Vlastenecké básně

recenze

Přiznávám, že poezii moc nečtu a když se mluví o poezii, pokaždé se mi vybaví doba, kdy jsem navštěvovala základní školu a museli jsme se jako malí žáčci učit nazpaměť všelijaké básničky. Některé povinné básně byly fajn, jiné byly tendenční – vyrůstala jsem jako takzvané „Husákovo dítě“.
Jako vlastenkyně jsem ovšem už jenom na základě uměleckého pojetí obalu neodolala knize „Dávné proso“ od Jana Skácela. Ačkoliv je knížka malého formátu a útlá, moje estetické cítění si přišlo na své.
Uvnitř knihy je několik černobílých fotografií zachycujících krajinu, které bych si dokázala představit jako obrazy. Jak obálka, tak fotografie uvnitř pochází z tvorby Martiny Janošové. Řekla bych, že tyto fotografie jsou přidaná hodnota k vlastnímu obsahu knihy.
Kniha se dělí na následující části:
Dětství
Krajina
Talisman
Nepatrné requiem
Jako zajímavost uvádím, že jedna z básní se nazývá Lunapark, což je název jedné z novinek od
Volkera Kutschera.
Ze Skácelovy poezie čiší klid, pohoda, harmonie. Básník používá velice jednoduchá, přitom ale jednoznačně výstižná vyjádření. Každé slovo jako by v sobě neslo poselství. Ty básničky mě doslova chytly za srdíčko.

Je nesmírně těžké pro mě vybrat tu nejlepší báseň, ale nakonec jsem se rozhodla pro tuto:

SONET O LÁSCE VE FORMĚ BLUES

Dny jsou jak nákladní vlaky
kolik jich v roce je
jedenkrát dojedou všechny
a skončí koleje

Proč bych se já tím trápil
v roce je tolik dní
můj vláček nejezdí na čas
můj vlak má zpoždění

A jestli přijede pozdě
co se mi může stát
pro lásku ztratil jsem hlavu

ztratil jsem jízdní řád
(Dny jsou jak nákladní vlaky
třpytí se koleje)

Děkuji nakladatelství MOBA za poskytnutí recenzního výtisku.

Komentáře (1)

17.04.2020

Koka

Poezii moc nečtete ... hm - tak to jste k recenzování knihy básní Jana Skácela ta pravá. Gratuluji nakladatelství MOBA k poskytnutí recenzního výtisku na tu správnou adresu :(