Mary Challans Renault

anglická, 1905 - 1983

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 10 knih
Perský chlapec
Perský chlapec
Do poslední kapky
Do poslední kapky
Pohřební hry
Pohřební hry
Král musí zemřít
Král musí zemřít

Nové komentáře u autorových knih

Do poslední kapky Do poslední kapky

„Od historičky Mary Renault jsem už četla knihu Písní tě chválím, která je skvělá. Do poslední kapky zachycuje historické období Peloponnéské války mezi městskými státy Spartou a Athénami ve čtvrtém století našeho letopočtu. Ve stejné době působil v Athénách Sokrates spolu se svým žákem Platónem. Téma mě velmi zajímá, tak jsem se těšila, jak mě kniha vtáhne do děje, ale moje očekávání se nenaplnila, jak to už s očekáváními zhusta bývá. Vlastně knize nemohu nic vytknout, naopak, mám ráda, když je autor chytřejší než já a nedá mi nic zadarmo. Většina současné literatury je psaná pro blbce, vše je podáváno polopatě a to mě nudí. Ale nějak tomu chyběl švih. Napětí, které mohlo být díky dramatickým událostem využito lépe, často jen probublalo a vyhladilo se. Ale kniha je to nadprůměrná a určitě ji k přečtení doporučuji. V této krásné scéně Alkibiadés, athénský politik a vojevůdce obviňuje generály Athén z korupce: „Červeň mu stoupla do tváře, ale všemu navzdory si uchoval jasnou hlavu. Promluvil chladně a zvolna, protahuje hlásky podle svého zvyku: ´Vidím, že jsem plýtval svým časem, a vaším zřejmě také. Lýsandra (což byl spartský vojevůdce) uznávám ze dvou důvodů: ví, jak přijít k penězům, a jak je vydat.´ Pak se otočil a odkráčel dříve, než se zmohli na slovo.““... celý text
— Tyet

Král musí zemřít Král musí zemřít

„Autorka nabízí historicky možné a současně čtivé jádro báje o Théseovi, Minotaurovi a Ariadně a tato kombinace mýtu, vlastní tvůrčí invence a historie je rozhodně zajímavá a většinou zdařilá. Děj knihy je bohatý, barvitý a skoro filmově výpravný, na druhou stranu je způsob vyprávění někdy až moc pomalý a dost dlouho trvá, než se nakonec stane to, k čemu se už dlouho schyluje. Autorka si spíš než na akčním napětí dává záležet na popisu prostředí, ale také na psychologii a motivaci hlavních postav. Nicméně právě nutné spojení historie, románu a báje na některých místech vytváří ne zcela logické švy, které ruší. Tak například nedává smysl, proč Ariadna opouští právě v situaci, která je v knize vylíčena, spolu s Théseem Krétu, kromě toho, že tomu tak chce mýtus. Podle logiky vyprávěného příběhu by se spíš měli ihned ujmout vlády a dát poměry na ostrově do pořádku. Tím více je pro mě nepochopitelné, proč by se chtěl Théseus vrátit na Krétu jako vladař i poté, co prožil (a proč Ariadnu opustil) na Naxosu... atd. A jeho váhání, jakou plachtu při návratu vyvěsit na znamení svému otci, je zcela nepochopitelné. Autorka zkrátka potřebovala nahradit opomenutí dané smutkem po opuštění Ariadny, jak vypráví báje, za něco jiného, a moc se to nepovedlo. Jinak je Théseus vylíčen psychologicky vcelku hodnověrně, naopak třeba Ariadna je tu vylíčena velmi prázdně až povrchně, jen jako krásná, zamilovaná kněžka hrající rituální divadlo, jež se od ní očekává, ale kterému sama, oproti Théseově zbožnosti, nevěří - což jí ovšem nijak nebrání v tom zapojit se do divoké dionýské orgie... Moc jsem jí (konečně stejně jako sám Théseus) nerozuměl. Jinak velmi pěkně jsou vylíčeny postavy jako třeba král Agios, Minotaurus i král Mínós, naopak některé (např. řada Théseových milenek a obdivovatelek) jsou úplně zbytečné a nechápu, proč je autorka zapracovala, když je vzápětí opouští a v příběhu nehrají žádnou roli. Celkovou koncepci knihy drží jako Ariadnina nit určitě motiv smrti krále (jak vyjadřuje i její název) a dynamické napětí mezi apollónským světlem helénských bohů a temnými ženskými silami starších zemitých kultů, patriarchátem a matriarchátem, mladším a starším řádem. Celkově jsem četl s výhradami (otázkami a pochybnostmi), ale s chutí. V každém případě je to ideální kniha na prázdninovou cestu do Řecka a zvlášť na Krétu, jak to bylo v mém případě. Prostě hezká četba k moři. 75%.   “... celý text
— witiko

Král musí zemřít / Býk přichází z moře Král musí zemřít / Býk přichází z moře

„Tento dvojromán jsem ještě jako hoch ukořistil (jako četné jiné) z knihovny mojí babičky, předplatitelky nakladatsltví ODEON. Velmi kultivovaná próza, doplněná v doslovu pro srovnání originální bájí o Theseovi. Jelikož jsem oba romány kdysi četl několikrát, tak i po těch desetiletích dojem zůstal a považuji je dodnes za špičku historické prózy. Ne, není to seštrikovaná "fantasy", ale z hlediska reálií archaického Řecka velmi poctivě a s velkou láskou k předloze (a rovněž se znalostí antické literatury) sepsaný příběh Thesea, od dětství až po jeho smrt. Je skoro neuvěřitelné, jak silná, AECHETYPÁLNÍ je to látka, jak ty prastaré příběhy stále fungují. A jak mnoho z nich je stále součástí našeho povědomí dodnes - vždyť Minotaurus v podzemí stále čeká na hrdinu, který se s ním vypořádá. A Theseus zase potřebuje svou Ariadnu, která jej provede labyrintem... Doplnění ex post: po opětovném přečtení doplňuji, jak zajímavý náhled dvojromán nabízí do kultů a mystérií starověkých náboženství, které tvořily samozřejmou součást světa tehdejších lidí. Co mi kdysi zcela uniklo je velmi citlivě a zajímavě popsaný přechod od prehistorického matriarchátu (kult bohyní) k patriarchátu. A konečně pak neobyčejně vkusně rozeseté odkazy na řecké mýty - kde tu a tam se zatřpytí známé jméno - Daidalos, Médeia, Faidra, Meleagros...“... celý text
— PeterRainhard

Král musí zemřít / Býk přichází z moře Král musí zemřít / Býk přichází z moře

„Nádherné zpracování starořecké báje o Théseovi. V dětství jsem četla Petiškovy Staré řecké báje a pověsti raději než klasické pohádky, později i ty pro dospělé. Renaultovo realistické pojetí Théseova příběhu bez bohů a nadpřirozených bytostí se mi přesto líbilo. Představovala jsem si, že na základě takových skutečných dobrodružství báje postupně vznikly....Později se mi v osmdesátých letech podařilo Řecko navštívit a jako chudý český turista nasednout na noční trajekt Athény-Kréta. Teplá noc, hvězdy a já celou noc na palubě myslela na to, že pluji cestou Théseovou.... Později jsem četla i další knihy inspirované řeckým bájeslovím, ale mimo Gravesova Zlatého rouna už žádná nebyla taková. Často mě svou povrchností zklamaly.“... celý text
— jana14

Do poslední kapky Do poslední kapky

„Zase jsem četl další skvělou knihu od autorky. Velmi dobře (alespoň podle mého mínění, protože nejsem historik) popisuje boj Athén se Spartou, boj demokratů a aristokratů. Dovolím si polemizovat s etrangerem, že Alexias není tak zajímavý, protože je zajímavý už tím, že byl svědkem popsaných historických událostí. Jeho příběh je neustále aktuální tím, že za demokracii je nutno neustále bojovat a pokud se poleví, tak jsou důsledky strašné. Nakonec současné dění tomu dává za pravdu. Protože pokud si demokraté začnou myslet, že mají dobojováno, tak je to předzvěstí velikých problémů, protože se objeví velká skupina demagogů, kteří touží získat moc a to aniž by přinášeli do společnosti nějaké nové, nebo zajímavé myšlenky. Žijí od voleb k volbám a celá společnost se rychle rozkládá a rozpadá, protože se objeví ještě větší skupina lidí, kteří za nimi jdou a nekriticky plní jejich vůli.“... celý text
— petr_

Přejít na knížky autora