Jan Tomeš – Trny v čase

recenze

Trny v čase (2019) / NikolSeven
Jan Tomeš – Trny v čase
Debutový román českého autora Jana Tomeše Trny v čase zavede čtenáře nejen na půdu pražské univerzity, ale i do zahraničí. Filozofií prostoupené vypravování uspokojí nejednu v myšlenkách bloudící duši.
Jan Tomeš se narodil v roce 1986. Studoval bohemistiku a obecnou lingvistiku na Univerzitě Karlově v Praze, studium však nedokončil. Prostředí univerzity se však stalo klíčovým místem jeho prozaického debutu Trny v čase.

NÁSLEDUJÍCÍ TEXT OBSAHUJE SPOILERY!

Román vychází roku 2019 v nakladatelství Paseka. Na dvě stě čtyřiceti stránkách se čtenář seznámí se studentkou filozofie Karolínou a jejím novým kamarádem Tomášem, kteří se společně snaží odpovědět na otazníky Karolínina života. Při jejich cestách po Praze, Českém Krumlově, ale i Holandsku, Rakousku či Francii je provází myšlenky velkých filozofů, jako byli Voltaire, Schopenhauer či Komenský.
Seznámili se v jedné z pražských kaváren Starbucks. Ona bojovala se svým stařičkým notebookem a prapodivnými sny, on jí nabídl pomoc. Vyvinulo se mezi nimi přátelství pojené filozofií.
Poprvé jsem o knize slyšela na letošním Světě knihy a řekla si, že bych si ji mohla časem přečíst. V rozhodnutí mě definitivně utvrdila recenze od Heaven z blogu Svět myšlenek. Neváhala jsem ani minutu a zakoupila si e-knihu. Po dočtení jsem si řekla, že tohohle autora rozhodně musím podpořit, takže dnes vlastním i tištěnou verzi.
Zpočátku jsem se trochu obávala samotného tématu knihy. Sympatické mi bylo, že se děj točí okolo studentky filozofie, což mi je celkem blízké. Jistá jsem si však nebyla tím, zda zvládnu číst knihu tolik protkanou filozofickým učením. Zároveň jsem tak nějak dopředu očekávala, že vztah mezi Karolínou a Tomášem časem vygraduje a nezůstane jen u přátelství.
Má očekávání byla téměř naplněna.
Karolíniny každodenní starosti okolo školy mi byly velmi blízké a v několika momentech jsem si říkala: „Jo, holka, naprosto tě chápu.“ Ohledně Tomáše jsem byla dost ostražitá. Nevybudovala jsem si k němu zas takové sympatie, spíše jsem ho vnímala neutrálně. Vztah, ve kterých se jejich přátelství vyvinulo, jsem vnímala jako „nutné zlo“. Zkrátka se to dalo čekat.
Mé obavy z filozofie byly zbytečné. Jak se lidově říká: „Je to tam vysvětlené jako pro blbečky.“ Příběh je čtivý, hluboké myšlenky vás nebijí do očí, ale jsou do vypravování vhodně zařazeny. V knize se hovoří i o zákonu přitažlivosti. Myšlenky jsou to opravdu pěkné a především pravdivé. V tomhle jsem si příběh opravdu oblíbila a hltala ho s každou stránkou víc a víc.
Abych našla i něco kapku kritického – asi jsem úplně nečekala, že to dopadne tak, jak to dopadlo. Neříkám, že mě konec zklamal, spíš byl takový moc zamotaný a složitý. I samotné cesty do zahraničí, které hlavní hrdinové podnikli, mi v jednu chvíli přišly až moc a chtěla jsem na ně zakřičet: „Zůstaňte už sakra doma!“
Podtrženo sečteno – knihu vám rozhodně doporučuji. Jsem z ní naprosto nadšená a nezkazí mi to ani drobné „nelibé“ detaily. Po delší době jsem narazila na knihu česky píšícího autora, u které jsem neměla pocit, že se naše literatura nachází v krizi a motáme se stále okolo stejných témat.

Komentáře (0)

kniha Trny v čase recenze