Theo Addair – Koláčky a spiklenci

recenze

Koláčky a spiklenci (2019) 5 z 5 / NikolSeven
Koláčky a spiklenci

Po úspěšné knize Muffin a čaj z roku 2018 přichází Theo Addair s pokračováním emocemi nabitého příběhu chlapců Daniela a Kita – Koláčky a spiklenci. Naše dva hlavní hrdiny čeká společně strávených několik týdnů letních prázdnin, plno učení a také události, které jejich vztah dostanou na samotnou hranu. Připravte si kapesníčky, začínáme!

Příběh Daniela a Kita, dvou mladých chlapců studujících na Obrtínském gymnáziu, které jako by z oka vypadlo těm z amerických hollywoodských filmů, jste nejspíš v loňském roce někde zaznamenali. Autor vystupující pod pseudonymem Theo Addair prostřednictvím své první knihy Muffin a čaj přivedl na knižní trh původně české dílo s LGBT tematikou. Vedle dobře známých titulů, jako jsou Probuzení Simona Spiera či Nedej se, se na českém trhu objevilo něco, co zajisté vyvolalo rozbouřené emoce. Ale o tom teď mluvit nechci.
Knihu Muffin a čaj jsem četla před pár měsíci a byla jsem z ní naprosto unešená. Ano, je to taková extrémně růžová pohádka – podotýká neskutečně roztomilá –, ale v tomhle případě mi to vůbec nevadilo a knihu jsem si zamilovala. Jakmile jsem se dozvěděla, že na konci dubna vychází pokračování, můj cíl byl jasný.
Koláčky a spiklenci tedy pokračují ve vyprávění života dvou chlapců, kteří našli zalíbení jeden ve druhém. Čeká je několik týdnů letních prázdnin, které mají strávit společně u Kita doma. Na jejich dobrodružstvích je doprovází Kitovi dlouholetí přátelé Ondra a Bára. Vše se zdá perfektní do okamžiku, než Daniel musí odjet, aby nastoupil na praxi v otcově firmě. Následující události změní život oběma chlapcům na několik dalších měsíců – nečekaný rozchod snáší oba velice špatně. Šťastný konec není žádným tajemstvím, protože jsme přeci četli závěrečnou kapitolu knihy Muffin a čaj, ne?
Z knihy jsem opět nadšená. Přečetla jsem ji téměř na jediný zátah a odtrhnout se od ní alespoň na kratičký okamžik bylo těžké. Nejen že je čtivě psaná, ale dokáže vás pohltit natolik, že budete cítit vše, co cítí postavy – smutek, zklamání, hněv, ale i lásku a naprosté štěstí, když se Daniel s Kitem konečně opět shledají. Během úvodních kapitol se budete nejspíš hihňat jako puberťáci a červenat se při sladkých slovech, která si chlapci navzájem vymění. V některých kapitolách si budete jen přát vstoupit mezi řádky, popadnout oba za límec a postavit je ve stejný čas na stejné místo. Protože tak jsem to měla já. Slzičku jsem oproti prvnímu dílu sice úplně neuronila, ale měla jsem opravdu namále!
Podtrženo a sečteno – za mě zdařilé pokračování, ke kterému se zajisté vrátím. Láká mě k tomu nejen samotný příběh, ale i nádherně ilustrované obálky. Celé to vnímám jako jednu velkou pohádku zasazenou do reálných kulis, ale každý v životě potřebujeme někdy pohádku, ne? Já tedy rozhodně!

Komentáře (0)

Přidat komentář