Ladislav Fuks

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1923 - 1994

Populární knihy

/ všech 21 knih
Spalovač mrtvol
Spalovač mrtvol
Pan Theodor Mundstock
Pan Theodor Mundstock
Myši Natálie Mooshabrové
Myši Natálie Mooshabrové
Smrt morčete
Smrt morčete

Nové komentáře u autorových knih

Příběh kriminálního rady Příběh kriminálního rady

„Tuhle knihu jsem neměla vůbec v plánu číst, ale našla si mě sama. Na něco jsem musela asi 20 minut čekat, s sebou nic na čtení a opodál - knižní polička. Zběžně jsem si ji prošla a vytáhla knihu Příběh kriminálního rady, protože jsem si vzpomněla, že ji @honza____schneider chválil. Tak jsem se jen začetla a pak už jsem potřebovala vědět, jak to celé dopadne... Hustá a tísnivá atmosféra by se dala krájet, to vše umocněno neustálým opakováním již řečených vět a informací. Hlavním tématem je vztah otce a syna. Otec, přední kriminální rada, je neskutečně emočně chladný člověk. Jeho syn Viki otcovým chladem a chováním velmi trpí. Žijí spolu s komorníkem, služebnou a otcovým spolupracovníkem ve velké vile. Matka zemřela a bratr se odstěhoval, protože stejně jako Viki, nemohl už otce vystát. Příběh je zároveň detektivní. Otec pátrá po vrahovi, který uniká. Viki chce sám vraha dopadnout, aby se otci pomstil. Viki má svého nejlepšího kamaráda, se kterým plánuje cestu do Turecka. Zajímavá je postava komorníka - ten tiše glosuje zejména otcovo chování a snaží se Vikimu některé věci vysvětlit. Konec byl šokující a zároveň zdrcující, to jsem tedy nečekala. Jsem ale ráda, že jsem poznala dalšího staršího českého spisovatele a zároveň další neotřelý styl psaní. J. Fuks je známý zejména svým románem Spalovač mrtvol. Mě to vlastně připadalo trochu jako psychothriller. Zároveň tyhlety tíživé příběhy můžu číst opravdu jen občas. "Stál na prahu nehnutě a němě, jako se stojí na prahu zločincovy cely. Stál nehnutě a zpříma, jako se stojí na přehlídce chroustů. Stál zpříma a chladně, jako se stojí tváří v tvář vyvrhelům. V jeho brunátné tváři a přivřených očích se nehnul sval a nezakmitl záblesk světla."“... celý text
— Ivule9

Variace pro temnou strunu Variace pro temnou strunu

„Když jsem to četl prvně, moc mi to nešlo, nelezlo to do hlavy, bylo to těžký a v hlavě se toho uchytávalo tolik, jako kdybych si tu knihu lil do hlavy přes jemnej filtr, kterej většinu těch těžkejch slov zachytí. A ty co proplujou, tak na ty je strašnej pohled. Teď jsem to četl podruhý, spojil přefiltrovaný slova dohromady a je na ně co? Je na ně strašnej pohled. Skoro jako pohled do mojí komory. Je tam všehochuť bordelu halabala a smysl jí ještě nenavštívil. Mám moc rád Ladislava Fukse, bohužel u týhle knížky se mi nedaří přijít jí na kloub a stále je to pro mě hlavolam. Hitler, spolužáci, domovník, to chápu. Ale babička co vystupuje z obrazu a tlachá o tom, jak to bejvalo za starýho Rakouska, to mi dělá svinčík v hlavě. Nezlepší se to ani když se do toho zapojí Růženka s paní Kratochvílovou. Nemyslím, že je ta kniha špatná, jenom jsem jí nepochopil. Nepochopil jsem už spoustu knížek, hodnocení jsem však kvůli svojí slabší hlavě snížit nezapomněl. Tady jsem to udělal stejně. Úplně to ale nevzdávám. Je to sice z mého pohledu nejslabší Fuksovka, ale třeba se to zlepší. Dám tomu ještě dvě šance. Při jedný se tím prokoušu s menším množstvím alkoholu a když to nedopadne, tak s větším množstvím. Teda jak si to po sobě čtu, tak jsem asi začal s tím větším množstvím a zapomněl jsem si k tomu vzít tu knížku.“... celý text
— žlučníkář

Vévodkyně a kuchařka Vévodkyně a kuchařka

„Komplexní, trpělivý a bizardní svět Fuksova románu má v sobě zároveň klid - evokovaný zřejmě blahobytem líčeného světa a celkovým downtempem. Ale i neklid, který do stránek příběhu prosakuje ze všech možných i nemožných škvír. Při čtení jsem párkrát skoro vyměkl a knihu odložil, ale k návratu mě vždycky přesvědčila chuť alespoň ještě chvíli prodlívat v tom podivuhodném a vysoce estetickém světě. A jsem rád.“... celý text
— dvojkadvacet

Spalovač mrtvol Spalovač mrtvol

„Člověk, co světem chodí, vždy bude ze svého příkoří obviňovat jiné. Je to zcela logické a přirozené, říká se. Za mor přece mohli ve středověku také Židé. Označme viníka a hned se některým lépe dýchá, lépe žije. Když svůj mokvající hněv můžou někam směřovat. To, že to lepší žití, je na úkor jiného života, je už vedlejší... Přerod hlavní postavy mě závěrem knihy zvedal ze židle... Když pátrám v minulosti a čtu díla, která popisují historické události jako je holokaust nebo jinou epochu lidstva, mrazí mě. Protože je až zarážející, jak se nic ve své podstatě nemění. A bubáci jen převlékají kabáty. Proč se vlastně člověk ještě nenaučil empatii? Proč je pro něj přirozenější nenávidět? Proč se nepoučí z dějin? Pomyslný klid získávat vyvražďováním a pleněním? Opravdu? Vždyť ze všech ve finále zbyde ten pomyslný popel... že, pane Kopfrkingl?“... celý text
— bee88maja

Spalovač mrtvol Spalovač mrtvol

„Něco mi říká, ze pan K. je abstinent.“
— dennydee

Přejít na knížky autora