• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 9 knih

Nové komentáře u knih Konrad Lorenz

Takzvané zlo

„Kniha svého času vyvolala velkou kontroverzi. Dnes už jsou některé teorie, které prezentuje obecně známě, ale dovedu si představit, že v době vydání nadšení rozhodně nevyvolala. Mně se osobně srovnání zvířat a lidí moc líbilo, i když je nutná opatrná interpretace vzhledem k vývoji vědy. Je nutné myslet na to, že některé představy jsou již překonané.“... celý text
— KachníPeří

---

Osm smrtelných hříchů

„"Jedním z rozporů, do kterých se civilizované lidstvo vmanévrovalo, je skutečnost, že požadavky na lidský postoj vůči každému jednotlivci se rozcházejí se zájmy lidstva jako celku." Aplikovat etologické poznatky (z pozorování volně žijících ptáků, resp. chování živočichů) na chování člověka coby člena sociální skupiny je odvážné a vcelku originální. V pravdě mi ale obecně nesedí soudy typu "chová se jako zvíře", jak k tomu probůh ta zvířata přijdou? Nobelova cena ale svým způsobem svědčí o velikosti intelektuální kapacity, a tak jsem se začetla. Osm smrtelných hříchů civilizace představují nekompromisní obžalobu lidského druhu, stejně jako např. nekompromisní odmítnutí moderního vs. osvědčeného. A tak Lorenz hodnotí chování člověka v situaci, kdy dochází k přelidnění planety; kritizuje jej za likvidaci přírodního prostředí; kritice podrobuje technologický vývoj vedoucí (pouze) ke zkáze člověka, a jeho rozchod s tradicí, pokrok stojící za rostoucí změkčilostí člověka, stejně jako za jeho rostoucí poddajností vůči doktrínám. Současně generalizuje na základě nejkrajnějších vzorců, které z definice vyvolávají krajní, radikální reakce. Nutno taky mít na paměti, že autorovy vývody jsou poplatné své době, přičemž dobová propast se může mnohdy projevit až dnes (např. v úvaze o rychlosti aut aj.). Zajímavá je autorova analýza změn v chování / přizpůsobivosti člověka v průběhu evoluce, za příklad posloužil systém slasti a strasti a logické snahy homo sapiens strastem se vyhýbat (s rizikem změkčilosti vedoucí k samotnému pádu civilizace (sic!) a slasti si prodlužovat (divné :). Osmým hříchem světa jsou jaderné zbraně. S tím lze souhlasit, už obtížně s tvrzením, že zbavit se tohoto hříchu je nejsnadnější. Já si totiž neumím představit, že by se kterákoliv vláda dobrovolně zbavila své jaderné potence, když jí z jejího pohledu dává bezpečnostní záruky, a především geo/politickou moc. V každém případě Lorenz vybízí k zamyšlení. "Dneska udělám našemu psisku ohromnou radost: nejdřív jej pořádně ztluču a potom přestanu."“... celý text
— Rihatama

---

Osm smrtelných hříchů

„Zatraceně děsivý poslech; měla jsem audioknihu. Na knihu napsanou před padesáti lety má Lorenzův text děsivou platnost i pro dnešní dobu, třebaže ne se vším jde souhlasit. Ale třeba se vzrůstající agresivitou lidstva díky jeho nahuštěnosti nebo s krizí otcovské figury se souhlasit dá.“... celý text
— Jarka_rybář

---

---

Základy etologie – Srovnávací výzkum chování

„Tato učebnice měla parametry výletu do druhohor už v době, kdy vyšla v originále... A český překlad zrovna nekvapil... Cenu má pouze jako historický dokument. Moderní vědu o chování musíte hledat úplně jinde.“... celý text
— TGC

---

Hovořil se zvěří, ptáky a rybami

„„Šťastná věda, při níž podstatná část výzkumu spočívá v tom, že člověk, nahý a divoký, prolézá ve společnosti hejna hus lužní krajinu kolem Dunaje a plave s nimi.“ Je to z velké části Konrad Lorenz, díky komu se ze zoologie stala „fröhliche Wissenschaft“, šťastná věda – pro člověka i pro zvíře. Jestliže máme poznat tvora takového, jaký je – míní autorita –, musí být duševně zdravý, tudíž musí mít volnost k pohybu a přirozenému chování. K tomu nejhezčímu, co můžou dějiny etologie nabídnout, patří obraz jejího zakladatele, kterak spí s inkubátorem přistavěným u postele, a jakmile housátko hodinu co hodinu zaštěbetá své „Vívívíví?“, velký vědec ze sna přispěje svou částí responsoria: „Gangangang“. Vůbec první z Lorenzových knížek je trochu rozvratnou směsicí žánrů. Obsahuje obecnější „vyprávění o zvířatech“, která na rozdíl od jiných popularizačních příběhů nemají laika mást a zavádět: autor mluví třeba o agonistickém chování některých akvarijních ryb nebo o komunikaci se zvířaty a mezi nimi. K tomu přispívá vlastními pozorováními, třeba jak sledoval rybu (perlovku červenou) řešící dilema nebo přihlížel neobvyklému rozpadu kavčího páru. Do třetice pak mluví o soužití s vlastními zvířaty a udílí chovatelské rady. V souvislosti s tím mě zaujalo, jak se od jeho časů změnila skladba chovaných zvířat: kolik dnes potkáme v zoo lišek obecných nebo labutí stěhovavých, kolik se v domácnostech najde hýlů a červenek? Dílko se snaží podněcovat současného člověka, aby opět navázal spojení s přírodou, alespoň prostřednictvím domácího psa nebo čížka. Zajímavé je ale i proto, že se v něm objevují předzvěsti budoucích Lorenzových odbornějších monografií; například kapitola věnovaná vnitrodruhové agresi už anticipuje autorovo magnum opus „Takzvané zlo“. Pozornost si zasluhují také jednotlivé autorovy postřehy a pozorování („Jestli jsem někdy viděl rybu, která přemýšlí, pak to bylo tehdy!“) a metody studia a chovu živých tvorů. Mimochodem jen s krajními obtížemi se při čtení dusí smích, aby člověk příliš neobtěžoval své bližní v dopravních prostředcích. 5/5 pro autora. *** Posledně jsem chválila překlad „Života se psem“, který Lorenzovi vyšel u stejného nakladatele, a proto jsem se znovu poohlédla po vydání od Arga. Tentokrát chválit nemůžu. Že překladatelé vytrvale zaměňují promyku (der Mungo) za cibetku – budiž. Že uvádějí pouze latinská nebo nenejvýš doslovně přeložená německá jména ryb, které mají ustálené názvy v češtině (kančík texaský a perlovka červená) – budiž. V poslední kapitole ale najdeme formulaci „chameleon, ryba kostnatá nebo mravenečník“ (s. 228), která mě zarazila a donutila mě shánět originál; stojí v něm Kugelfisch, tedy čtverzubec. Od té doby lituji, že jsem si stáhla německé pdfko až u poslední kapitoly, a ne u první.“... celý text
— JulianaH.