Smrt otevřená po dvaceti letech

recenze

Nedokončená vražda (2021) / klarabooks
Smrt otevřená po dvaceti letech
„Nedokončená vražda“ od autorky Ann Granger mě silně zasáhla, co se týká zla páchaného dětmi. Zdálo by se, že ze sourozenecké dvojice tvořené chlapcem Joshem a jeho sestrou Dilys, kteří si prošli nelehkým dětstvím, bude horší chlapec, ale opak je pravdou. Josh se chová normálně, ale jeho osmiletá sestra Dilys je agresivní, pro kopance a rány nejde daleko. Kdo je jejich otcem, děti neví, ovšem jejich matka, u níž děti dříve žily, střídala potetované partnery, a ti jí fyzicky ubližovali, což obě děti sledovaly. Návštěvy policie u nich byly časté …
Co se dá očekávat, že může vyrůst z dětí, které dospívají v prostředí, kde místo lásky vidí samé násilí? Často v takovém prostředí vyroste člověk, jenž ubližuje, odmítá, zneužívá, jednoduše proto, že se nic jiného ve svém dětství nenaučil. V nejhorším případě z takového dítěte vyroste člověk, který spadá do kategorie psychopat. A poněvadž si takové dítě v sobě pořád nese trauma nemilovaného dítěte, pak mu každé milované dítě toto trauma z dětství připomíná, a bolest z takového vzpomínání může být natolik silná, že dítě má potřebu tomuto šťastnému dítěte ublížit. Zde si dovoluji vložit citát z debaty vedené mezi oběma sourozenci, který vážnost situace dokládá:
„Ale teď se ozval: „Poslouchej, Dilys! Ne, že mě začneš mlátit, jasný?“
„Já chci,“ odpověděla Dilys prostě.
„Jenže já to nechci!“
„Cejtím se pak líp,“ opáčila Dilys potom, co chviličku zvažovala jeho argument.
„Ale já se líp necejtím. Mám na ruce velkou modřinu, jak jsi mě třískla včera. Copak mě nemáš ráda?“
Tento citát líčí, co se mezi sourozenci odehrávalo, a vlastně ani nepřekvapí, že Dilys se nikterak neštítila ukrást náramek mrtvé ženě, kterou s bratrem našli.
Domnívám se, že dítě z takzvané normální rodiny by bylo z nálezu mrtvé ženy v šoku, vyplašené, ovšem Dilys na mrtvém těle spáchala krádež.
Protože ostatní lidé jak Dilys tak Joshi připisovali všechny špatné skutky kvůli tomu, jak špatný rodinný původ děti měly, tak děti zatajily, že mrtvou ženu našly a Josh to sdělil až po dvaceti letech zkušenému komisaři v důchodu - Alanu Markbymu.
Lidskost Joshe dokumentuje to, že ho nenahlášený nález mrtvého těla celou dobu trápil a myslel na to.
Kéž bychom si my všichni vzali poučení a neodsuzovali děti podle toho, z jakých rodin pochází, ale snažili se jim pomoci a porozumět.
Kdyby Josh a Dilys neměli tak špatné zkušenosti s lidmi, možná by se smrt mladé ženy objasnila dříve.
Zda se Markbymu a jeho ženě Meredith a také komisaři Carterovi a inspektorce Campbellové podaří po dvaceti letech vyřešit skon studentky Rebeccy Hellingtonové, to už prozrazovat nebudu.

Nicméně kniha „Nedokončená vražda“ dokončila moje vnitřní přesvědčení, že Ann Granger je špičková spisovatelka krimi a na mé straně má jistotu stálého čtenářského zájmu.
Děkuji nakladatelství MOBA za tento recenzní výtisk.

Komentáře (0)

kniha Nedokončená vražda recenze