nenosí ani korunu ani purpurové roucho ani zbraně, nýbrž jen hrubou halenu, a hrbí se ne věkem, nýbrž z pokrytectví; oporou je mu ne výmluvnost, nýbrž chmurná vážnost... Tak se plíží síněmi královských paláců a opřen o hůl utiskuje ponížené, pohrdavě potlačuje právo a hanobí všechnu božskou i lidskou spravedlnost... A v tomto ohledu, bych rád zmínil Ciceronova slova: Že právem pykáme, neboť kdy bychom nebyli nechávali zlé činy mnohých bez trestů, nikdy by jediný člověk nedosáhl takové míry zpupnosti... Kardinálu Janu Colonovi o cestě do Neapole a o ohavnostech tamní královské rady. V Neapoli 29. Listopadu 1343“

„Až uvidíš, kolik lidí tě předešlo, uvaž, kolik jich jde za tebou.“

„Dva milostné dopisy píšeme těžko - první a poslední.“

„Jak krásná je smrt toho, kdo hodně miloval!“

„Jen malou vášní plá, kdo vyslovit ji může.“

„Jen své nitro důkladně prozkoumej a zjistíš, že vše, co znáš, je ve srovnání s tím, co neznáš, jako potůček, který vysychá za letních veder, ve srovnání s oceánem. (...) Kolik je v přírodě věcí, k jejichž pojmenování nám chybějí příslušná slova!?“

„Jsou city, které se nedají vyslovit jinak než mlčením.“

„Kdo vypoví, jak hoří, málo hoří.“

„Knihu Augustinových Vyznání jsem zavřel rozhněván na sebe, že i teď obdivuji věci pozemské – já, který jsem se měl již dávno poučit od pohanských filosofů, že mimo ducha nic není hodno obdivu a že před jeho velikostí nic není veliké. (...) Jak často, myslíš, jsem se toho dne při návratu obracel a vzhlížel k vrcholu té hory – a zdála se mi být sotva na loket vysoká proti velikosti lidského myšlení, kdyby jen se neponořovalo do bahna pozemské hanebnosti.“

„Knihy dovedly některé lidi k poznání a jiné zase k šílenství.“

„Knihy nemají být nábytkem, který by zdobil dům. Mají být potravou, která živí ducha.“

„Knihy nemají být nářadím, které by zdobilo dům, nemají býti cenným zbožím, nýbrž mají býti zásobnicí, která živí ducha.“

„Největší závist vzniká vůči těm, kteří vlastní silou vzlétli a tak unikli ze společné klece.“

„Neuznávám jiné rozkoše než učit se.“

„Opravdu bych si přál, abych mohl říci, že jsem nikdy nepodlehl svodům těla, ale lhal bych, kdybych to tvrdil.“

„Říkej: "víc dělat nechci" místo "víc dělat nemohu"“

„Své přátele dělím na ty, které obdivuji, na ty, které ctím, a na ty, s nimiž mám soucit.“

„Šlechticem se člověk nerodí, stává se jím.“

„Toužím po ničem netoužit“

„Toužím po ničem netoužit.“

„Umět vyslovit, jak strašně mám rád, znamená milovat; ale málo.“

„Zem, kde dny i v létě jsou mlhavé a krátké, rodí lid, jenž neví, že smrt je bolestná.“