Jiří Bílek

Zemřel historik Jiří Bílek, dlouholetý pracovník VHÚ
Krátce před prázdninami navštívil redakci časopisu Historie a vojenství pan doktor Jiří Bílek, bývalý dlouholetý pracovník Vojenského historického ústavu Praha. Přinesl s sebou dva rukopisy. První z nich, věnovaný jeho osobním vzpomínkám na spolupráci se Svazem pomocných technických praporů – vojenských táborů nucených prací České republiky, byl otištěn v čísle 3 letošního ročníku. Nikdo z nás netušil, že vydání druhého textu, jenž bude zveřejněn ve čtvrtém čísle, se jeho autor již nedožije. PhDr. Jiří Bílek, CSc. zemřel tuto sobotu 10. října 2020 ve věku 72 let.

Narodil se 4. ledna 1948 v Teplicích. Absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v oboru archivnictví a pomocné vědy historické, vědeckou aspiranturu ukončil v oboru dějin válek a vojenského umění.

Nejprve se zabýval problematikou čs. opevnění, své bádání završil objemnou dizertační prací a zúročil ho o několik let později, kdy vydal publikaci Evropská stálá opevnění 1918–1945. Poté, co v roce 1976 nastoupil do Vojenského historického ústavu, byl nucen změnit své zaměření a zabývat se historií čs. armády po roce 1945. V té době se ve VHÚ pod přísným dohledem Hlavní politické správy kladl důraz na kolektivní práce věnované především tzv. vojenské politice KSČ a výstavbě ČSLA jako „pevné součásti bratrských armád Varšavské smlouvy“. Vzhledem k různým omezením (např. nebyl vojákem z povolání) se J. Bílek věnoval výzkumu organizační výstavby týlu a druhů služeb na přelomu 40. a 50. let minulého století.

Až vznik nového ústavu v roce 1990 mu umožnil věnovat se i tématům dříve zapovězeným. Jiří Bílek se v četných studiích zabýval sociálním postavením vojáků ve čtyřicátých a padesátých letech minulého století, vnitřním životem armády a vývojem zájmových organizací vojáků v období Pražského jara a normalizace. S touto problematikou také seznamoval odbornou veřejnost v četných recenzích a informacích o konferencích publikovaných v odborných časopisech, zejména v Historii a vojenství. Podrobné a systematické znalosti o vzniku a fungování Pomocných technických praporů a lidských osudech jejich příslušníků, z nichž mnohé znal osobně, vtělil do řady článků (např. ve srovnávací studii věnované politické perzekuci v Československu, Maďarsku a Polsku) i monografických zpracování (Pomocné technické prapory, Pétépáci aneb Černí baroni úplně jinak, Vojáci druhé kategorie aneb Neříkejte jim černí baroni).

Dále se věnoval vojenským aspektům čs.-polského sporu o Těšínsko v roce 1945, úloze čs. armády v únorových dnech roku 1948 a během měnové reformy, založení Varšavské smlouvy apod. J. Bílek také publikoval programové články např. k 60. výročí konce druhé světové války (Československo a jeho armáda v roce 1945) či k úloze československé armády v únoru 1948.

Pozornost věnoval i edicím (Tábor nucené práce Mírov otištěno či Československá armáda jako oběť i nástroj politické perzekuce). Vynikající znalost historického „řemesla“ uplatnil i v diskusích o nových směrech historického bádání (Rozpaky nad oral history). Na stránkách HaVu publikoval také řadu nekrologů, které připomněly badatelské výsledky i životní pouť mnoha pracovníků Vojenského historického ústavu Praha. Syntetizující pohled na problematiku čs. armády od roku 1945 do roku 1968 uplatnil především jako autor a hlavní redaktor dvou svazků Historie čs. armády.

Jiří Bílek byl autorem i spoluautorem řady reprezentativních, fotografiemi bohatě vybavených publikací vytvořených pro jiné armádní složky. První z nich byla kniha o vojenských dějinách Prahy Od knížecí družiny k posádkovému městu, Reprezentujeme armádu, Prahu i svou vlast (s podtitulem 88 zastavení s Čestnou stráží Armády České republiky) Historie a současnost Čestné stráže Armády České republiky a další.

Mnozí čtenáři se s Jiřím Bílkem setkali také jako s autorem publikací řešících četné záhady české historie. Jednak v pětidílné sérii Bílá místa české historie či mnohadílných Hádankách naší minulosti, detektivních krimi povídek sepsané na motivy skutečných událostí, např. Ďábelský plán milované dcery či Démon pomsty i jako s autorem sci-fi románu Komplex. Za tuto tvorbu byl J. Bílek oceněn literárními cenami Egona Ervína Kische a Miroslava Ivanova, jež mu byla udělena za soubor studií v periodiku Přísně tajné.

Pro práci Jiřího Bílka byla vždy charakteristická dokonalá znalost literatury a archivních pramenů. Tu nekompromisně, ale vždy s obdivuhodnou kolegiálností vyžadoval i od svých kolegů. Také v mnoha diskusích, i když nesouhlasil, vždy respektoval názor toho druhého.

Jaroslav Láník (VHÚ, 12.10.2020)

Nemohlo by v řádkách o autorovi být "Univerzity Karlovy"??? Prosím.