Christopher Pike

Populární knihy

/ všech 15 knih

Půlnoční klub

Poslední upír 3

Sbohem a na shledanou

Pád do temnot

Nové komentáře u autorových knih

Vzpomínejte na mne 2

„Pěkné pokračování příběhu, až na ten kousek s tím skřetem Jemenem Sám.“
— Petra-Nela

Vzpomínejte na mne

„Knížku jsem četla poprvé co jí mám doma 30 let, tenkrát mě ani nelákala. Ze začátku mě připomínala knížku Pevné Pouto od Alice Sebold, viděla jsem to i film, moc se mi líbil. Knížka dobrá, hlavně ty rozhovory Petra s Shari.“... celý text
— Petra-Nela

Sbohem a na shledanou

„Knížku mám doma už 30 let, a teď jsem ji poprvé četla, čekala jsem nějaký krvelačný horor, dost mě to překvapilo. Kniha se mě líbila, zamyšlení mezi nebem a zemí.“... celý text
— Petra-Nela

Příšera

„Druhá "pajkovka" v této sérii a opět nemůžu jinak než plný počet. Dodnes se skví v mojí knihovně, přestože opakované čtení z ní vyrobilo rozpadající se salát ještě před koncem tisíciletí, ale neměla jsem to srdce ji vyhodit. (A pak to znova radši čtu v pdfku, to jsou paradoxy.) V podstatě je to upířina s celkem klasickým průběhem - invaze upírů do malého městečka vs osamělý mstitel, který v boji proti zlu postupně ztrácí své nejbližší i vlastní lidskost, tady ozvláštěno tím, že mstitel je holka a upíři přicházejí z vesmíru. Sympatické postavy, občas nadsázka až černý humor, napětí a uspokojivý konec (v podstatě happy end, ale ne zas tak moc happy). Za mě to má všechno, co má béčkový horor mít. Je tam i typický omšelý polda, co bojoval ve Vietnamu, a moudrý indián, který dobře ví, co jsou Cullenovi, teda pardon, Katuuové zač <3 Lituju, že to nikdo nezfilmoval, ale možná by to ve své době působilo jako napodobenina Buffy. Jinak překlad do češtiny tradičně brakový, k tomu bych se ani nevyjadřovala, kdyby všechny ty upíří roztleskávačky nebyly přeložené jako "vedoucí fanoušků" a neopakovalo se to tam furt dokola, to mi rve oči.“... celý text
— Ayna

Honba za přízraky

„Konečně jsem se při svém velmi pozvolném znovučtení Stop hrůz dostala k něčemu od Pikea. Hned několik jeho knih se mi dost zarylo pod kůži, a tohle byla jedna z nich. Akorát jsem už dávno zapomněla souvislý děj, zůstaly jen útržky a vzpomínky na tu tíživou, znepokojivou atmosféru. Jen co jsem uviděla titulku, tak to na mě padlo, a potom při čtení se mi postupně vybavovaly představy, co jsem měla, když jsem to četla kdysi poprvé. Nevím, co bych si o téhle knize myslela, kdybych ji dnes četla prvně... ale moje pubertální já, se kterým jsem právě navázala kontakt přes propast času, tomu dává rozhodně plný počet.“... celý text
— Ayna

Přejít na knížky autora