1. Domů
2. Autoři
3. Jiří Bílek
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 124
• Bazar 61
• Životopis
• Citáty
• Diskuze 3

Populární knihy

/ všech 124 knih

Nové komentáře u knih Jiřího Bílka

Malý domácí lexikon

„Kapesní formát, ale obří kniha svými informacemi. Užitečný pomocník.“
— Nemo78

---

Kyselá těšínská jablíčka: Československo-polské konflikty o Těšínsko 1919, 1938, 1945

„Chronologicky popsaná historie vztahů na Těšínsku po skončení první světové války až po urovnání vztahů v roce 1958. Je psaná stylem - co chtěli Poláci a co jsme chtěli my! Jedna i druhá strana měla vždy své nároky a nebylo možné se domluvit! A za Rakouska zde žili všechny národnosti pospolu - a téměř bez konfliktů! Máme štěstí, že po vzniku Československa se veškeré třenice podařilo urovnat po malých potyčkách za pomoci mocných tohoto světa! Štěstí, že jsme nedopadli jako národy Jugoslávie. Nebo Palestina s Izraelem. Nebo Ukrajina a Rusko! Snad to vydrží i do budoucna!“... celý text
— konicekbily

---

Kyselá těšínská jablíčka: Československo-polské konflikty o Těšínsko 1919, 1938, 1945

„Jistě velmi přínosná kniha po faktografické stránce, dat, ve kterých se musí čtenář orientovat je dost a kdo o problematice hranic Česka a Polska ve dvacátém století neví mnoho, zde se to dozví. Některé části jsou čtivější, ty vojenské s popisy kde jaká divize, pluk či prapor operovali při hraničních sporech je už méně záživné. O problematiku Slezska a polských nároků jsem četl skrze Šikmý Kostel od Karin Lednické. Jak svědčí mé hodnocení, beletristické zpracování mě bavilo více. V této publikaci má autor historik profesionální odstup. Nečekal jsem románové zpracování, ale i literatura faktu nemusí být tak suchopárná. Kdo hledá přesné a datované informace, zde je najde. Lidské příběhy však poskytuje jiná literatura.“... celý text
— Hall3006

---

---

Smrt přichází o půlnoci

„Velice jednoduše popsané vraždy, příčina nenávist, vztek, peníze, žárlivost... Vrazi členové rodiny, příbuzní, náhodní, většinou mladí. Literární hodnota nízká, ke knize jsem přišla náhodně, už další od autora nebudu vyhledávat.“... celý text
— Péťa1950

---

Hádanky naší minulosti 7: Čtyři Janové a bratr Prokop

„Cyklus Hádanky naší minulosti se ve svém sedmém svazku přesunul do období vrcholného středověku. Nejprve je pozornost věnována Johánkovi z Pomuku alias Janu Nepomuckému, poté následuje kapitola o Janu Husovi a po ní kapitoly o třech výrazných osobnostech husitství – Janu Žižkovi, Prokopu Holém a Janu Roháčovi z Dubé. Velmi mě potěšilo, že historik Bílek (1948–2020) má na tyto osobnosti velmi podobné názory jako moje maličkost. Husitského období si vážím, samozřejmě i Jana Husa, v jehož jméně se válčilo skoro dvě dekády. Samozřejmě mělo i své stíny, nic není černobílé. Zikmund se poprvé negativně zapsal v Čechách a na Moravě již v roce 1402, když se mj. podílel na věznění nevlastního bratra Václava IV. (ano, měli jiné matky, proto nevlastní, případně „polovlastní“). Kutnohorský dekret, na jehož základě odešla z Karlovy univerzity většina cizinců, není v této knize hodnocen negativně, ale spíše pozitivně. Prokop Holý, ač za něho moc husitů dosáhla vrcholu, stojí v jasném stínu Husa, Žižky i Roháče z Dubé. Moc o něm vlastně ani nevíme, ale byl to vynikající diplomat, jenž rozuměl i válčení. V prosazování husitského programu Čtyř artikulů nešel přes mrtvoly, jako tomu bylo u Žižky i Roháče z Dubé. Kopec na Běhání u Ústí nad Labem zanikl kvůli těžbě uhlí v roce 1986, což jsem dosud nevěděl. Na rozdíl od Tachova (1427) a Domažlic (1431), kde křižáci bezhlavě utíkali, byla bitva u Ústí nad Labem (1426) skutečnou bitvou, dokonce největší v rámci celých husitských válek a (nejen) Prokopovým trumfem. Vítězové bitvy u Lipan, tj. umírnění husité (podpoření katolíky), nejsou v Bílkově podání zrádci. Jedná se podle něho o dodatečnou interpretaci, ani poražení u Lipan, tedy radikální husité, nenahlíželi na své protivníky jako na zrádce. Zikmund Lucemburský se po Basilejském koncilu těšil z české královské koruny, dokonce vycházel vstříc kališnickým šlechticům a vojevůdcům, u nichž se vyskytoval často velký pragmatismus (např. Bedřich ze Strážnice), avšak postupně se situace měnila. Potupná poprava šlechtice Jana Roháče z Dubé v září 1437 (celkem 53 popravených) byla pověstnou poslední kapkou a Zikmund tři měsíce po ní umřel ve Znojmě, stalo se tak na jeho cestě do Uher. Jeho hrob ve Velkém Varaždíně zničili osmanští Turci, takže ostatky „Lišky ryšavé“ nejsou k dispozici. Za mě je škoda, že obrovská spanilá jízda husitů na přelomu let 1429/1430 nebyla vedena až k Rýnu. I tak je obdivuhodné, že se Čechy a Morava, navíc jen jejich části, dokázaly postavit obrovské přesile a takovým protivníkům jako byli papež a císař římsko-německé říše. Dosáhli celkem velkých úspěchů, především náboženské tolerance v českých zemích na bezmála dvě stě let, a nebýt svárů mezi husitskými frakcemi a křídly, mohlo toho husitství zanechat a dosáhnout více. Názory fanatických katolíků, případně různých „flagelantů“ apod., kteří nenechávají na Husovi ani husitech nit suchou, mě nezajímají.“... celý text
— Kakho-Oto