Barbara Nesvadbová citáty

česká, 1975

Citáty (100)

On se o život neprosil. Já ho chtěla.


Po každé zkušenosti si namlouvám, že příště to bude lepší, protože už vím to a to a neudělám to a to. Už se nebudu vázat, zvykat si, čekat. Proč pak na svá předsevzetí zapomenu, zasním se a zase zkouším? Žiju, jako by můj život byl jen přípravkou na něco dalšího. Na něco, co teprve přijde. Takhle se v krátkých, intenzivních filmech prozkouší až ke hrobu. A až budu umírat, budu stejně zatraceně pitomá a naivní jako dnes.


Pořád doufám. Jsem dokonce schopna doufat, že  jednou doufat přestanu


Princ. Je první asociace, kterou k tomuhle muži mám. Mohl by hrát prince v pohádkách. Iluze


Proč bych se vlastně měla citu k němu zbavovat? Programově si rozkázat? Myslím na něj, když jsem smutná, když se bavím, i když s někým jiným spím, tak proč se toho citu zbavovat? Vždyť je to to nejcennější, co mám.


Proč nás přestane bavit ručník a tělo někoho, kdo nás před časem bavil k zbláznění?


Propadám se do kouzla jeho polibků. Kdykoliv zavolá, sevře se mi srdce. Kdykoliv se se mnou miluje, zastaví se svět. Iluze


Propadla jsem se do absolutní závislosti. Alespoň si to umím přiznat. Vím, že bez něj neumím žít. Bez patosu. A sentimentu. Nedokážu bez jeho těla být. Iluze


Překvapuje mne, jak často M. vyslovuje, co já si myslím. Jak si neustále píšeme stejné věty. Takřka ve stejné minutě. Jak jasně cítím, co on chce udělat. Iluze


Pustit představu ideálna je pro generaci, která byla vychována v podmínce dokonalosti, skoro až nemožné.


Reálně jsem jí zlomil srdce. Jen proto, že jsem se bál přijít o svůj stereotyp. O svoje pohodlí.


S postupem a absolutní automatizací feminismu ženy spíše lehce ztrácejí, než aby cokoliv získaly.


Skoro každá žena touží změnit svého milence v partnera. Jaká bláhovost. Vždyť přijde o to nejkrásnější!


Skoro každá ženská se předtím, než jde s mužem do postele, ptá: „Co z toho budu mít, když se s ním vyspím? Bude mne milovat? Zůstane se mnou ve stáří a budeme spolu sypat housky vrabcům? Chtěla bych s ním mít dítě?“ Měly bychom přestat spekulovat, předpokládat a doufat. Měly bychom pochopit, že on třeba nezůstane. Že s největší pravděpodobností to bude jen pár hezkých minut a dobrý spánek v noci.


Společnost, svět i věk se může měnit. Touha po bílých šatech zůstává.


Stačí tak málo a oni šeptají: MILUJI TĚ. Devalvace slov? Možná ani ne. Každý je osamělý. Každý. Iluze


Stárnu. Pociťuji to na tom, že nikoho nepotřebuji. Netoužím být zamilovaná, závislá...


Své večery trávím nejraději doma. Je to značně nezábavné sdělení. Že?


Svobodný život je pro některé ženy prostě cennější než pěkný pokoj. Dává totiž prostor pro stále nové a nové sny.


Štěstí se nesmí promeškat. Druhá šance totiž neexistuje.


Tak takovéhle to je. Toto je cit, pro který lidé pálí mosty, vedou války, opouští vlastní děti. Tohle je on. Iluze


Ten, kdo nenávidí, se nespokojí s tím, aby nenáviděného ignoroval.


Těšilo ji, že zčistajasna má ve svém životě muže. Muže, který říká, že po ní touží už bezmála deset let a že nemůže uvěřit tomu štěstí, že se s ní líbá.


Těším se na chvíli, až budu zase milovaná. V tu chvíli přestanu kouřit, přestanu psát a začnu souložit.


Tohle je muž, který mi zlomí srdce. To už vím. To už dávno vím. Jen, Bože, prosím, ať to není hned. Dej mi aspoň chvíli.


Třeba nakonec zjistíme, že rovnoprávnost je sice v rámci tabulek naprosto ideální, avšak není vůbec, ale vůbec sexy.


Třeba tak ohleduplně, jak se choval ke mně, se chová běžně. A ohleduplnost nemusí nutně znamenat lásku. Možná byl prostě jen dobře vychovaný, a protože takových mužů je v Čechách málo, začala jsem si já namlouvat cit, který pravděpodobně nikdy ani neexistoval.


Tuším, že mnoho lidí zůstává v dlouhodobých vztazích už jen z prostého stresu, že by se zase museli svlékat. Před někým novým.


Ty občasné hodiny stojí za celičký svět. Iluze


Upřímně, jsem šťastná za každou minutu, kterou mi dovolil vedle něj prožít. Nevzdala bych se jediné sekundy. Nevyměnila jedinou chvíli. Krátké. Můj milý M., bylo to příliš krátké.