Opravdu brutální krimi

recenze

Byť to nemívám ve zvyku, nechala jsem se vyprovokovat názvem knihy Brutalita. Ostatně není to poprvé, kdy knížky Luďka Kubáta nesou drsné názvy jako Krvavé peníze anebo Stvůry.
Moje intuice opírající se o název knihy nebyla zklamána. Hned úvodní část knihy mě utvrdila v tom, že Brutalita je krajně brutální.
Nemohu jinak než uvést citát ze začátku díla:
„Po tónech české hymny linoucích se z reproduktorů velké televize, při slovech známé osobnosti populární hudby, která přála všem lidem hodně štěstí a zdraví po celý příští rok, Lumír Jirsák usoudil, že pro jeho přítelkyni Ivanu to rozhodně platit nebude, neboť se konečně rozhodl, že ji zabije.
Po novoročním milování pak ležel vedle ní a pozoruje její klidnou spící tvář, na niž dopadalo světlo z malé lampičky, bez kterého by nikdy neusnula, začal spřádat plány, jak to provést, aniž by na něj padl sebemenší stín podezření.
Dvacátého ledna, chvilku po půlnoci, Ivanu vylovil z vany naplněné už chladnoucí vodou, pod jejíž hladinou ji držel pro jistotu skoro deset minut, a poté i zabalil do bublinkové folie. Svědomí ho vůbec, ale vůbec nehryzalo. Při balení si pohvizdoval, a když byl hotov, obdivně pohlédl na úhledně zabalené tělo teď už bývalé přítelkyně.“
Osobně hodnotím úvod této krimi jako nejlepší reklamu. Správná návnada pro milovníky detektivek, kteří se rozhodují podle úvodních vět.
Samu mě překvapilo, kterak se autor zhostil problematiky mizení žen a zakomponoval do příběhu tajemné obálky.
Osvědčená trojice kriminalistů, v jejímž čele stojí Petr Beránek, garantuje kvalitní vyšetřování, které i nejen já pasivně užívám.
S brutálním pachatelem nakonec bojuje i výtvarník Karafiát a o napětí není nouze. Nehodlám více prozrazovat, jelikož nechci nikoho ošidit o radost z odhalení.
Nechávám se unášet na vlně krásného českého jazyka. To je vlastně také důvod, proč mám slabost pro české detektivky.

Komentáře (0)