Půjdu do pekla spokojen - Adolf Eichmann: životní dráha masového vraha

Půjdu do pekla spokojen - Adolf Eichmann: životní dráha masového vraha https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/259605/bmid_pujdu-do-pekla-spokojen-adolf-eichm-Lar-259605.jpg 4 20 7

Je to fascinující příběh. Vysoký důstojník SS Adolf Eichmann, pověřený uskutečněním obludného plánu vyhlazení židovského obyvatelstva na všech územích ovládaných hitlerovským Německem, patří k nejbizarnějším osobnostem 20. století. Nazval-li Dušan Hamšík Adolfa Hitlera „géniem průměrnosti“ pak Eichmann je „géniem nicotnosti“. Pilný úředník smrti, vzorný otec rodiny, poslušný, vlastního myšlení neschopný vykonavatel rozkazů. Zorganizoval trýznivou smrt milionů lidí, dospělých i dětí, byl na to patologicky hrdý, chvástal se, že i do pekla půjde spokojen, ale o pár let později, před soudem a na dohled od šibenice, sdělí světu, že vlastně ani není antisemitou, věří v Boha a nikdy se nechtěl věnovat zabíjení. Kráčíme-li krok za krokem stopami dramatického, ale současně i absurditou přeplněného života tohoto muže, užasneme nad tím, jak rozporuplné malosti může být člověk schopen.... celý text

Přidat komentář

Sarriii
16.09.2023 5 z 5

Velmi zajímavé a čtivé. Pohled na život člověka, který byl svým organizováním přímo spojen s tragickými osudy a smrtí obrovského množství lidí a to částečně i po válce. Nejdříve je hrdý na "svou" dobře odvedenou práci a tvrdí, že půjde do pekla spokojen a po útěku a dopadení po mnoha letech začne najednou tvrdit, že je nevinný a že poslouchal rozkazy. Jak hluboko může člověk klesnout a jak se dokáže "obrátit" ve snaze zachránit si život? Byl chladnokrevný v posílání lidí na smrt, pak si žil ještě dlouho spokojeně, s rodinou a nakonec byl popraven, aniž by se doznal a litoval toho. Napadá mě spoustu myšlenek okolo toho. Každopádně knihu doporučuji

apq
22.08.2023 5 z 5

Knížka je zajímavá a dobře se čte. Doporučuji.


monushka
27.08.2022 4 z 5

Těžko pochopitelný životní příběh jednoho člověka. Smutné období moderních dějin.

1amu
25.05.2020 4 z 5

Pokud nacistická zrůda (což Eichmann byl) prohlásí, že půjde do pekla spokojen, je jasné, že si uvědomoval své "zásluhy", kterými se zavděčil svým soukmenovcům. Někteří z nich ukončili svůj život sebevraždou, jiní skončili po zásluze na šibenici, o některých se doslova slehla zem, Eichmann vyhledal soudružskou Tichou pomoc, jak se jmenovala organizace, která úspěšně přepravovala tento lidský odpad zejména do Argentiny a Paraguaye . Genosse Mengele a Eichmann měli kliku. Mengeleho izraelský Mosad nedostal, Ricardo Clementa (jak si A.E.změnil jméno) bohudík ano a byl po zásluze popraven 1.6.1962 symbolicky v zemi, které způsobil nejvíce bolesti.
Pouze pro připomínku jeho oddanosti své straně je nutno dodat:
V létě 1941 se vypravil na služební cestu do vyhlazovacího tábora v Osvětimi. Zde dospěl k závěru, že nejlepší způsob likvidace Židů je plynová komora. Bylo však nutné vyvinout nějaký spolehlivý plyn. V září 1941 byli v Osvětimi poprvé zavražděni sovětští zajatci novým plynem, který se nazýval Cyklon B. Poté již nic nemohlo zabránit nacistům v „konečném řešení židovské otázky“. Dne 20. července 1941 nařídil v koncentračních táborech vraždit přednostně židovské děti. Do jara 1944 bylo zavražděno přibližně 5 milionů Židů z celé Evropy.
Roman Cílek odvedl touto knihou dobrou práci.

Jack93
25.10.2019 5 z 5

Z uceleného Eichmannova života popsaného na 150 stranách mrazí. Jen si říkáte, jak je možné, že otec malých dětí poslal na smrt statisíce/miliony Židů. Za nejlepší část knihy považuju tu popisující konec druhé světové války, Eichmannovo skrývání před spravedlností a jeho útěk do Argentiny. Dechberoucí je i pasáž věnující se plánu Mosadu na Eichmannův únos. Cílek také velmi dobře popsal důvody, proč po konci války nebylo kvůli začátku studené války a jejím postupném dopadení nacistických válečných zločinců primárním cílem.
Jedinou výtku mám ke špatné korektuře textu, pomalu na každé straně je interpunkční chyba.

Trustty
16.07.2018 5 z 5

Pěkně napsaný souhrn faktů. Chybí jen stále pochopení, proč tihle fanatici žíjící pouze rozkazy, se snažili zachránit si životy, když Německo padlo a s ním i jejich vůdce. Jak sám Eichmann řekl - nedokázal si představit život bez rozkazů. Proč se tedy schovával v Argentině a nespáchal rovnou sebevraždu??

achilles
10.11.2015 5 z 5

Co k tomu napsat. Většina je známá. Především dílo od Arendtové Eichmann v Jeruzalémě je výborné. Cílek všechna fakta shrnul do celkem napínavého díla. Pořád to je však u všech nacistů stejné: konali svou povinnost. Otázkou je, zdali kdyby ji nekonali, někomu tím pomohli. Nepomohli, našli by se jiní. Pomohli by ale své duši. Co by se s nimi stalo, kdyby odmítli? Poprava? Ve fázi, kdy soukolí již bylo rozjeto, jistě, ale na začátku asi nikoliv. Ano, jsou to zločinci, kteří byli, jsou a budou.