Laskonky

1 13. března

Kniha mi tématy připomínala články o vztazích z časopisů pro ženy. Autorčin styl je ale přece jen literárnější, i když úroveň jednotlivých příběhů se hodně liší.

Knihu jsem nebyla schopná dočíst. Jediné, co se mi na ní líbilo, byl způsob psaní textu do obrazců/tvarů.
Nejsem naivní, ale vlastně mě uráží, že vše se točí jen okolo nevěry, mileneckých vztahů se ženatými muži atd. (K jinému tématu jsem se nepročetla) Na jednu stranu postesknutí nad tím, že to není dobré, že do toho jedna strana stejně projektuje své city... Na straně druhé na mě působí popisovaný způsob žití jako žití bez zábran, plno nezávazného sexu...není právě to, co citově obrušuje ženu?
Pořád dokola propírání toho samého bez snahy změnit pohled a dívat se na svět z jiného úhlu.
Pokud je tohle opravdu ze života autorky, lituji ji.

29 14.09.2021

Moje první kniha od Báry Nesvadbové. Dostala jsem se k ní při jedné z doprovodných akcí MFF v Karlových Varech r. 2017.
Mám dokonce milé věnování od autorky. Kniha mě napoprvé příliš neoslovila. Nedávno jsem se z nedostatku jiné četby ke knize vrátila a některé povídky mě docela zaujaly. Třeba hned ta první Dita Poslední rok mé lásky nebo Mapa vztahů. Velice oceňuji i grafiku - za ní je ta čtvrtá hvězdička

1 01.03.2021

KAždá z povídek je postavená na jednom z kliší, které jsme všechny už stokrát slyšely nebo o nich četly v časopisech.
Nezávazný sex.
Nevěra legální a nelegální.
Zraňování partnera.
A nakonec i to zamyšlení o malých botách...
Ano, jsou to obrovská klišé, ale v podání této spisovatelky nejsou ani omylem nudná. Paní Bára má vybroušený styl, který zkrátka baví.

09.01.2021

Kniha mě moc nezaujala.

1 14.11.2020

Zase jedna z knížek, která za chvíli z hlavy zmizí a její přečtení si připomenu jen ze seznamu ,,Přečteno" Hlubší dojem na mě udělal jen příběh "Renata" a taky trochu "Dita" jinak ztráta času.

14 11.05.2020

S touhle knihou to u mě bylo trochu jako na horské dráze. Začala jsem s nedůvěrou, pak se dostavila úleva, že to nevypadá tak strašně, ale nakonec jsem skončila u vyčerpání, protože ono to bylo pořád tak nějak to samé stále dokola. Výrazněji mě zaujala jen povídka Renata. Nebyl to dobrý nápad. Ten zbytek si za čas asi pamatovat moc nebudu. Kdybych na texty narážela v časopise (ideálně v měsíčníku), nebyl by výsledný dojem tak zlý, ale kniha byla zkrátka únavná. Není podstatné, jestli s autorkou souhlasím nebo ne (někdy ano, jindy ne), ale výsledek mi silně připomínal situaci, kdy jsem na střední škole spolužákům výměnou za různé úkoly z matematiky a programování napsala asi deset fejetonů na téma "Ranní ptáče dál doskáče..." To, co je jednotlivě v pohodě, může být pohromadě k nepřežití.