Sto sonetů Lauře

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Půvabné milostné básně konce středověku.
Vybral, přeložil, vysvětlivkami a doslovem opatřil Václav Renč.

https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/245575/sto-sonetu-laure-245575.jpg 3.757
Žánr
Literatura světová, Poezie
Vydáno, Vyšehrad
Orig. název

Rime di Francesco Petrarca, 1926

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (8)

Kniha Sto sonetů Lauře

Přidat komentář
tebiT
13.10.2020

Kdo z nás vypoví tak krásně,
co zde zapsáno jest.
Lidské je city v srdci nést,
však proměnit je v básně?

Toť úkol daný géniovi,
a nebýt citů, co v něm vzpláli,
bychom chválu nevzdávali
Francesku Petrarcovi.

Jen Píseň Písní Šalamouna
možno srovnat s těmi sonety,
jenž vedou nekonečnou tmou, na

vrchol hory, skály pevné,
nechť se nikdy nerozpadne;
ne jak z písku sypká duna!

ronave
11.02.2019

Petrarca ve svém díle opjevuje Laury krásu a její svrchované vlastnosti. V milostné poezii píše o své duchovní lásce.
Kniha je rozdělena na dvě části: 1) Za života paní Laury, kdy on sám ji považuje za bohyni a 2) Po smrti paní Laury, kdy ji začne považovat za ženu...

Kniha mě nijak zvlášť nezaujala, ale jako náhled do Itálie 14.století by to šlo ;-)

"Líbáš ty oči, z nichž se na mne rojí
milostné včely, že jsem plný ran.
Jda za pokladem, jenž mi odepírán,
jak soumrak klopýtám s cestou svojí."


Lily101
24.07.2018

Poezie, kterou jsem si jednou hodlala přečíst a "Čtenářská výzva 2018" mě k četbě přivedla o něco dřív. Leč i po přečtení si úplně nejsem jistá, jak se s hodnocením knihy vypořádat.

Četla jsem ji s malým zaujetím, protože doba je přeci jen o dost jiná a úvodní část knihy tak na dnešního (spíš asi mladého) člověka až úsměvně zdrženlivá. Možná se ke knize vrátím, až budu starší.

Tři hvězdičky dávám za téma, pár veršů plných životních mouder a v jistých částech autentičnost (např. SPOILER v druhé části především tesknost a nedokázání k smíření se se ztrátou).

vlkcz
24.06.2018

Tématicky poněkud jednostranné :-) Tedy, ve skutečnosti se kromě obdivu k Lauře (v první části) objevuje ještě pochopení marnosti lidského snažení a spíše než o lyriku milostnou jde o lyriku náboženskou (ve druhé části Po smrti paní Laury - a upřímně, tahle zhruba třetina výběru má mnohem větší hloubku).
Díky poznámkám k některým sonetům navíc čtenář získá trochu představu o tom, jak náročné může být překládat poezii a že mluvit např. o Petrarcovi a jeho poezii může být velice ošemetné, pokud člověk zná jen překlad. A to i v případě jako je tento, kdy překladatel (a přebásnitel) Václav Renč odvedl skvělou práci.

Kuža007
03.04.2018

Petrarca zde krásně zbásnil svou lásku k Lauře.

bruntal
09.01.2018

Už mlčí vítr, nebesa i zem
a všechna zvěř i ptactvo dřímá v hloží,
už krouží tmou noc s hvězdným kočárem
a moře bez vln odpočívá v loži…

A já bdím, hořím, štkám a před sebou
mám stále ji, své sladké sužování,
válka mě ničí, hněv a žal mě rvou
a mír mi dá jen pomyšlení na ni.

Tak z téže jasné studny pramení
sladkost i hořkost, kterou polykám,
táž dlaň mě hojí a hned ranní zase…

A nemá konec to mé trápení:
tisíckrát za den hynu, ožívám,
protože mám tak daleko k své spáse.

Ty zlaté vlasy, co tak sladce vlály
a co je vánek splétal v prstencích,
ty krásné oči, co tak hořívaly
tou něžnou září, co teď hasne v nich,
ta tvář a soucit, rozestřený na ní,
ať to už byla pravda nebo klam:
jaký div, že jsem se chytl na potkání,
byl-li troud lásky ve mně přichystán?
Když přicházela, když se kolem brala,
šla jako anděl, a když promlouvala,
jako by někdo z nebe promlouval.
Bylo to pro mne božské navštívení,
živoucí den; a i když se dnes mění,
i když luk klesá, rána trvá dál.

jolii
14.03.2016

Kdo vypoví, jak hoří, málo hoří!

Verrrunka
07.04.2014

Možná až trochu fanatické, nemyslíte? :-))