Sněžný měsíc aneb Návrat inspektora Bergmana

recenze

Sněžný měsíc (2019) / HaHa11
Sněžný měsíc aneb Návrat inspektora Bergmana
Inspektoru Bergmanovi se přehoupla šedesátka, a trochu zpohodlněl. Přichází na chuť kouzlu života ve dvou. (Ale stále se jeho přítelkyně Alžběta ne a ne stát plnohodnotnou aktérkou příběhu – tentokrát je pracovně „odsunuta“ do Izraele. Věřím, že její čas ještě přijde – potenciál bych tady viděla.) Proto se také obrazně i doslova pražský kriminalista na scénu moc nehrne; první třetinu knihy se čtenář toulá po Beskydech, od roubenky k roubence, od starousedlíků k náplavám, od „čistých duší“ k novodobým zbohatlíkům. Idyla mnohdy pouze navenek – čtenář se pozvolna prokousává napjatými vztahy rodinnými i sousedskými (netvrdím ovšem, že tento „vesnický román“ nemá v podání Michaely Klevisové své kouzlo!). Josef Bergman přijíždí v doprovodu své mladé kolegyně Sylvie Sedlákové. Uprostřed horkého léta je přivolán do malebných beskydských kopců, aby zde vyšetřil násilnou smrt. Obětí je čtyřicetiletá realitní agentka Olga. Žena, která tady vyrůstala společně s nevlastní matkou Marií, svým bratrem dvojčetem Karlem a polovlastní sestrou Valerií. Rodinné vztahy byly narušené už kdysi dávno a sourozenci si nejsou nijak blízcí ani teď v dospělosti. Po nedávné, a vlastně stále zcela neobjasněné smrti matky vstupuje do hry i nezanedbatelné dědictví, náležící ovšem pouze pokrevní dceři zemřelé. Vše nasvědčuje tomu, že existuje jistá souvislost s podobným násilným činem, ke kterému došlo před pár týdny v Praze. Bergman usilovně tyto souvislosti hledá, a při tom odkrývá i další třinácté komnaty členů místní komunity. Tajemství letitá, která si jejich aktéři hodlají vzít do hrobu, i ta současná. Odvěká témata – peníze a moc, láska a žárlivost, zloba, strach a pomsta. Kdo z aktérů překročí hranice?
Autorka ve své tvorbě už několikrát prokázala svůj blízký vztah k přírodě a ke zvířatům – její „kočičí“ příběhy si čtenáři oblíbili stejně jako poněkud samotářského pražského vyšetřovatele. V její nejnovější knize se tyto dva světy částečně protínají. Problematice pytláctví a potřebě chránit volně se pohybující zvěř věnuje Klevisová pozornost opravdu velkou. Několika důležitými aktéry knihy jsou právě nositelé této doprovodné linie detektivního příběhu, a nutno poznamenat, že jejich poselství nevyznívá nikterak prvoplánově či násilně. Klevisové se na těch stránkách, jež věnuje líčení jejich životního stylu či boje proti/za výše uvedenému/uvedenou, podařilo vykreslit realitu syrově, bez příkras, a současně i trochu poeticky. A znovu musím konstatovat to, co jsem tvrdila už v knihách, ve kterých se Bergman vydal za hranice vlasti – česká kotlina mu sluší nejlépe, je tady nejautentičtější; čtenář si prostě tohoto vitálního šedesátníka dovede lépe po namáhavém dni představit nad půllitrem vychlazeného zlatavého moku, než jak popíjí pastis.
Autorka nechala v příběhu ožít mnoho zajímavých postav – propracovaněji vyznívají ženy. Tři „vlčice“ samotářky – již zmíněná Marie, její generační družka Róza a o několik desetiletí mladší Tereza. Utíkají do svých osamělých obydlí, odmítají konzumní způsob života a jsou šťastné. Našly své kořeny. Valerii ke štěstí něco chybí – náročná práce ji sice finančně zabezpečuje, ale nemá partnera, děti. Matčině volbě nerozumí a cestu k ní hledá až po její smrti. Eva, manželka místního bosse Hanáka. Žena ambiciózní, která rezignuje na svoji kariéru a přijímá submisivní úlohu dokonalé hostitelky a organizátorky. Kdo vlastně byla zavražděná Olga? Co ji přivedlo k tomu, aby se neštítila vystupoval amorálně i vůči členům vlastní rodiny? Ne všechno spisovatelka zvědavému (opravdu do posledních stránek) čtenáři prozradí. Jako by si společně s jednou ze svých postav říkala: „Není třeba vidět do všech koutů!“
Michaela Klevisová se i ve své zatím poslední knize představuje jako zdatná vypravěčka. Umně skloubila téměř lyrické pasáže věnované čarovným Beskydům s tak přízemním činem, jako je vražda. Postavy jsou uváděny na scénu promyšleně, přehledně, v rodinných vazbách i v dalších vztazích čtenář nikterak netápe, o motivaci činů nemá potřebu pochybovat.
Tento český detektivní román určitě více než obstojí v konkurenci mohutných záplav těch zahraničních, masivní reklamou čtenáři podsouvaných. Za mimořádně dobře načasované považují i jeho vydání na přelomu dvou prázdninových měsíců – protože léto, prázdniny, dovolená a dobrá detektivka k sobě prostě patří!

Komentáře (0)

kniha Sněžný měsíc recenze