Michael Grant

anglická, 1914 - 2004

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 8 knih
Pád říše římské
Pád říše římské
Dějiny antického Říma
Dějiny antického Říma
Dvanáct cézarů
Dvanáct cézarů
Židé v římském světě
Židé v římském světě

Nové komentáře u autorových knih

Dějiny antického Říma Dějiny antického Říma

„Výborná kniha! Impérium zaniklo svou zdegenerovaností. Evropa v posledních letech již naskočila do stejného stádia, dnešní batolata se dožijí její likvidace východními kmeny. Holt, tato knížka by měla být povinnou četbou v poředvolebních kampaních chtivců moci, ale není.“... celý text
— Habrovan

Římští císařové Římští císařové

„Přehledová práce o všech relevantních císařích římské říše do roku 476 (včetně Zenona). Grantova kniha je určitě vhodná jak pro seznámení se s problematikou Římského císařství, tak i jako pomůcka pro rychlou orientaci (hlavně co se týká tzv. vojenských císařů 3. století a zápodořímských císařů 5. století). S titulem jsem byl spokojen a vřele ho doporučuji.“... celý text
— railly

Dějiny antického Říma Dějiny antického Říma

„Grantovy Dějiny Říma nejsou určitě tak dobrodružné a napínavé jako Zamarovského Dějiny psané Římem. Jak píše Jura999, chce to mít aspoň základní znalosti. I když je to vlastně na tu dlouhou éru a rozsah říše neuvěřitelně stručný a nahuštěný průlet římskými dějinami, odborná úroveň, přínos a poznatky kladené do souvislostí jsou o kus před zmíněným Zamarovským. Prostě velmi dobrá kniha.“... celý text
— martin č.

Římští císařové Římští císařové

„Skvělá kniha o strašné době“
— petr3740

Pád říše římské Pád říše římské

„Čtivě podané a rozhodně originálně pojaté příčiny pádu Západořímské říše. Také lze ocenit, že je to jedna z mála knih, které se zabývají pozdní římskou říší. Za sebe bych ovšem ocenil větší míru faktografie. Nemohu se navíc zbavit dojmu, že autor píše tak popularizačně, až se dopouští drobného intelektuáního podvodu, kterému by měl odolat kažý historik. A sice, promítá si do minulosti současnost. Jak jinak si vysvětlit nářky nad rasismem Římanů (přičemž spíše než rasismus šlo o určitou formu kulturního konzervatismu) a nad tím, že nedokázali barbary integrovat? Přitom je zjevné, že každá společnost, pokud má zůstat pohromadě, si musí udržet alespoň určitou míru kulturní a hodnotové homogenity. Jistě můžeme se bavit o tom, zdali Římané tuto nechuť nepřeháněli, či zda byla v této míře moudrá, obzvláště poud už barbaři v říši byli, ale odsuzovat to jakorasismus je hloupé přehánění. Dále je třeba jako dobově módní odsoudit jeho zveličení podílu křesťanů. Ano, zavedení křesťanství jako státního náboženství (třebaže tento krok učinil až Theodosius, ne Konstantin, jak Grant uvádí) nepochybně znamenalo určitou změnu paradigmatu, ale rozhodně nelze říct, že zatímco římský polyteismus byl tolerantní, křesťanství nikoli. Pokud pomineme i místní opravdu brutální pronásledování této komunity, co taková Židovská válka? Co takové vyhlazení druidismu? A ano, je pravdou, že někteří křesťanští myslitelé zaujímali k říši značně ambivalentní postoj, ale řada nikoli. A domnívat se, že egalitářský pelagianismus mohl oproti katolictví poškozenou budovu říše podepřít, to chce opravdu fantasii.“... celý text
— Anjin

Přejít na knížky autora