Michaela Klevisová Vraní oko

recenze

Vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia) je vytrvalá, až 40 cm vysoká jedovatá bylina z čeledi kýchavicovité (Melanthiaceae). Kvete v dubnu až červnu, jejím plodem je jedovatá kulatá černá bobule. Její chuť je popisována jako odporná, rostlina nepříjemně zapáchá, takže otravy jsou vzácné. Dojde-li k nim, často bývají bohužel smrtelné.

Michaela Klevisová a Josef Bergman - dvojice, která v literárním světě znamená sázku na jistotu. Po autorčině odskoku do Prokletého kraje (vydáno r. 2021), kdy nechala inspektora odpočívat (či nabírat síly, neboť úspěšný policista se po 15 společných letech blíží penzijnímu věku), je tu v pořadí osmá bergmanovka. V mezidobí mohli čtenáři, respektive diváci posoudit, nakolik sluší Josefu Bergmanovi a jeho spolupracovníkům televizní obrazovka; volba padla na třetí knihu jim věnovanou, Dům na samotě z roku 2011. Obávám se, že filmaři prokázali autorce a výše zmíněným medvědí službu - ohlasy vesměs pozitivní nebyly a např. na csfd má tento filmařský počin pouhých 41%.

Idylická chatová osada na jižní Moravě je místem, kde se v několika jarních dnech odehraje příběh, jehož kořeny sahají hluboko do minulosti. Tehdy v 70. letech vypadalo povodí řeky Dyje zcela jinak. Mušov byla malebná vesnička s dominantou kostela sv. Linharta. Ten jediný zůstal na malém ostrůvku zachován, vše okolo zaplavila voda vybudované přehrady. Osudy lidí se však po téměř padesáti letech znovu protly. Ne vše bylo zapomenuto a promlčeno, a proto přijíždí inspektor Bergman se Sylvií, aby objasnili vraždu bohatého místního podnikatele. K prvnímu podezřelému úmrtí záhy přibude další mrtvý a znovu se vynoří otázka, zda nedávno vyšetřovaná smrt univerzitní profesorky mající vazbu na tento kraj a její obyvatele byla opravdu nešťastná náhoda.
Michaela Klevisová píše příjemně tradiční detektivky. Ačkoliv její čtenáři Josefa Bergmana znají tolik let, příliš o něm neví. Spíše samotář, intelektuál, který rád rybaří a rád má i kocoura Diega. Přítelkyně Alžběta hraje roli paní Colombové; třeba její čas ještě přijde?! Anebo také ne, stejně tak se třeba nikam neposune soukromí Bergmanových spolupracovníků Sylvie a Daneše. Protagonisty příběhu autorka představuje postupně, nejedná se o nijak početnou plejádu. Bohatí manželé Straussovi a jejich dcera s manželem a dětmi. Trochu tajemný ornitolog Vilém obývající zděděnou maringotku. Marta, která s manželem vede penzion, ale raději by veškerý čas věnovala svému velkému koníčku bylinkářství. Eva s přítelem Oldou, kteří se před časem z úsporných důvodů přestěhovali do nepříliš udržované chaty a ušetřené finance chtějí v budoucnu použít na cestování. I když Eva si v poslední době vůbec není jista, jestli sen o svobodě, na kterou si šetří, ještě s Oldou sdílí.
Vraní oko nemusí být jenom jedovatá bylina, ale to se čtenář dozví až na posledních desítkách stránek. Lužní lesy, fauna, flora, hrstka místní usedlíků - to jsou kulisy příběhu. Autorka čtenáři nabídne celkem slušné a uspokojivé vysvětlení kdo, kdy a proč (vraždil), přesto se nemohu zbavit dojmu, že by si některé vedlejší dějové linie zasloužily trochu více pozornosti. Zvláštně nedopovězená mi přijde Eva - třeba její setkání s otcem nabízelo potenciál, jenž zůstal nevyužit.
Pokud si dovolím čistě subjektivní posouzení, musím říci, že Vraní oko mě neupoutalo tolik jako předcházející knihy ze série. Snad proto, že některé postavy působily mírně šablonovitě (zbohatličtí manželé, zapálený ochránce ptactva, místní opilkyně ..). Důvodem může být i to, že Michaela Klevisová sama položila laťku velmi vysoko a já jako čtenář tajně doufala, že ji ještě posune.
Tak třeba příště - rozhodně se budu těšit na dalšího "Bergmana"!

Komentáře (0)